.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 1 člověk.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Den První: Prolog

Isdanil - Fantasy - 14. 05. 2007 - 2055 přečtení

Těžko říct, jak přiblížit jeden z plánovaných Deseti Dní. Je to mé nejstarší dochované dílo (starší jsem nekompromisně smazal), tedy tříleté. Přes své stáří prošlo velmi malou korekturou, a to ne proto, že by bylo kvalitní, právě naopak. Jen jsem si k němu za tu dobu vytvořil zvláštní vztah a tak doufám, že čím víc čtenářských a autorských tipů dostanu, tím lepší se stane.

Fantasy příběh rozdělený na deset částí kombinující dark a detektivní styl. 



Někdo klepal na dveře.
„Vstupte,“ řekl mužský hlas.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil muž v modré uniformě.
„Á, copak mi to městská hlídka nese tentokrát? Dobré zprávy, desátníku?“ ozval se tentýž hlas.
 Desátník byl mladý, silný, asi dvacetiletý muž. Jeho tvář, jindy veselá a žoviální však byla téměř šedá a výraz vypovídal o silném rozrušení.
„Obávám se, že ne, pane,“ soukal ze sebe nervózně desátník. „Našli jsme...něco...radši byste to měl co nejdřív vidět, pane.“ Poslední slova téměř zašeptal.
„Dobrá, když je to tak naléhavé. Počkejte na chodbě, hned za vámi přijdu.“
Desátník za sebou zavřel dveře. Muž přešel k vysoké dřevěné šatní skříni. Uvnitř visela jediná uniforma. Celá černá s královským osobním znakem vyšitým na levém rameni. Dávala všem najevo, že její vlastník patří k Vyšetřovatelům. Oficiálně se této jednotce říkalo „Útvar pro odhalování utajovaných skutečností“, ale všichni jim jednoduše říkali „Vyšetřovatelé“.
„Tak pojď holka, trochu tě provětrám,“ pronesl tiše a začal se oblékat. Poté otevřel malou zásuvku ukrytou na zadní straně skříně a vytáhl z ní podlouhlé pouzdro. To obsahovalo dvě dýky s dlouhou, úzkou čepelí a malý samostříl. "Tohle snad nebudu potřebovat,“ pomyslel si, ale stejně si je vzal. Vždycky si je bral.
„Dobrá, desátníku, veďte mne,“ řekl, když vyšel na chodbu.

