v první strofě se mi nelíbí přítomnost toho nevím, zdá se mi, že jsi použil spíše účelově pro ten rým
v druhé sloce mě zaujal kontrst bílé a černé jako přetvářky
ve třetí mi s tématem nekoresponduje ten drát - ledaža by jsi myslel někoho ovládaného pomocí nitek jako loutku ale na mě báseň působí spíše tím živým aktem než nějakým ovládáním
"již nemohu" pro tebe to jistě význam má ale v básni je to nadbytečné
v páté "sám//vám" no teda gramatický rým :o( vím že když už rýmuješ umíš lépe
konec básně jsi udržel na pěkné pointě

celkově se mi báseň líbí po tématické stránce, ovšem ne podle provedení
celkově hodnotím 3,2

Hoje hojky.
Nevím... to znamená, jako že nevím... Jako že on neví... Je to tam účelově. Má to navodit zmatek...
Jinak, Pájo, copak máš proti gramatickým rýmům? Co je na nich tak hrozného, když něco znamenají? Nechápu, proč se proti nim všichni tak hradí a tahle báseň jich má spíše po málu, než aby tam ten jeden (ze dvou) tak strašně vadil... Gramatickým rýmem píše i Orten, kterýho teď čtu, ale ne jenom jím. A taky ho nevyužívá zdaleka sám... Je pravda, že občas vadí takový rým a strojuje (nevim, jak jinak bych to řekl líp...) báseň, když je ho příliš, ale v omezené míře je stejně skvělý jako rým bohatý třeba... Gramatický rým prostě není nic nízkého a i ten může být nápaditý a skvělý. Pořád lepší, než trapnej volnej verš, ke kterýmu se taky občas chýlím, když není inspirace příliš silná...
No... Nejsem zastánce gramatických rýmů, ale rozhodně na nich není nic tak hrozného, aby někomu vadily při četbě. Je to škoda, tenhle přístup...
Tak to je asi tak všechno... Trochu jsem se rozkecal. No budiž...:o)
Hej hou...

Ahoj, prostě jen osobní pohled na poezii. Vím, že Orten tak psal a nabízí se mi otázka..."Žije ještě Orten?" Jistě rád píšeš v rýmech a já ti to schvaluju, jen jsem podotkl, že jsem u tebe viděl i vydařenější rýmování a toho já si cením více než gramatických rýmů

Nabízí se ti otázka? No... Vím, na co narážíš. Rád bych na to taky narazil, ale to bysme se tu moc rozpovídali...:o)

Petře,

zvolil jsi si téma, které v podobě, v jaké jsi ho předestřel, je docela notoricky známé. A v tom spatřuji docela zásadní nedostatek. Smutný klaun, který baví a vnímá přetvářku a rád by něco změnil, to je skutečně známé z písničky i z filmu. Stavět na ověřeném půdorysu není už zajímavé.

Pokud jde o formu, podle mne nakládáš s vázaným veršem střídmě a vcelku i hezky. snad až na - když nemohu vstát, tam mi to přijde trošičku v rytmu kostrbaté. Gramatický a jakýkoliv rým nevadí, v tvém pojetí už vůbec ne, ale volba výrazů postrádá nápad, zejména je to cítit v poslední sloce - ctnost - ódou na radost.

Za zajímavou považuji druhou sloku, asi bych napsal spíše Bílou maskou cítím černý úsměv na rtech, nevím jak komu, ale mi tento nápad nabízí obrazně vyjádřenou asociaci, která jde víc než do kontrastu, mi říká, že člověk si nasazuje masku také jsko skrýš a přesto ho neuchrání.

Zvolil jsi trochu archaickou stavbu textu, to by vůbec nebylo na překážku, naopak, kdyby ovšem nabídlo novější úhel pohledu do tématu.

Pozitivem je, že jsi volil hodně stručný jazyk, tam, kde je silné téma (obecně), tam mu přikrašlování překáží.

Hoj.
Jojo, je to dost kýčovitý téma, když si to tak vemu... Neinspirovala mě k tomu ale nějaká filmová myšlenka. Bylo to jedno vystoupení pohybových skladeb KTV pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. Nádhernou hudbou (jakýsi francouzský šanson(jak se tohle píše?) s harmonikou - prostě nádhera) doprovázená skladba, kdy se prostě cvičenci pokusili oživit nějaký nápad, který někde přebrali. Bylo to fakt supr! Ta skupina to vyhrála. Převlečeni v kostýmech pantomimy hráli na tu hudbu a nikdo se jim tam nedokázal vyrovnat - ani naše skupina, která tak originální zdaleka nebyla... Prostě mne to dojalo a inspirovalo k tomuhle... Zanechalo to pocit, který jsem se snažil hodit na papír. Řeknu vám, měli jste je vidět.:o)
Jinak, díky za velmi konstruktivní kritiku, hodně poučila.
Hoja.