...nejchudší země světa, Sierra Leone, seznamte se...

Základní informace:

Státní zřízení: konstituční demokracie
Originální název: Republic of Sierra Leone                      
Hlavní město: Freetown (670 000 obyv.)
Prezident - od 1998 Ahmad Tejan Kabbah
Státní svátek: Republic Day, 27.dubna (osvobození od Velké Británie v roce 1961)
Počet obyvatel: 6,144,000 mil. ( z toho 47% děti do 14 let)
Celková rozloha: 71.740 km2
Celková vodní plocha: 120 km2
Úřední jazyk: Agličtina
Užívané jazyky: Angličtina, jazyky Mende (na jihu), Temne (na severu), Krio (okolí Freetownu - jazyk založený na angličtině a kreolštině)

Národnostní složení:
     Mendové (35 %) 
     Temnové (32 %)
     Limbové (9 %) 
     Kreolové ( 10%) - potomci Jamajských otrokù, kteří osídlili území koncem 18.století 
     Kriové (2%), žijící hlavně v okolí Freetownu (Krio je název pro nedomorodé Afričany)

Náboženství: sunnitští muslimové (60 %), animisté (30 %),  křesťané (9 %)
Administrativní uspořádání : 3 provincie (Východní, Severní, Jižní) a 1 oblast (Západní)
- země je tradičně dělena na 150 náčelnictví (chiefdoms), kterým vládne místní náčelník  spolu s radou starších.   

Hustota osob/km²: 82,1
Gramotnost: 31,5 %
Průměrná délka života: 40.58 let                                     
Měna: 1 leone (SLL) = 100 centù
Kurs: 1 US dollar  - 2961 Leone
Nejvyšší místo: Loma Mansa (Bintimani) 1,948 m
Délka hranice: 958 km
Hraniční země: Guinea 652 km,Libérie 306 km
Délka pobřeží: 402 km
Klima: tropické, monzunové (období dešťů květen-říjen )
Rozšíření viru HIV - AIDS: 7 %
Zahraniční dluh - 1.7 mld. USD

SIERRA LEONE:

   Republika Sierra Leone leží v západní Africe u pobřeží Atlantského oceánu a se svou rozlohou není o moc menší než Česká Republika. Vnitrozemí tvoří hornatina, která směrem k pobřeží přechází v nížinu a lagunovité pobřeží. Podnebí je tu  tropické s vydatnými letními dešti, rostou tady vlhké tropické lesy, savany a na pobřeží  mangrovové porosty. Jedná se o velmi chudý stát s vysokou negramotností . Na hospodářství  se podepsala občanská válka.
   Těží se hlavně diamanty a bauxit. Pěstují se batáty, maniok, káva, kakao. Chová se skot. Mezi nejvýznamější vývozní artikly patří diamanty, kakao, káva a ryby. Zatímco dováží se především potraviny, ropa a chemikálie. Hlavními obchodními partnery jsou Německo, Belgie, Velká Británie, Itálie.
                   
Po desetiletí trvající válce se tato malá země stále potácí na vratkých nohou. Při krvavém konfliktu zahynulo přes 50 000 lidí, více než třetina z celkového počtu obyvatel přišla o domov a 500000 uprchlíkù odešlo do sousedních zemí. Další bezdomovci přišli do Sierry Leone ze sousední Libérie při útěku před tamější občanskou válkou. V Sierra Leone dnes nalezneme jednu z nejpočetnějších uprchlických komunit na světě (UNHCR).
   Sierra Leone zpustošená válkou dnes trpí nejnižší průměrnou délkou života na světě a nejvyšší dětskou úmrtností (každé čtvrté dítě umírá ve věku do pěti let). Mnozí lidé umírají na nemoci, které se dají běžně léčit, čemuž napomáhá mimo jiné i chybějící kanalizace a pitné vody. Podle některých zpráv umírá v této zemi denně hlady snad 100 lidí.
    Sierraleonská ekonomika zůstává  závislá zejména na vývozu diamantů a pomoci mezinárodních donorů.

Historie:

