Jak jsem slíbil, píšu komentář.

Předně za sebe nepovažuji za nutné určovat, o jaký druh poezie jde. Ale ptáš-li se, pak bych řekl, že o vázanou poezii baladického střihu.

Tento typ básní má vždy svá úskalí. Jsou svými východisky vždy hodně osobní a chce to značnou zkušenost, abychom se tohoto adresného osobního nátěru zbavili a myšlenky, obsah představili v obecnějším světle.

Jde totiž o to, že nás osobně prožité stahuje, že nás nutí popsat více skutečností, než poezii nutně přísluší. Názory autorů i čtenářů se vždy budou vájemně docela lišit. Podle mé zkušenosti bych řekl, že náročnější čtenář má rád poezii, kde je třeba jen částečná obraznost, metafora, a která není takříkajíc dopovězena.

Je třeba vážit i délku takovýchto básní. Jakmle jsou delší, a toto je ten případ, svádí to k úvaze, že jde málem o prózu či baladu, a při čtení se necháme pak unést natolik dějem, že zapomínáme na to podstatné, co poezii odlišuje od prózy - svátečnost a barevnost slova, které se představuje v jakési alegorii.

Umím si představit tento typ básně i bez větší či vůbec nějaké obraznosti, ale pak bych vytříbil podstatné nosné myšenky, které bych spíše jen nadhodil, případně i uzavřel, ale v kratším textu.

Vázanost toho verše je slušná, povětšinou, stejně tak rytmicky až na snad:

(v jednací síni
kde oba předvádějí
to,zač je strany platí), - vypustil bych "to"

a zkusím vstřebávat svobodu,
co mě čeká.. - vypustil bych "vstřebávat"

Pozor na takové věci jako - v nedohledu - neohlédnu, jsou to fakticky stejná slova blízko sebe. Ta by se neměla opakovaně vůbec vyskytovat, pokud opakováním nechceme docílit nějakého důrazu či vymezení.

A nakonec si představuji chvíli, kdy jsi to psala. A tam nelze pochybovat. Je to poezie čtenáři často neviditelná, ale skutečná.

Mockrát děkuji za podrobné rozebrání dílka,pokusím se vyvarovat všech přehmatů.kterých jsem se dopustila.

Slaboucky, slaboucky.
Banalni zapletka a levne rozuzleni (odchzim lec zhrzen, ale hrdy, neposkvrneny a bez viny)...

Rozpor: "Potom přišly sváry.

Je ze mne odpůrce
Tak náhle bez příčiny." - Kdyz byly svary, tak asi jen tak, bez priciny, v one soudni sini nestoji,ze...

"Tak náhle bez příčiny.
Za lásku před soudem?
Za jaké pykám viny?" - "přiciny" - "viny" zni jako rym pro rym, jedno z tech slovicek je tam dasazeno umele...


"Bude mě trochu víc,
trochu víc o člověka,
co vsadil na lásku
co prohrála spor s jměním." - "co", "co" je primo krkolomne.

"Za jake pykam viny?",

"Taky už odcházím
ani se neohlédnu.",

"Bude mě trochu víc,
trochu víc o člověka,
co vsadil na lásku
co prohrála spor s jměním."

Takova zpoved psychologicky nezraleho ex-manzela, ktery veskere viny povesil na svoji drahou ex-polovicku a malem se rozbrecel.
.
A k tomu absolutne nevhodny nazev (navic cizi) "Chlapi neplacou"...

Ja neznamkuji.

Taničko,
samozřejmě je to dílko už poněkud omšelé,byla to reakce na jeden nehezký rozvod. I já vím, že nikdy není "vinen" jen jeden z dvojice, ale tady jsem do toho přeci jen "viděla víc". A postavila jsem se na správnou stranu. Všechny Tvé připomínky "beru" a děkuji za rozbor.

No na poezii v proze je tam moc rýmů, tím tuplem na prozu v poezii. Navíc si myslím, že tohle dělení je pěkná blbost. Takže ruším co sem řekla. Žádný párek v rohlíku, ani rohlík v párku. Báseň je to. Dobrá není, ale pěkná docela jo... Pěkný zbytek dne

místama mi to přijde trochu laciný a možná odbytý?