<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|
Stránku si právě čte 7 lidí.
|
|
1953
Harr - Ze života - 13. 05. 2007 - 2121 přečtení
Mně paměť nevymažou....
Za okny tma, u postele rozsvícená malá noční lampička, táta se rychle obléká.
Maminka v růžové noční košili s kytičkami, tolik se mi líbila, že mi ušila stejnou, sahá po tmavém, lesklém županu.
Z otevřeného okna je slyšet bouchání na hlavní dveře.
"Mami, kam jdeš?
V rozespalých hnědých očích slzičky, brada se začíná třást.
"Ještě spinkej broučku, je tma." To říká táta a rychle mizí za dveřmi pokoje.
Maminka mě pohladí, přikryje dekou až ke krku a i za ní klapnou dveře.
Jsem sama a mám strach.
Lampička odkrývá obraz husopasky nad postelí.
Za dveřmi slyším cizí hlasy a divný hluk.
Nebudu tady.
Vylézám, linoleum mě studí do bosých nohou.
Pohledu z otevřených dveří se naskýtá nezvyklý obraz.
U kuchyňského stolu sedí táta, před ním leží rozbité brýle. Za ním stojí dva lidé.
Oba mají stejný hnědý kabát, (jako do deště), na hlavě klobouk.
Nikdy u nás nebyli.
Maminka stojí u kamen a poprvé vidím, že pláče.
Dveře do chodby a na schody jsou otevřené.Také tam někdo je, ale nedohlédnu tam.
Potom se najednou všichni začnou pohybovat.
Táta si bere tašku, maminka mu rychle ještě něco podává, ale jeden z těch cizích pánů
po tom sáhne a hodí to na stůl.
Utíkám se s hlasitým pláčem schovat k mámě. Bere mě do náruče. Bosé nárty mi kloužou po jejím županu.
Běží se mnou zpátky do pokoje, otvírá zásuvku a bere z ní ty hnědé velké peníze.
Takové, co dávala včera Vláďovi. To je můj velký bratr. Jel někam na kole s kamarády.
Rychle se mnou zase běží zpátky a dává je tátovi.
A pusa od táty a pohlazení a "Ahoj,beruško," a jsme tu s mámou samy.
Pak se jen z okna díváme, jak si táta sedá do nějakého auta, kterým odjíždí pryč.
"Kam jede tatínek?"
"Já nevím."
Maminka si bere kapesník, utírá slzy sobě i mně a pak mě položí do své postele.
To je taková krása. Můžu spát zase ve velké posteli. S maminkou.
***
"Mami,kdy se vrátí tatínek?"
"Za dlouho,to už budeš chodit do školy."
***
"Mami, a kam pojedeme?"
"Do Jáchymova, za tatínkem."
Strašně se těším. Pojedu vlakem a za tatínkem. Třeba s námi pojede domů.
***
Divná místnost. Není tu nic. Jen nahoře, takové okýnko. Nevidím do něj, i když stojím na špičkách.
A pak mě máma bere do náruče a já tím okýnkem vidím tátu. Má jiné brýle a divnou košili. Nelíbí se mi.
Podává mi černý zápisník s takovou malou tužtičkou v oušku. Vím, že když se nasliní tuha, tak mám potom fialový jazyk. Vždycky jsem za to dostala vyhubováno. A zase mi dává pusu...a škrábe.
V zápisníku je namalovaný medvídek. Stejný jako mám doma.
Okénko se zavřelo. Zase pojedu s maminkou vlakem. Když budu hodná, tak dostanu čokoládový bonbón.