   Archeologické nálezy hovoří o osídlení území od 2. století př.n.l. Moderní dějiny začaly  roku 1462, kdy ji "objevili" Portugalci(námořník Pedro de Cinto) a dali jí název Serra Lyoa ( Lví Hory), což později Angličané změnili na Sierra Leone.
   V roce 1792 se Sierra Leone stala jednou z prvních britských kolonií v západní Africe. Již před vznikem kolonie se toto území stalo cílovým místem pro osvobozené otroky – nazývané Krio – z Velké Británie a severní Ameriky, kteří zde roku 1787 založili město svobody – Freetown. Stejně jako v sousední Libérii se i zdejší osvobození otroci separovali v rámci jakési elitní subkultury, což vedlo k několika vzedmutím domorodého odporu.
   V následujícím období si Velká Británie podmanila ostrovy při pobřeží a vnitrozemí, které bylo roku 1896 vyhlášeno za protektorát.
   R. 1958 získala Sierra Leone vnitřní autonomii a 27. dubna  r. 1961 následovala další bývalé britské kolonie, když získala samostatnost a statut člena Britského společenství národů.
    Již první roky nezávislosti ovšem přinesly politickou nestabilitu a násilné převraty poté, kdy již v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Sierry Leone, Milton Margai. Jeho bratr Albert Margai poté zemi spravoval do roku 1967, kdy se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil Všelidový kongres (APC) Siaka Stevense. A. Margai i S. Stevens byli však uvězněni brigádníkem Davidem Lansanou, kterého ovšem vzápětí odstranili jeho armádní nadřízení z Národní reformační rady (NRC). I ty ovšem potkal podobný osud. Siaka Probyn Stevens se mohl v dubnu 1968 vrátit do úřadu předsedy vlády. Orientoval se na socialistické a arabské státy. Proti jeho vládě se odehrálo několik pokusů o převrat.
   V roce 1971 byla vyhlášena Republika Sierra Leone, prezidentem se stal Stevens. Ústava z r. 1978 přenesla celou výkonnou moc na prezidenta.               
   Od roku 1978 je země prezidentskou republikou se socialistickým zaměřením na jedinou politickou stranu, což bylo schváleno referendem v roce 1978.
   V r. 1985 S. Stevens odstoupil a na jeho místo byl z vůle samotného Stevense dosazen Joseph Saidu Momoh. Momoh se poté pokusil o některé ústavní reformy, které by vedly k větší demokratičnosti a pluralitě systému.
   V dubnu 1992 převzala násilně moc Dočasná národní vládní rada v čele s V. Strasserem.
   17. června 1997 se chopil moci vojenský vùdce S. P. Koromar, který slíbil obnovit mír a demokracii.
                 

Poslední zprávy o politice (zdroj VELVYSLANECTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY):

Prezident republiky, Ahmad Tejan Kabbah, stojí v čele státu od voleb, konaných v březnu 1996. Do čela státu byl zvolen jako předseda nejsilnější politické strany Sierra Leone People´s Party (SLPP). V roce 1997 byl prezident násilným převratem, vedeným společně Revoluční radou ozbrojených sil (Armed Forces Revolutionary Council(AFRC) a Jednotnou revoluční frontou (Revolutionary United
Front (RUF) nucen uprchnout do sousední Guineje. Do Freetownu se prezident Kabbah vrátil v březnu 1998. Ve volbách konaných v květnu 2002 byl znovu zvolen a jeho strana získala 70% hlasů. Prezident stojí v čele vlády a je zároveň vrchním velitelem armády. Viceprezidentem Sierry Leone je Solomon Berewa.

Občanská válka (1991 - 2002):

   Nová ústava byla přijata v červenci 1991. Od roku 1991 ovšem probíhalo, nejprve pouze ve východní části země, ozbrojené povstání Jednotné revoluční fronty (RUF) kapitána Fodaye Sankoha podporované ze sousední Libérie. Armáda se nejprve snažila bránit ústřední vládu, ale poté se sama obrátila proti ní. 29. dubna 1992 proběhl úspěšný ozbrojený převrat a prezident Momoh byl nucen uniknout do Guineje.
   Kapitán Valentine Strasser, vůdčí osobnost puče, poté ovládl Prozatímní národní vládnoucí radu (National Provisional Ruling Council). Ta byla pod domácím i mezinárodním tlakem donucena uspořádat všeobecné volby v roce 1996, které do prezidentského úřadu vynesly Ahmada T. Kabbaha. Dohodou z Abidžanu z listopadu 1996 vznikl křehký smír mezi vládou a RUF.
   Kabbaha ovšem již v květnu 1997 svrhla takzvaná Revoluční rada ozbrojených sil (AFRC) pod vedením Maj. Johnnyho Paula Koromy. V tomto případě armáda s RUF spolupracovala a dohodla jisté sdílení pravomocí.
   Kabbah byl znovudosazen po úspěšné intervenci sil ECOMOG (zkratka pro ECOWAS Monitoring Group) v roce 1998. Intervenci předcházelo embargo Rady bezpečnosti OSN na dovoz pohonných hmot a zbraní a jednání mezi vůdci junty a zástupci ECOWASu, které ovšem nevedlo k žádaným výsledkům.
   V lednu 1999 se uskutečnil další, tentokrát neúspěšný pokus RUF svrhnout Kabbaha, při kterém povstalci dočasně obsadili část hlavního města, kde se dopouštěli masových vražd a mrzačení obyvatel. Kabbahovi se poté podařilo s ozbrojenci RUF vyjednat mír – mírovou dohodu z Lomé ze 7. července 1999. Ta umožnila zapojení ozbrojenců do státní správy; například Foday Sankoh tak získal významný vládní post, umožňující kontrolu nad těžbou diamantů. Zejména RUF ovšem dohodu z Lomé porušovala. Její čelní představitelé byli zatčeni a zbaveni správních funkcí po událostech z května 2000, kdy bylo ozbrojenci RUF zastřeleno několik účastníků demonstrace proti porušování smlouvy z Lomé. Četným útokům byly vystaveny rovněž jednotky OSN, které od listopady 1999 měly dohlížet na plnění závazků z Lomé.
   Bylo tedy třeba sjednat další smlouvu, k čemuž došlo v listopadu 2000 v Abuje. Navíc bylo třeba znovu nastartovat projekt Odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění povstaleckých vojáků do společnosti (Disarmament, Demobilization and Reintegration, DDRR), který byl začleněn již do dohody z Lomé. Útoky RUF nicméně pokračovaly, povstalci se blížili k hlavnímu městu a situace se dále komplikovala, když do Sierry Leone vstoupila vojska Guineje, aby zničila základny RUF, které byly využívány i pro aktivity RUF na území Guinejské republiky. Velká Británie do země vyslala své jednotky za účelem evakuace osob pod konsulární ochranou Spojeného království.
Teprve druhá dohoda z Abuji z května 2001 situaci uklidnila.

