Hodnotím 4.0

Klidně komentuj,pokud hodnotíš za 4,0....chci vědět proč....z tohoto nepoznám,čeho se vyvarovat pro příště.

Promiň, to není nic proti tobě, jen když začnu zase kritizovat volný verš, tak se do mě všichni pustí. Takže čeho se do příště vyvarovat: volného verše.

Ještě dodám, že článek 1953 se mi opravdu hodně líbil. Pokračuj tím směrem a budu jen chválit.

Harr,

čtu po několikáté a znovu, už po tisíci, si uvědomuji, jak často, až příliš často, je nesmysl něco hodnotit. Tvá báseň je toho dokladem

Člověk zde na těchto literárních serverech, a mám chuť říct, idiotských, ačkoliv vím, že to není tak jednoznačné, má tendenci k věcem přistupovat přes jakési srovnávací šablony, ohánět se literárními pseudopojmy, a přitom nevěřím, že by většina, byl-li vůbec někdo, básníků při psaní veršů myslel na tyto ulity.

A tímto způsobem nevnímáme podstatu, to niterné pnutí, které nás k psaní vedlo. A to je případ tvé básně. Napadá mne, že není pěkné napsat "na loutnu", nebo "rudé slunce", ale to neznamená nic jiného, než že krásná báseň, obsah, se dal napsat jen ještě krásněji. A tak, vrátím-li se k tomu schématickému, rádoby krtickému nazírání, pak druhá polovina básně je lepší první. Snad bych přemýšlel v daném kontextu nad slovem "nezaujatě". Spíše bych ve smyslu myšlenky napsal třeba :

co se toulá po břehu
jako mince, co skrývá, že každou chvíli
ji mohou stáhnout z oběhu.

Báseň má pěkný, výmluvný závěr i název, a kdo chce, přečte v ní docla hodně.

Píšu tento obsáhlejší komentář proto, poněvadž mne zlobí, jak často zde, ale i na jiných serverech, nečteme básně, ale fasádu, a přiznám se, že nejsem výjimkou. Bohužel.

Děkuji za obsáhlý komentář,souhlasím s tím,co jsi napsal o hodnocení jako takovém....Vždycky si vzpomenu na tu školáckou větu:"Co tím chtěl básník říci ?" a jsem v koncích a mám něco hodnotit já...a raději se soustředím na to,zda mi báseň "zní"...zda má melodii,zda mi při čtení nedrhne a zda jí aspoň trochu porozumím.Vím,že se někdy trefím a někdy jsem zcela mimo...a jen koukám,co všechno v ní viděli ostatní.A ptám se sama sebe,co tu vlastně ještě pohledávám?
Pak mi najednou stačí ...niternost....slůvko,které se zachytilo.....a nedokážu nepsat,nereagovat...necítit to nepojmenovatelné "cosi"...a pokračuji zase dál....co když i někdo u mého neumělého dílka má podobné pocity.....

zajimave