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]
Upozornit emailem Vytisknout článek
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 13.05.2007 21:32:14 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: hodnocení
Nejprve zhodnotím stylistiku: mezera sem, mezera tam, místo závorek lomítka, za čárkou chybí mezera a některé řádky končí po dvou slovech (proč? poezie? ale tohle přece vůbec není poezie). Chápu, většinou to jsou nejspíš zvyky z psacího stroje. Pak se mi příliš nezdálo uvození druhé přímé řeči ("Ještě spinkej... ...tma," to říká) - slovo TO je zde navíc, popřípadě, kdyby tam mělo zůstat, bylo by vhodné udělat za slovem tma tečku a TO začít velkým Té. Toliko stylistiky, nyní téma a jeho zpracování. Takže - téma je vděčné (takové to, kterého není nikdy dost) a zpracováno je dobře, dětský pohled na svět brilantně vystižen, nevinnými a nechápajícími myšlenkami vykreslené závažné věci na pozadí, což vytváří zajímavý kontrast mezi dětskou přímostí a jednoduchým čistým světem a starostmi dospělých - děti nám nastavují zrcadlo. Závěrečný verdikt: dobře zpracováno, jen si to po sobě přečíst, umístit či odebrat některé znaky, ubrat zalomení řádků a potom to bude na čistou jedničku, takhle hodnotím 1.5
|
|
Komentář ze dne: 14.05.2007 02:02:56 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: hodnocení
Děkuji za hodnocení,za stylistické chyby se omlouvám.
|
Vidím, že pan Stránský není jediný spojen s uranovými doly. Autentická zpověď plná paradoxů dětského vnímání - není tanínek, ale když bude hodná, tak bude bonbon.
Možná je zpracování trochu kostrbaté. Článek na toto téma mě zajímá a četl bych jej se zájmem mnohem déle.. Pokud máš celistvější vzpomínky, asi by stálo za to zaznamentat je.
O těch enterech pak pokecáme na ICQ a spravíme.
1.44.
|
Pro mne přesvědčivé, a jen při přísném formálním pohledu bych měl několik malinko doporučení, ale upřímně, jsou to banality. Pravopisným nedostatkům, pokud to nejsou hrubé chyby, nepřikládám žádný význam, nemají výpovědní hodnotu o literární kvalitě, která je zde prioritní.
Naopak jsou zde mimořádně zadařilé a silné momenty:
To je taková krása. Můžu spát zase ve velké posteli. S maminkou.
Strašně se těším.Pojedu vlakem a za tatínkem.
Podává mi černý zápisník s takovou malou tužtičkou v oušku. Vím,že když se nasliní tuha, tak mám potom fialový jazyk. Vždycky jsem za to dostala vyhubováno. A zase mi dává pusu...a škrábe.
V zápisníku je namalovaný medvídek. Stejný jako mám doma.
Právě vzhledem k těmto třem silným momentům bych jako nezúčastněný poněkud zmírnil emoční obsah některých pasáží textu, pak by byl ještě silnější. Přesto si myslím, že jde o velmi slušné zpracování osobního prožitku, tak je to i prezentováno a rád jsem si tuto autentickou vzpomínku přečetl.
|
Komentář ze dne: 14.05.2007 13:23:27 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Samozřejmě,že mám těch vzpomínek víc.Ale tahle z mého velmi raného dětství přetrvává.Vím,že jsem měla dlouho noční můry,bála jsem se tmy a několik let jsem spala jen s rozsvícenou noční lampičkou,která pro mne byla jakýmsi bezpečím. Ve škole jsem byla velmi zamlklé dítě,které díky tomu,že umělo číst a psát "prostálo" první třídu za dveřmi.
Nikdy jsem neuvažovala nad tím,že bych tuto dávnou vzpomínku někdy zpracovala,ale pan Stránský mi v tom pomohl svým krásným fejetonem.Takže velký dík a všem,co se k tomuto mému dílku vyjádřili,také.Psala jsem to vlastně rovnou,ani jsem moc nepřemýšlela a zadala článek ve velmi syrovém stavu..Cítila jsem to tak,že to muselo jít rovnou.
|
|
Komentář ze dne: 14.05.2007 14:25:43 Reagovat Nový komentář
Autor: [Hill] - Jaroslav Ferst
Titulek: Re: 1953
..Cítila jsem to tak,že to muselo jít rovnou...
A to je dobře. V tomto případě by přílišná učesanost nejspíš uškodila.
|
Komentář ze dne: 14.05.2007 19:09:52 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Skvělá práce. Osobité, silné, bez rušivých dovětků, zkrátka tak jak si to Harr pamatuje.
A líbí se mi ta nepřímá interakce s panem Stránským, myšleno - "mně paměť nevymažou.."
Hodnotím - 1.2
|
|
Komentář ze dne: 15.05.2007 15:45:54 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re:
Stíne...děkuji.
|
|
|