Děti ve zbrani:

Děti jsou poslušnou nemyslící bojovou silou, které nedělá problémy chladně zavraždit nepřítele. Také jsou levnými sluhy, nenápadnými špehy a pro případ střetu s nepřátelskými armádami  také živými štíty v první linii.Rozhovory s dětskými vojáky dokládají, že je lze snadno donutit k nejkrutějším zločinům.
V Sierra Leone k tomu povstalci z Jednotné revoluční fronty (RUF) používali účinné postupy: Děti musely nejdříve zabít někoho v rodině. Nebo dostávaly amfetaminy a jiné drogy, pod kterými bezmyšlenkovitě mučily, usekávaly ruce a znásilňovaly. Počet využívání dětských vojáků stoupá. V roce 2003 se počet dětí, které bojovaly se zbraní v ruce nebo byly vojenskými silami využívány, pohyboval kolem 300 tisíc. Jedním z důvodů bylo, že samopal AK- 47 unese už desetileté dítě. V Barmě je v ozbrojených silách přes 70 tisíc nezletilců a i přes oficiální zákaz se cvičí i 11ti leté děti.
Programů na začlenění dětí zpět do společnosti přibývá, např. v Sierra Leone se podařilo začlenit 5400 dětí. Organizace většinou naráží tam, kde mají úlohu rodiny a obyvatelé. Na začlenění je potřeba spolupráce společnosti, na nich záleží, zda dítě bude přijato nebo ne, zda vyroste v sociálního tvora, nebo mechanického zabijáka. Dalším problémem jest, že mnoho dětí vstoupilo do armády s vidinou pravidelného žoldu a když nyní žijí v naprosté chudobě, vyvolává to v nich hořkou nostalgii.
Podle odhadů UNICEF (dětský fond OSN) je v řadách dětských bojujících skupin asi 30 až 50% dívek. Často musejí sloužit vojákům jako sexuální otrokyně. Ale mnohé z nich bojují dobrovolně. Kvůli touze po pomstě smrti někoho z rodiny, kvůli penězům, nebo prostě aby se sami nestaly kořistí, jdou do boje. U některých skupin jsou dívky vážené, raději by ztratily tisíc chlapců než jednou dívku. Zároveň u dívek je integrace do společnosti mnohem složitější, neboť dívky jsou nenáviděny za to, že porušily tradiční ženské role a jsou vnímány jako nečisté a navždy poznamenané.
Úmluva o právech dítěte z roku 1989 dovoluje nábor do armády od dosažení 15 let. Pod tlakem nevládních organizací byl v roce 2000 připojen k úmluvě dodatek, který umožňuje nábor vojáků pod 18 let jen v případě dobrovolného vstupu do regulérní armády. Tento ústupek si vynutily USA a VB, protože ve svých profesionálních armádách nezletilců rovněž využívají - např. v britských ozbrojených silách jich bylo v roce 2001 okolo sedmi tisíc.
Až do devadesátých let sloužili mladiství i v armádě komunistického ČSR. Na středních vojenských školách totiž každým rokem studovalo několik tisíc chlapců, kteří v některých případech vykonávali ještě před dostažením 18 let základní vojenskou službu. Uniforma, kázeňský řád a také výcvik včetně ostrých střeleb se vztahoval na všechny žáky. Běžně se tedy stávalo, že se v uniformě ocitli teprve 14ti letí žáci prvního ročníku.