je vidět tvá univerzálnost a to báseň nezní nijak vynuceně, akorát mluvíš o betonu a poté kapky dopadají na asfalt, ovšem to lze chápat jako metaforu tmy a světla, nebo klidu a nepokoje - prostě možností je spoustu
z básně mám dobrý a pohodový pocit, slova pěkně plynou
1,9

díky, no beton=chodník, asfalt=silnice, úplně jednoduchý.)

celá báseň se mi líbí, formou i námětem. První sloka naprosto bez výhrad. Vysloveně pěkná. Ve druhé přemýšlím jen o slově svoboda. To, tedy ten význam, pointa, kdyvy se ti podanapsat jinak, stejně hezky civilně jako celý předešlý text, pak za sebe bych už neměl co dodat. A cítím, že jsi čím dál lepší.

blbne mi počítač, cosi mi co chvíli vyskakuje na monitoru, a pak se mi stává, že pár písmen to nenapíše. Tedy ... kdyby se ti
podařilo napsat ...

no já to přeluštila i tak;) a děkuji za pochvalu:))

Jak hodnotit? Napadají mě dvě slova a bohžel ne zrovna lichotivá: kýč a lajdáctví. Je to kýč, protože je psán takovým tím neostylem, to znamená že vynechávání větných členů a změna pořadí zbylých na málo obvyklé je jediným nosným prostředkem poezie. Jinak jsem nespatřil žádný daktyl (jestli tam je, tak mě pouč, možná jsem špatně počítal) ani libozvuk. Je to jen hrst pojmů navázaných na sebe a sázka na sílu metafory, obrazotvornosti a čtenářovy představivosti. Podle mě trochu málo. No, a lajdáctví? Píše-li člověk s daktylem, musí si hlídat rytmus, píše-li s rýmem, musí hledat podobná slova a k tomu si ještě hlídat rytmus. Píše-li prózu, musí vystavět logickou expozici, syžet, problém, závěr a jiné nezbytné věci. Vezme-li však člověk pár slov (byť dobře vybraných, což se mi naopak líbí) a vloží je do veršů + vynechá pár větných členů + změní pořadí zbylých, tak má "báseň", kterou může publikovat. Opravdu nevím, kdo v historii přišel prvně s volným veršem, ale proklínám ho.

Jakube, nežehrej na volný verš. Vázaný i volný, obojí jsou krásné, umí-li se. A tady v té básni až na maličkou, navíc subjektivní výtku, nevidím, že by se autorka zpronevěřila poezii. Volný verš rozhodně neí to, co naznačuješ, to si jen někteří myslí, že to tak lze. Volný verš dnes převládá u velké většiny soudobých českých i cizích básníků. Já mám rád obojí typ, i tzv. smíšené verše.

:)) ale no tak, on za to chudák volný verš nemůže, nevím kdo s volným veršem přišel prvně, ale prvního volnoveršáka, kterýho znám je Walt Whitman, a teď mě opravte, jestli kecám:)) já zas nemám ráda vázané verše, protože strašně svazují, musíš ctít nějaký pravidla, kontrolovat rytmus, daktyly, jamby, trocheje, rýmy, všechno je zaškatulkovaný vyrovnaný, dokonalý - tudíž nepřirozený:)) ale to je zas jen můj názor...tak se nad tím tak nečerti, lidi na to mají právo vyjadřovat se podle svýho gusta, ať se ti to líbí nebo ne:))

mimochodem jsem také přemýšelel o dvojím tam, ale nakonec mi to druhé tam nevadí, poněvadž pocitově trochu oslabuje významový dopad slova svoboda, ale jak už jsem napsal, chtělo by to vyjádřit jinak.

Ahoj, tuhle báseň jsem četl již saspáckém serveru, zhodnotím nicméně tady.
Pro mě je tohle velmi čistá, lehká momentka. Působí příjemně, ne tak rozervaně, jako některé tvé ostatní básně. Hlavně si dokážu přesně představit obraz, který maluješ.

Nejsem odborník na literaturu, tím méně na poezii, takže nemůžu mluvit o přesnosti rytmu a dalších znacích profesionální poezie. To ale ani většina obyčejných čtenářů, pro které je jediným kritériem libost. Tu jsi ve mně vyvolala.

No tak básníci, to jsem se ještě nepřidal já!

Namichal jsem beton
cement, pisek, trenyrky

chodil na ostro
a pujcoval si svetr
s vlakninou

takže su zdravy
- miluju, když mě to nehryže

:D:D:D Ale jako první tři verše dost dobrý!!!

Jinak momentka je krásným zachycením okamžiku, který jako bych viděla před sebou a zanedlouho budu. Znám ten pocit i vůni a ještě krásnější je po letní přeháňce, když vzduch voní deštěm a trávou, zatímco vycházíme z pod okapu. Je jemná, citlivá, vnímavá vůči okolí, bez egocentrismu, který nás v básních občas láme jako chleba, uvnitř nějž hledáme sebe. Líbí se mi, necítím nic na sílu, vše plynule plyne, slova jsou volena nijak vyčnívavě, přesto příznačně. Velmi mne oslovují "třepící se nitky vody". Souhlasím s Rohozem ohledně části se svobodou....Je zbytečná a přesouvá báseň do jiné roviny a jako závěr to není dobré. Asi vyjadřuje tvůj osobní pocit. Já se například cítím svobodná v posledním okamžiku rizika, protože jsem v jakémsi vakuu mezi volbou a důsledkem. Rozhodně má toto dílko atmosféru. Je pravda, že rytmická struktura je poměrně chaotická a ani metaforicky to není příliš plné, stejně tak potlačení osobitosti tomu nepřidává, ale něco mě na tom velmi inspiruje fantaskně, podporuje imaginaci mého nitra a cítím ji všemi smysly a právě to se mi velmi líbí.

ta svoboda je o osobním prožití, máš pravdu, někomu to možná dře, já to tam dala proto, abych vyjádřilaže chci vylítnout doprostředka toho slejváku, i když všichni se před ním schovávají, udělat něco "svého" něco "proti zvyku" něco ... no prostě svobodného...asi je to tak trochu patetický gesto nebo jak to nazvat, ale v tu chvíli to byl prostě tak silný popud to tam napsat, že jsem ho nechtěla utlačovat;) metafor jsem ubrala záměrně, chtěla jsem zkusit něco napsat příměji a k rytmu...no já nikdy moc na rytmus nehleděla a to se netýká jen psaní...už od malička tak trochu fušuju do muziky a nikdy mě nebavilo počítat, raděj jsem hrála podle citu (pravda, že to občas nevycházelo) a přestože jsem se rytmus naučila ctít, tak když můžu, dělám si to po svým, spíš si chodím po zvuku po melodiích....asi je to jen ta moje nelibost v pevných strukturách;))

Báseň pěkně vystihuje atmosféru, barvitě popisuje běžné věci, slovo svoboda ve smyslu - tísnit se pod okapy, v suchu, schovaný před deštěm, (ačkoli se říká z deště pod okap) mi vyloženě nesedí - svoboda je přece naopak venku, v dešti.

ano, ano však ano...tam uprostřed lijáku...jen pozorněji číst:))