Ne, opravdu nejsem prase.
Povídka by měla znázorňovat duševní vývoj od vycpávání podprsenky, doby poznávání (Malý princ) až po konzum laciných seriálů... Inspirací byl otevřený šuplík a v něm kapesníky zapečetěné a oražené ještě výrobcem: Mileta. Snad se Hill nebude zlobit.

Už jako čtrnáctiletá byla vyvinutější postavy než ostatní soukmenice. Tenkrát to však dělaly ty kapesníčky. Nejednou se jí ostatní smáli, když vylezla z bazénu a papírky se jí rozpustily a lepily se jako snople po celém těle.

"Věruško, kolikrát jsem ti říkala, že ty papírové jsou na hovno," bědovala babička.

"Věruško, ty potřebuješ kapesníčky? Ale ale, počkaj, do podprdy bys chtěla, to ti to bodaj aj zašiju. Já už sem 20 let nevyzkušala provlict jehlum nit. Ché, jak za mlada, jak su byla ožrala," konstatovala prababi.

Věruška neunesla úchylné poznámky na své tělo a rozhodla se... najít knihu Sex a dospívání.

"Ne!" Zařvala, když zjistila, že po naučné knize zbyl jen obal, který ukrýval ještě kouzelnější knížku - Malého prince.

"To podstatné vidíš srdcem, Malý prnci," pověděla liška.

Ano, pomyslela si, vše má i svou druhou stránku. A já, já mám prsa velká, když se na ně dívám od srdce.

Malý princ ji přivedl na jiné myšlení, zásady - a kapesník použila už jen jednou, když jí na podzim odkvetla růže. Tu kterou si ochočila. Tu, ke které cítila zodpovědnost.

Kvůli ní se naučila nastavit video, aby jí neunikl jediný okamžik. Ale dnes... to byl poslední díl a její život ztratil smysl.

FUJ! STOP! Ehm..

A pak se divte, když to chlapi nevidí až tak od srdce.