*

Noc byla velmi tmavá.
Hustá šedá mlha se rozlévala v ulicích jen tu a tam osvětlených řídkým osvětlením. Desátník však šel na jisto a již za půl hodiny dorazili ke konci své cesty. Pod narožní lampou se shromáždil početný dav čumilů.
„Ustupte, občané! Městská hlídka, prosím, rozejděte se! Zde není nic k vidění!“ křičel zkušeně desátník a razil cestu davem. Ze skupiny se oddělila postava a svižným krokem se blížila k dvojici.
„Á, zdravím vás, pánové. Pane kapitáne, mohl byste prosím říci támhletěm vzorným příslušníkům strážců zákona, že má přítomnost při vyšetřování je vyžadována dle předpisů?“ řekl dobře oblečený muž s kufříkem. Doktor Victorius byl drobný mužík kolem čtyřiceti. Vlasy již měl mírně prošedivělé, avšak ve tváři zatím vypadal poměrně mladě. Ve městě pracoval již drahně let, avšak Khontis byl poměrně klidné město, a proto nebylo třeba využívat jeho služeb příliš často. „Samozřejmě, že vaše pomoc při vyšetřování bude vítána,“ odpověděl Vyšetřovatel s lehkým úsměvem.
„Tudy, pane,“ nadhodil již viditelně nervózní desátník a vedl je davem až k místu, kde dva příslušníci městské hlídky hlídali vchod do boční uličky.
„Tak, chlapi, co se tady stalo?“ otázal se Vyšetřovatel zostra.
Strážníci se podívali jeden na druhého. Poté promluvil starší z nich: „Pane, támhleten chlapík,“ ukázal na muže, kterého zrovna vyslýchal jejich kolega, „nám nahlásil nález mrtvoly, a řval u toho jak střelený. Ňákou chvíli nám zabralo, než jsme ho dostali do příčetného stavu. To víte, pořádný lok domácí hruškovice vás pořádně…“
„Ano, ano, ušetřete mne podrobností. Raději mi ukažte to překvapení.“ Kapitán už ztrácel trpělivost.
„Ale musím vás varovat, pane, není to hezkej pohled.“ S těmi slovy je zavedl hlouběji do uličky.
Temná zákoutí mezi pavlačovými domy nikdy nebyla příjemná, ale toto místo vyvolávalo ten nejhlubší smutek, dusilo byť jen tu nejnepatrnější radost. Toto místo páchlo špatností tak koncentrovanou, že vyvolávalo pocit téměř fyzického vjemu.
„Nevnímej to,“ pokáral se v duchu Speciál.
Nešlo to.
„Pane kapitáne Isdanile, je to támhle za rohem, omlouvám se, ale já dál už nemůžu. Nesnesu to,“ řekl smrtelně bledý strážník.
„V pořádku, můžete se vrátit na strážnici. Už vás nebudeme potřebovat.“
Strážník roztřeseně zasalutoval a odešel.
 Kousek před nimi ulička prudce zahýbala doleva. Tedy, alespoň to tušil, protože s každým krokem tma jakoby houstla. Ať již to byl jen klam či nějaké zvrácené kouzlo okamžiku, Isdanil cítil, jak ho to táhne dál, téměř jako vzdálené volání. Za rohem se jim otevřela hrůzná scéna.
 Ulička končila vysokou zdí do půli ponořenou v odpadcích. Na nich leželo tělo.
Viděl už hodně mrtvol, ale na tuhle nikdy nezapomene. Ty oči. Tohle prostě nemohly být oči člověka. Říká se, že oči jsou obrazem duše, ale tyhle oči postrádaly pigment, duhovky, vlastně byly úplně černé. Jakoby pohlcovaly vše kolem sebe.
Tak…mrtvé.
Doktor s profesionální neochvějností přistoupil k mrtvole a začal ji prohlížet. Tělo bylo oblečeno ve špinavých, ve tmě těžko rozlišitelných hadrech. Kromě něj nebylo kolem nic zajímavého k vidění.
 Isdanilovu pozornost upoutal nějaký lesklý předmět. Vykročil tím směrem
„Co se děje, pane?“ otázal se desátník.
„Pojďte sem, něco jsem zde objevil,“ houkl Isdanil přes rameno. V prachu se zde válel nějaký kus kovu na řetízku.
„Tak co si myslíte, že to je, desátníku?“
„No...nejsem zrovna zbožný člověk pane, ale myslím, že tohle nosí Sirialovi kněží...?“ odpověděl váhavě desátník.
„Správně...je to Sirialův svatý symbol.“
„Ale co by zde dělal Sirialita? Ti snad ani nevycházejí z chrámu...“ Teď už zněl desátník zmateně.
"To nevím. A řekl bych, že se to už ani nedozvíme. Hádám, že támhleta mrtvola," řekl a ukázal směrem, kde tušil tělo, "byla kdysi Sirialovým knězem."
„Pane, smím něco namítnout?“
„Samozřejmě,“ odpověděl s klidem Isdanil a v ruce přitom bezděčně obracel svatým symbolem.
„Kdo by zabíjel Sirialova kněze? Většinou nemají víc, než své šaty a knihy a dokonce i ten stříbrný přívěsek mu nesebrali.“
„A to je to, co mně zaráží,“ odvětil nepřítomně kapitán.
„Tak, pánové, tady jsem skončil. Popravdě, nemám k tomu moc co říct, více ukáže až pitva,“ ozval se doktor Victorius a zaklapl svůj kufřík.
Isdanil si strčil svatý symbol do kapsy a narovnal se.
„Vypadá to, že tady už jsme hotovi,“ řekl a vykročil směrem k východu z uličky. "Desátníku, pošlete sem pár chlapů, ať tělo odnesou přímo k doktorovi“.
Už byli téměř za rohem, když ucítil silné zamrazení v zádech. Bleskovým pohybem se otočil a krev mu ztuhla v žilách…
„Kde je to tělo?“

