Měl jsem tu čest - nijak zaslouženou - že mi v kolonce "Počet přečtení svítila "1", v tomto momentě to již ale neplatí ...
Já tomu nerozumím, ale myslím si že to je jen dobře, dá se vycítit, že chyba je na příjmu. Závěr osvětlí i méně chápavým jako jsem já, kde a čeho si všimnout.
Mám zde zamyšlení "Monodialog" - dotýkám se tam nakonec letmo téhož. Smrt je současně krásná i děsivá - a jakkoliv bych ji rád viděl nahou, přece jsem ji přisoudil šat - stejně tajemný, absurdní a vzrušující, jakou je Ona.

V podstatě nemám slova k vyjádření, ono to vyvolává zvláštní pocity včetně toho, že se nad tímhle člověk minimálně zamyslí..

Pavle,

První sloka je hezká, kolovrat je dobrý nápad, trochu mi nerezonuje - jen vyjádřením, nikoliv obsahem - káva, vzpomínka - jako hodně zaužívané výrazy, které zde nemají nijak nápaditý kontext.

Ve druhé sloce se všat ztrácím u slova - ostrá, možná máš na mysli něco jako zřetelnost, jasnost, ale zároveň ve spojení se šněrovačkou pro ni a příčnou ránu - to působí jako něco nepřátelského. Pokud máš na mysli smrt, pak je to v návaznosti na první sloku pro mne těžko pochopitelné. Rovněž by tomu nenasvědčovaly pojmy bdělost a krása, které mimochodem, když jsou dva takto výrazné a samotné pojmy za sebou, rovněž působí trochu otřele.

Končíš - Smrt nechodí nahá, a zde mne to znovu plete. Pokud pro smrt šiješ šněrovačku, pak to ztrácí význam.

A možná je to všechno úplně jinak, jen jsem se nezorientoval. Jinak se mi na druhou stranu líbí v obou slokách takový ten vyprávěčský styl, ale bez zbytečných slov navíc, velmi uměřený, právě tak, aby se mu dalo říct báseň. Stejně tak se mi líbí tempo básně, které je vůči čtenářovu vnímání ohleduplné.

Jediná opravdová věta, v této básni je:
" ztrácím nit/ snažím se navlékat/.
Zbytek se tříští do naprosto nesourodých slovních spojení,
chybí organičnost, myšlenka, zůstává přehršel nápadů, mnohdy originálních, nepopírám. Chybí absolutně stylistika a gramatika-viz: první čtyři verše.
Další slova: dálka, hybnost, káva, vzpomínka. To je suchý výčet nějakých substantiv, které nekorespondují s ničím, nic nerozvíjejí, jsou jen samy pro sebe. Chtít ostrá vlákna na šněrovačku, to je jako chtít veselý nůž pro zabití!!! Kam se ztrácí smysl verše??? Bdělost. Krásu. Příčnou ránu.
Nenacházím nic. Možná jsem příliš přísný. Ale přísnost je v tomto případě na místě.

Pavliku, prvni co mi napadlo, PROC NAHA? Proc smrt nechodi naha? - Nemam odpoved...

Jinak cele dilo je opravdu jakousi sbirkou usilovne poskladanych metafor, ktere nevytvareji dojem celku.
Sorry... -)

Mne napadlo za Pavla odpovědět uštěpačně: "Protože se jí nechce!" na Tvé "Proč .. ?" ... Ale úplně vážně - i když souhlasím s Tvou výhradou, že skládačka je sice působivá (jak pro koho, ovšem), ale nesrozumitelná (opět jak pro koho), přesto verš "Smrt nechodí nahá." uvozený náladou předchozích se mi líbí sám o sobě a nějak tam sedl jako "ultima" - konec všeho - "non plus ultra"

Hary, ty nedokazes obejit bez povsimnuti ani zminku o domělé... I kdyby se samotne smrti tykala -) -)-).
S laskou.
Ziva Tatjana