tato báseň je velmi rozhozená koncepčně. Myšlenka nemá jednotnou formu, neustále těká, a neví kudy kam.
Ustrojení básně, zobrazující vlastně nějaký pocit z času, se zle potázalo s formou. Kapesní nůž, na který by plakal sníh, to je verš hodný základní školy. Čas zde není pojat organicky, žádná propast se nerozevírá, mezi minulostí a budoucností je přece něco co neustále ubíhá, a říkáme tomu teď...Báseň se třepí na několik sekvencí, které by mohly stát i samy o sobě. Těžké rozebírat styl, když žádný styl není. Konec básně, volný výčet určitého okamžiku vrcholí úchvatným sdělením, že se vše točí kolem voskovek. A tak to raději zavoskuji!

třetí a poslední část se mi líbila hodně - a téma voskovek je stejně živě-umělé jako její listy.

Souhlas - plakat sníh na nůž - tady jsem se taky zadrhl.

subjektivní hodnocení dle dojmu:

po první tečku 4

od první do druhé tečky 2

poslední část 1

celkem 2.3

Inu, Milanovi se, co se týče roztěkanosti této básně podařilo vystihnout a pojmenovat to, co se mi tady nepozdávalo.
Líbil se mi závěr.

No jo děti... prostředek je minulost, vzpomínání... a začátek a konec je jiná část. Vaše názory jsou vskutku zajímavé a některé si beru k srdci, a to upřímně. A nělteré sou mi naprosto ukradené. A tak. Děkuji všem:o)

když zmiňuješ, že některé jsou ukradené, potom ustupují na pozadí ty, které si bereš k srdci - moje úvaha. Je to pro mě jasný signál, že se příště nemusím snažit nic psát, když jsou komentáře takto škatulkovány.

Njn.Co už, seš moc vztahovačný možná. A nebo si já otvírám moc hubu... a jsem moc vztahovačná. Druhá možnost je víc epravděpodobná. Bohužel už su taková, lidi se mění..očividně i já.

*pravděpodobná

Ahoj, no když já jsem ted u hodnocení strašně přísnej víš, tak soráč. I já jsem na svá dílka občas citlivý a snad i trochu vztahovačný. A tož za své pravdy budeme se býti ne? A taky zůstaneme slušní ne? Tož tak děcka moje.

Snažím se býti slušná, občas se neuhlídám. To se přeci stane. Nebo ne?

Vždyt já vůbec nechtěl říct, že by jsi nebyla slušná. No, už je toho na mě asi moc. Musím si najít podnájem, protože má milovaná rodina je se mnou každý den na bitevním poli. Tak jsme tě tímto nedorozuměním aspoň dostali do Nejkomentovanějších. Měj se hezky.

Jsem prostě vztahovačná.. to říkám.

Já povidam, že su, ale stréc pravil, že ni.

Já tomu nerozumím, jsem Marsu syn ^i^ Cítím.. leknutí.. strach.. boj.. ... bezradnost.. zklamání.. pláč.. x-8 Malé dívenky nosí své voskovky - Chlapci zas mají po kapsách nožíky /každý má své tajemství../ \Není tvá vina, že jsou..\ A co je propastí mezi \rozsypanými vzpomínkami..\ a současností, smí vytvořit most.. srdce poví Pojď, zde má dlaň.. pomohu ti vstát - přejdeme..

líbí se mi třetí a pátá sloka, jinak mi to příjde jak řekl Milan moc roztěkané.