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 14.05.2007 18:58:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Vítej na Postřehu,
snad tě nezklamem. Pokud jde o tvou povídku, nabídnu ti jen jeden ze spousty možných názorů.
Práce s jazykem je na slušné úrovni, obzvláště popis ten je tvojí silnou stránkou. Do okamžiku, kdy se Isdanil dostal k mrtvole - tz. půlka povídky, to byla docela nuda, a to je škoda. Chtělo to v této části rozvinout do určitého napětí nějakou nicotnost.No a ta druhá půlka povídky zdála se mi v ronováze. Napětí, nějaké ty otazníky, trochu toho dark stylu.
Snad jen ten závěr by nemusel končit upřením pohledu, který nám " kamera" popíše až v dalším dílu. To totiž nikdo nemá rád.
Hodnotím - 2.1
S pozdravem Stín

Komentář ze dne: 23.05.2007 13:19:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - kainová (@)
Titulek:
Ahoj. Stín upozornil na tvou povídku bez komentářů, což je teda škoda. Zhodnotila bych ji asi takto: Psát bezpochyby umíš. Nikde sem nenarazila na krkolomné pasáže, skvěle ses vypořádal s přímou řečí. Ale chybí zde prostě NĚCO. Něco abych si řekla, ty jo, fakt dobrý. Je to takové trošku nemastné neslané, ale ráda si přečtu další části. Tak šup sem s nima:))

Komentář ze dne: 23.05.2007 21:14:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: komentář
Tak jsem článek, ač pozdě, přečetl. V zásadě souhlasím s hodnocením Markéty - je to slušně napsáno na vysoké úrovni. Chybí však nějaké poutavé a zajímavé téma, což ale, vzhledem k tomu, že jde zřejmě o první kapitolu seriálu, vůbec nevadí, protože romány mají pochopitelně těžiště jinde než povídky a hodnotit jedu kapitolu, odtrženou od ostatních, je mnohdy bezpředmětné.

Komentář ze dne: 23.05.2007 23:27:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: [rohoz] - rohoz
Titulek:
Je moc dobře, že WhiteShadow upozornil na tuto prózu. Upozorním na několik bevýznamných chybiček, vzniklých logicky z toho, že píšeš rozsáhlý text a vše se nedá prostě uhlídat. Ale předem jen a jen chválím. Nechci se zde nikoho dotknout, ale způsob tvého psaní patří rozhodně k tomu nejlepšímu v oblasti prózy zde, máš jednoznačně cit pro výrazovou vyrovnanost textu, plynulost, ale i záživnost. Ačkoliv je to úvod do rozsáhlejší povídky či snad románu, neměl jsem pocity nudy, dařilo se ti udržet mou pzornost, líbily se mi tako drobné vsuvky popisující prostředí, reakce, apod., přičemž nebyly vůbec zdlouhavé a jaksi přicházely vždy v pravý čas. U mne máš smůlu, že nerad čtu delší texty z monitoru, a tak další části číst nejspíše nebudu, jen se občas podívá, zda se ti daří psát stejně uvolněně, jako zde. Navíc mi žánry detektivek, sci-fi, atd. nesedí, ale skláním se před tím, jak se ti to povedlo. Ještě pochválím ito, že jsi pro formát monitoru zvolil ještě rozumnou délku textu. A nyní těch pár blbůstek:

že vyvolávalo pocit téměř fyzického vjemu.
„Nevnímej to,“ pokáral se v duchu Speciál.
( dvě de facto stejná slova za sebou či blízko sebe)

To víte, pořádný lok domácí hruškovice vás pořádně…“
( stejný problém - pořádný - pořádně, ale zde to nezní až tolik nepřijatelně)

ať tělo odnesou přímo k doktorovi
( zde je i faktologicky slabé míst, poněvadž je vžitou praxí, že lékař vždy ohledává tělo na místě. Ale i kdybyc přistoupil na tvou verzi, pak drobnost, ... kam jinam by ho měli nést, tedy nadbytečné slůvko - přímo.)

Tvé psaní pro tento server je u mne víttané.











 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz