.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Poslední kapka

señorita chiquita - Povídky - 01. 07. 2007 - 1560 přečtení



Rozsvítit, zhasnout. 6:00. Sestra vchází do dveří, naklepává injekční stříkačku. V žilách mám znova kousek života. Cítím, jak se krví prolíná k srdci a od srdce pryč. Zpozoruji více světla v pokoji. Sestra roztahuje žaluzie. Na mou postel dopadají ostré paprsky brzkého ranního slunce. Gumovými hadičkami vtáhnu do plic doušek vzduchu a matně zasípám nesrozumitelný požadavek. Sestra se otočí: „Ano?“ Třepoucím se prstem ukážu na sklenku vody. „Aha, pít, jistě.“ Přistoupí ke mně a přiloží sklenku vody k mým rtům. Z chodby se ozývá stoupající šum právě započatého pracovního dne. Sestra odchází, neboť její pracovní povinnosti u mého lůžka skončily. Zabouchne za sebou dveře, zůstávám v opuštěném ztichlém pokoji. 
Další hodina se překlenula přes svůj vrchol. Křeče ochromují všechny části mého těla. Marně se pokouším ovládnout alespoň levačku a zmáčknout tlačítko k přivolání pomoci. Nic! Do hajzlu, pomozte mi někdo! Chce se mi řvát jak děcku po narození, ale nemůžu, hlasivky mám úplně v háji. Nedá, nedá ne…to se nedá vydržet! Ani nevím jak se hroutím z postele na zem. V momentě se rozrazí dveře a přibíhá ke mně spásná stříkačka s uklidňujícím lékem. Zřízenec a nějaká nová sestra mě zvedají zpátky na postel. Zklidním se a nezbyde mi nic jiného než usnout. 
Z poměrně poklidného spánku – po těch „oblbovácích“ vás neděsí noční můry a necítíte bolest – mě vyruší až šúdrování uklizečky. Je těsně před obědem a zmíněná dobře prostorově řešená dáma je značně otrávená svou prací. Zakopne o odpadkový koš, přičemž utrousí nějaké zadnice na adresu plastového požírače bince. Třeští mi hlava a srdce se mi zadrhává v nepravidelném rytmu. Očima vzhlédnu k zpola zaplněné kapačce. Jakoby měřila čas, který tady ještě zůstanu. 
Ve dvě se ukázala vizita s několika doktory  v čele s primářem. Komentáře jsem neslyšela – tolik mi hučí v uších, víc a víc…ježišikriste vypněte to už někdo! Slyším hlasy, vidím míhat se stíny na zdi. Znetvořené obličeje, usmívající se černovlasé chlapce v červených splývavých hábitech – pochodují z rohu do rohu, předříkavájí hrdelním hlasem zlověstné modlitby. Jejich hlasy mi zalézají až do střev. A v kapačce je míň a míň.  
Přerývaně dýchám už nejmíň dvě hodiny. Nebo možná taky jen dvě minuty, protože čas je najednou jen orientační pojem bez hlubšího smyslu. Už asi třikrát přišla sestra a něco mi píchla a pořád se vrací. Posílám ji pryč, ale ona mi stále něco říká a vytahuje tu svou jehlu. Už nemám dost sil, abych ji jí vrazila mezi oči. To bych nejraději udělala. Možná je to jen déjá vu, či co. Nerozpoznávám nic. Zhola naprosto nic. Splývají mi stěny s lidmi a lidé s okny a okna s mou postelí. Všechno je obrovský kubistický rozpatlaný obraz, který se mě snaží sežrat, nacpat si mě mezi housky svého rámu a udělat si ze mě bagetu na svačinu.
Do prdele se vším. Seru na to ležet tady a nechat kolem sebe tancovat bludy! Vyškubla jsem tu spoustu hadiček z těla a začínám bojovat s kapačkou. Už je v ní jen na dně. Nenadálý tlak mě třískne po hlavě. Omdlívám a ocitám se v prostoru. Bez konce. Jen bílo, bílo a všechno to bílo pokračuje pořád dál a dál. Až teď! Zleva dveře, zprava dveře! Jedny krásné – kované s černou klikou a druhé dřevěné ztrouchnivělé…Tak otvírám ty kované napravo. A z kapačky protéká hadičkou poslední kapka do mých žil
.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 28.06.2007 22:16:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Je třeba tady doplnit odstavce.

Hodně se mi to líbilo. Povídka vyznívá autenticky, silně a je vyprávěna čtivě. Má začátek i konec. Je celistvá a ve svém vývoji plynulá. Gratuluju.
Ty dveře v závěru mě zaujaly, stejně jako černovlasí chlapci v červených hábitech.
Hodnotím- 1. 4

Komentář ze dne: 28.06.2007 22:30:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: hodnocení
Říkal jsem si, jestli je to vůbec možné, abys po něčem, co se mi tak silně příčilo jako byla Ranní cigareta napsala něco, co se mi tak silně líbí. Zatímco tvou předchozí tvorbu musím trochu neuctivě označit za celkem slabou, tak tohle mi vzalo dech. Je to prostě skvělé, a to můžu říct s naprosto čistým svědomím. Dokonale napsaná povídka, kterou jsem přečetl doslova jedním dechem a určitě ve mně ještě delší dobu zůstane, možná mě dokonce inspiruje. Je tak silně submisivní, skoro až Kafkovská, Nolanovská nebo Fincherovská... Nedokáži ji prostě nic vytknout, i když se snažím být co nejvíc objektviní a nechci, aby tenhle komentář vyzněl nějak vlezdoprdelovsky. Skoro se mi až příčí tak hodně chválit, ale nemůžu jinak: každé slovo tady má přesně své místo a perfektně funguje s ostatními jako celek. Vím, že tvá tvorba je jen rtvá tvorba a ani mně se nelíbí, když mi někdo říká, kterým směrem se mám směřovat, ale neubráním se tomu, abych tě poprosil "kašli na poezii, je to ničem a piš takovouto prózu".

Dojem VÝBORNÝ
Výraz VÝBORNÝ
Osobitost CHVALITEBNÝ

Výsledná známka VÝBORNÁ

  
Komentář ze dne: 03.07.2007 01:14:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re: hodnocení
Přidávám se. Četl jsem to hned dvakrát, protože poprvé to bylo v tak šíleném tempu, které se nedalo ovládat, až podruhé jsem to dokázal zkrotit a vnímat i detaily.

Komentář ze dne: 29.06.2007 16:46:22     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek:
no teda, takové reakce mě vyrazily dech...na povídkovém poli jsem si taková maličká...a těžko bych čekala tak pozitivní reakci...jo ad. ty odstavce asi jsem to nějak domotala v editoru...to je všude jinej systém a já než se přeorientuju;) příště už tam budou, slibuju:)

Komentář ze dne: 01.07.2007 10:16:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Velmi dobře napsané.....jak by řekla má dcera: " má to grády..",výborná myšlenka..a já jen poprosím...od poezie neutíkej...umíš dobře obojí.

  
Komentář ze dne: 01.07.2007 13:03:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek: Re:
to určitě neuteču, je to můj duševní ventil;)

Komentář ze dne: 01.07.2007 11:48:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - kainová (@)
Titulek:
Mě to teda nějak nevzalo. Nemůžu říct, že by to bylo špatné, ale taky nemůžu říct, že by se mi to kdovíjak líbilo nebo že by mě to sebralo jako Jakuba. Slohově mi to taky nijak nesedlo, nápad vcelku dobrý. Ale jinak mi to fakt nic neřeklo. A nemám ráda povídky v přítomném čase, vyloženě mi lezou krkem. Tak možná proto.

