Tvé básničky ke mně promlouvají, jsou mi blízké, proto jen nerad subjektivně vytýkám několik méně nápaditých či více obvyklých metafor, - ulice vzpomínek, procenta štěstí, bluesový hlas, voněl čas. Jinak toto téma je mi hodně vlastní.

Hoj.
Mně se zdá uhozená... Docela to vypadá jako tvůrčí krize, nebo já nevim... Přehnaně originální, asi tak nějak.

U této básně se mi nelíbí zejména termín "jiskří jinovatky dnů a roků" vnímám tam myšlenky ale je to takové "rozházené"

Jelikož jsem +- básnický barbar, nebudu nijak zvlášť hodnotit. Přijde mi to prostě jako taková klasická báseň, ze které je cejtit trochu melancholie. Líbí se mi obrat "spočítání procent smutku i štěstí"

Děkuji všem za komentáře.
Jen na vysvětlení.....psala jsem to v době,kdy se blížilo výročí narození mého otce,s kterým jsem si vždycky rozuměla.Proto se objevilo i více klišé a dost melancholie.Neposuzuji své výtvory podle výraziva,ale podle toho,co cítím.Píšu prostě tak,jak umím a nemusí se to vždy líbit.
Někdy se stane,že přijdu na to,že jsem to mohla napsat jinak...třeba lépe...,ale už neopravuji.

hlas - čas - to se mi protiví.

Stejně tak je pro mě docela jiného významu nadechnutí se před opětovným zaprděním do dechu...

Závěr se mi nelíbí vůbec, celkový dojem je fajn - ale musím hodně zapojit představivost - mám raději díla, kde atmosféra vyzařuje ani nevím jak a nemusím nic konvertovat do formátu: co tím chtěl básník říci.

2.7