Ten soubor sice už na disku nemám, ale kdysi mi Ivo-Hary posílal zasvěcené pojednání o psaní poezie od nějakého slovenského odborníka. Doslova říkal, že volný verš ano, ale s tím, že musí mít dobrý rytmus. Jenže ten tady chybí.

no je to asi tím, že já moc pravidla nectím, skoro v ničem a skoro nikdy...to je pořád rytmus rytmus pravidlo sem pravidlo tam, čím víc jim dílo podřizuješ, tím klesá na tom osobním, co do něj vkládáš, já nevím jak je to lepší, jsem ve fázi zkoušení a hledání, ale když něco píšu tak to musím slyšet v hlavě, zvuk těch slov, důrazy, barvu, harmonie, cítit z toho něco, mě už by to "secvrkaný" do nějakýho rytmu neznělo...srry mám na to svůj názor, asi se v tom neshodnem, ale i ten tvůj respektuju:))

No právě. Ať si to v mysli přeříkávám jakkoliv ne a ne to znít dobře...

Lze souhlasit s Jakubem, rytmus jistě. Pokud je báeň napsaná jako ta tvoje, měl by si čtenář uvědomit to že je to dějová báseň, ve které jsou živé skutečnosti postavené mírně nad obraty.

mně se to četlo dobře, ale pár výhrad zase mám :o)) jak jinak

3. sloka - "a doutníkovým kouřem vyfoukl chtění." absence "s" mi tam nekvalitní z hlediska prožitku a odloučenosti složek obratu takže: "a s doutníkovým..." je pro mě přirozenější pořtože tu máme chtění a kouř a není to jednotné ale pouze souběžné.

"tou vůní prosákl vzduch" - 1*

jako nejslabší vyjadřením bych viděl předposlední sloku a poslední hodně osahaný verš ani ne tak osahaný básněmi jako obyčejnou šedivou mluvou dne, i když máš ostatní formy nespisovně tak je to kvůli volnosti, kdežto toto svazuje
toť ode mě vše 2,0

na tu předložku si dám pozor...ta poslední fráze tam byla vražená schválně, jako podtržítko pod celou tu náladu, ale nenapadlo mě, že to může působit svazujícně...

Nesouhlasím.
"a doutníkovým kouřem vyfoukl chtění" mi přijde mnohem poetičtější a metaforičtější, kdežto "a s doutníkovým kouřem vyfoukl chtění" je pouhý popis děje a docela nuda.
Já už jsem takový divný, prostě barbar (ale ne Conan, jakube, ten mi neimponuje :) ), básnický barbar, který nic pořádně nečetl a jen se ohání posbíranými útržky.
(To pojednání o básnické skladbě mohu časem dát k dispozici, teď nestíhám)

na rozdíl od mých předkomentátorů jsem přesvědčen, že až na poslední verš je rytmus básně v naprostém pořádku, ovšem škoda, že to zrovna v závěru nevyšlo, tam mimo nedobrý rytmus i vyznění je svým vyjádřením i obsahem hodně hlasité.

Měl bych výhrady i ke zvolenému tématu. Dosti často se objevuje zde na literárních serverech a přináší sebou riziko, že se v podstatě opakuje, a ani zde nepřináší nic nového a musím říct, že skluzává po povrchu.

Na druhou stranu, pokud si ovšem pamatuji, zaznamenávám ve formě u tebe další pokrok. Snažíš se o obraznost, která je přitom přístupná chápání, druhou sloku vnímám jako dokonalou, také sloka - tlač to do hlavy - je hezká stejně jako následující. Obraz - doutníkovým kouřem ... se mi nelíbí, je to téměř klišé, ale i přes tyto výhrady jsem spokojený, začínáš nabírat jistotu, oprostila jsi se ( sice ještě ne dokonale, ale přece jen ) od nadbytečných přívlastků a obrázků za každou cenu, no prostě fajn. Navíc pochválím proměnlivou dynamiku básně, která ji činí ještě čtivější.

Děkuji moc, a beru se ty výhrady k srdci, jinak k tematice...nedávno jsem sledovala pořad Na plovárně s Wilburem Smithem, říkal nepsat pro čtenáře, ale pro sebe, o tom, co znáš a už od vícero lidí jsem slyšela: "Piš o tom, co prožíváš, co je ti blízké." A i když je spousta mých obrazů (v jakémkoli díle) tak trochu přibarvených, je to něco, co se stalo, co mě utkvělo třeba jen v koutku oka a po nějaké době se to vrátilo zpátky na světlo vnímání, a tak možná až začnu procházet jiná místa a prožívat jiné zážitky, přijdou i nová témata:)

Mi se to nelíbí. Nebudu říkat proč, prostě nelíbí, nechytlo, nevzalo.

Už jsem si myslel, že komentáře typu líbí-nelíbí u poezie vymizely. Leč omyl byl na mé straně. Je to tak uboze sprosté, napsat, nebudu vysvětlovat proč se mi to či ono nelíbí, a napsat jen nelíbí. Je to asi nejjednodušší, než se s básní poprat, snažit se do ní proniknout. Ano je to i boj, a občas se i prohrává. Ale vždy stojí za to ten boj podniknout, risknout a zakousnout se do toho. Poezie, není laciná tretka z pouti. Není ani každodenním okomentováním zběsilých událostí života. Je nečím, co se snaží přesáhnout obvyklou míru či schopnost sdělení. Zaskvět se, zazářit!!! A pokud možno neuhasnout. Bohužel, pokud nad básní rozjímám v těchto intencích, nenapadá mne jediné přívětivé hodnocení. A padám před básní na zadek. Protože je velmi neobratná.
Stylistika hned prvního verše: Na ulici kde se nezavírá ani víčko od oka, je velmi velmi neobratná, takové ty pražské slangismy, končící na ý, nepůsobí věrohodně. Připomíná pak tato báseň jakousi koláž, kde je bez ladu a skladu v první strofe cosi jako příběh jisté ženy.
Pokračujeme v parku se stydlivými kluky, což je snad výrazně naivní blábol,
s doutníkovým kouřem vyfouknul chtění, je zajímavý obrat, ale opět chybí ten správný výraz, je to neústrojné!
další strofa je docela v pořádku, jen si představuji omráčenou můru..a nedaří se mi to..
poslední čtyři strofy jsou celkem hezké, i v obratech i ve s stylistice, i v celkovém smyslu básně.
Možná méně slov někdy znamená více. To je rada pro všechny i pro mne především. Snad bys měla také někdy nahlédnout do stylistiky, a hlavně více číst, protože pak by se ti asi podobné zbytečnosti nestávaly. Hodně zdaru!!!

Souhlas.

No dobře. Báseň se mi absolutně vůbec nelíbí, protože :

kus dívčího snění ztrácelo se
v lakovaný minisukni / lakovaný je opravdu povznášející slovo

prodejný / to samé

už se pak nikdy neotočí/ zdá se mi to trochu krkolomné

pán v šedivým klobouku/ čeho je moc, toho je příliš

tou vůní prosákl vzduch/ tohle by ještě šlo, ale je to ubité pokračováním

další pražské koncovky už vypisovat nebudu

Podle mě to má místy pár dobrých okamžiků, které ale nemají žádnou šanci vyznít v tom guláši slov a podle mě jaksi moc chtěných obratů. Taková typická báseň z Literu. Od autorky se mi zatím nelíbilo nic. Všechno se to snaží vyznívat strašně drsně, nově, stylem kašlu na formu a pravidla, jak sama chiquita říká. No mě se toto básničkaření nelíbí. Víc k tomu asi neřeknu, protože poezii rozumím asi jako koza mrkvi.

:o))) vsadím se že na Literu najdeme stovky (možná tisíce) básní, za které by se mohli autoři stydět, ale za tuto se, myslím, autorka stydět nemusí, není to sice převrat v poezii, ale kdo z nás všech jej udělal, na každé básni je něco dobrého i když toho není moc a třebas převažují negativa.

No převrat myslím nikdo po nikom ani nechce:) Jen jsem vysvětlila, proč mi ta báseň nesedí.

ano chápu, jen jsme chtěl přihodit ještě trocha názoru do placu :o))))

já ti to nenutím, líbit se ti to vůbec nemusí - jiný lidi, jiný názory, jinej vkus ne? ale stydět se za to rozhodně nebudu;)

já čtu hodně a to fakt nekecám:)) no nevím kde se tam pobraly pražský slangismy, když jsem teda sorry su z moravy:D to je dobrej paradox:D