  
Komentář ze dne: 01.07.2007 18:11:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Gabrielle Taroka (@)
Titulek: Re:
já bych se asi přidala , nějak mě to nenadchlo, na to, že to je tak krátké bych to ani nenazvala povídkou, ale spíš určitým fragmentem okamžiku, který je popsán docela spořádaným slohem, určitě zajímavý nápad, ale o5 ten přítomný čas se mi moc nelíbí a připadám mi, že je to prostě trochu málo. ale jinak hodnotím kladně.

    
Komentář ze dne: 02.07.2007 08:32:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek: Re: Re:
lepší krátké a o něčem, než dlouhé a rozpatlané uměle prodlužovacími žblechty;) teda aspoň se tím snažím řídit, já nějak mezi přítomným a minulým časem rozdíl nedělám, nevadí mi ani jedno, ale mám pocit, že zrovna v tomhle případě by ta "minipovídka" působila unyle, minulej čas mě přivádí k vnímání typu vzpomínky, což nikdy není tak ostrý a jasný, jjako když řekneš, že teď se něco děje

      
Komentář ze dne: 02.07.2007 09:02:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: Re: Re:
Přítomný čas je hodně bezprostřední a působí tak akutně.

    
Komentář ze dne: 03.07.2007 01:17:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re: Re: :-) !
Gabi, pan Čechov (ten, co pravil: "Dvě sestry, Cimrmane." - "Ale, Antone Pavloviči, NENÍ TO MÁLO?") řekl proslulou větu: "Stručnost - sestra talentu". Mám tu větu rád.

Komentář ze dne: 01.07.2007 13:09:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
fakt pěkně napsané ... docela drsná empatie

Komentář ze dne: 02.07.2007 09:09:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: [V. Hasalík] - Vojtěch Hasalík (vojtiiik@gmail.com)
Titulek: Komentář
ahoj seńorito, můj názor... je to velice dobře napsané. Já sám se ale nedokážu jaksi vcítit do té ležící pacientky. Na stranu druhou je to skvěle vybarvený pocit... umírání?... velice zajímavé... prostor bez konce... a na závěr přemýšlení? kam vedou okované dveře? asi někam jinam...
hodnotím 1/2

  
Komentář ze dne: 02.07.2007 13:16:15     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek: Re: Komentář
kam vedou? to už nechávám na jiných fantazijích než těch mých...to by bylo moc nudný, kdybych to všechno servírovala rovnou pod nos:)

Komentář ze dne: 03.07.2007 00:39:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Co dodat?
Co dodat? Tak uboze sprosté, a bez výrazu (se vší kapačkovou dramaturgií), že zasouvám tuto povídku do roviny science-fiction. Lidé, kteří zažili zmíněné prostředky pro uchování života a opravdu jim uchovaly život, se tomuto příběhu bez ladu a skladu mohou jen zasmát. Bohužel patřím mezi lidi, kterým život zachovaly (na nějaký čas), takže se trpce směju..

  
Komentář ze dne: 03.07.2007 01:20:38     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re: Co dodat?
Tento příspěvek má jeden klad - přitáhl mne v tuto vražednou hodinu k výšeuvedenému článku. Co si asi o názoru nade mnou myslím, je zřejmé z mých dosud projevených reakcí, také výše.

  
Komentář ze dne: 03.07.2007 13:52:38     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek: Re: Co dodat?
co dodat? smích léčí, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp? co já vím, pravdou je, že můj nejzávažnější pobyt v nemocnici byl kvůli slepáku, je to pouhopouhá fikce a pokud tě to nebaví, nemůžu ti to mít za zlé...

    
Komentář ze dne: 03.07.2007 19:02:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: Re: Co dodat?
Já jsem byl akorát na vytahování mandlí... Ale ono je to těžké, vojáci se taky můžou smát některým válečným knihám, protože realita byla jiná, nicméně to neznamená, že by jako umění nemohly být jiné.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz