báseň mě zaujala vyjádřením času a "prostoru" na kterém se rozléhá, je to sice úzký rozsah ale tím lépe pro báseň alespon jě v ní obsaženo hodně na relativně malém místě (jsou-li prožitek a fantazie malá místa)
přesto mě tam něco rušilo
"větrné hlíně" - jako hlína ošlehaná od větru, snad - ale rozvinutí tohoto slova se mi nelíbí, pokud by se jednalo o abstrakci tak bych neviděl problém,
také mi neni pochuti jistá otevřenost až nedokončenost básně i když z časem souvisí ale pokud vezmeme zvolené obraty hodí se více nějaká ukončená a zacelená pointa
na druhou stranu se milíbí že jsi použil trochu staršího jazyka jako vzorek stáří nebo snad minulosti
kolem a kolem 2,3

Edo, mi to přijde jako dvě básně po dvou slokách. A první je mi mnohem bližší. Možná bych popřemýšlela, jestli by místo nedopoví nebylo lepší neodpoví, ale kdo ví, cos tím chtěl říct. "Ukájel se pod sukní oblohy" je moc povedený obrat, ale to "kdo ví" už mi přijde zbytečné a taky bych možná změnila tvar toho úkájel ...na ukájet se bude pod sukní oblohy ...ale změnilo by to význam ... u mě první část dobrý... přírodně lidská lyrika ti sluší ... jen to pokračování ... je sice hezké, ale nějak mi nic nedává.

Tvá báseň se mi líbí. Má "starý hlas", který vytváří zvláštní atmosféru nadčasovosti i jakési konečnosti. Z toho důvodu mi však přijde poslední část přebytečná.
Chvála patří neoposlouchaným slovním obratům.
Hodnotím 2.1

To co budu psát, napíšu nerad, protože z básně cítím nejlepší vůli napsat něco hezkého o věcech, které máš rád.
Vlastně bych měl spravedlivě říct, že to není zase tak málo a že báseň působí rozhodně sympaticky, mám-li však soudit, třebaže jen subjektivně báseň jako celek, pár námitek mám.

1) už tady, tuším od epony zaznělo, že jde o dvě básně a je třeba souhlasit s tím, že takto verše působí. Ale nemyslím, že je to tak jednoznačné a já osobně s přijetím básně jako celku
problém nemám. Eponu k této úvaze možná vedla skutečnost, že zatímco dvě první sloky působí jako jakési zhodnocení života, druhé dvě sloky se vrací k jeho cestičkám. Ale je to takto možné a za nedostatek to nepovažuji, klidně bych to přijal i jako pozitivum.

2) jazyk básně je však značně patetický a patetičnost je navíc umocněna již neužívaným slovosledem - bezhlesý ulehne v nivu dodýchat.

3) je zde jeden zajímavý verš, ale pro mne rozporuplný.

Chlácholen svou vznešeností,
ukájel se pod sukní oblohy.

Sám o sobě asociuje jakousi erotičnost, navíc docela hrubou (ukájel) a v kontextu básně mi to nejde dohromady jak k pozitivnímu vztahu ke stromům jako symbou života, tak také k onomu vznešenému (patetickému) jazyku.

4) Vlastní závěr - v dálce zvoní - krom toho, že jde o v různých obměnách často užívaný motiv, působí už jen jako zkrášlení, přičemž sám o sobě neříká nic nového.

Nepřekvapilo by mne, když se báseň bude čtenářům líbit, poněvadž se lze snadno ztotožnit s obsahem, a proto i já jsem tuto kritiku psal nerad. Myslím si však, že chceme-li psát o čemkoliv, musíme přinášet málo otřelý výraz, a zejména píšeme-li o věcech obecných a vícekrát popsaných, pak ten osobní vklad je o to potřebnější a vítanější.

možná mají ty výtky něco do sebe, přesto mě báseň zaujala, stromy jsou krásné zdroje inspirace, jsou v nich vytesány léta časů a příběhů, myslím, že to jsi v té básni vyjádřil přiléhavě, i když to není žádna novota, osloví, a to mírem a klidem:)

Ja uz to ctu snad poste, ale stale nemam na komentar jak ma byt. Proste je to lidske, procitene, pronika to vsemi lidskymi smysly - tak, jako nekonecnost a zaroven nejvyssi moc.
Tot vse.
Nechci dodavat zadne banality.