Je třeba tady doplnit odstavce.

Hodně se mi to líbilo. Povídka vyznívá autenticky, silně a je vyprávěna čtivě. Má začátek i konec. Je celistvá a ve svém vývoji plynulá. Gratuluju.
Ty dveře v závěru mě zaujaly, stejně jako černovlasí chlapci v červených hábitech.
Hodnotím- 1. 4

Říkal jsem si, jestli je to vůbec možné, abys po něčem, co se mi tak silně příčilo jako byla Ranní cigareta napsala něco, co se mi tak silně líbí. Zatímco tvou předchozí tvorbu musím trochu neuctivě označit za celkem slabou, tak tohle mi vzalo dech. Je to prostě skvělé, a to můžu říct s naprosto čistým svědomím. Dokonale napsaná povídka, kterou jsem přečetl doslova jedním dechem a určitě ve mně ještě delší dobu zůstane, možná mě dokonce inspiruje. Je tak silně submisivní, skoro až Kafkovská, Nolanovská nebo Fincherovská... Nedokáži ji prostě nic vytknout, i když se snažím být co nejvíc objektviní a nechci, aby tenhle komentář vyzněl nějak vlezdoprdelovsky. Skoro se mi až příčí tak hodně chválit, ale nemůžu jinak: každé slovo tady má přesně své místo a perfektně funguje s ostatními jako celek. Vím, že tvá tvorba je jen rtvá tvorba a ani mně se nelíbí, když mi někdo říká, kterým směrem se mám směřovat, ale neubráním se tomu, abych tě poprosil "kašli na poezii, je to ničem a piš takovouto prózu".

Dojem VÝBORNÝ
Výraz VÝBORNÝ
Osobitost CHVALITEBNÝ

Výsledná známka VÝBORNÁ

Přidávám se. Četl jsem to hned dvakrát, protože poprvé to bylo v tak šíleném tempu, které se nedalo ovládat, až podruhé jsem to dokázal zkrotit a vnímat i detaily.

no teda, takové reakce mě vyrazily dech...na povídkovém poli jsem si taková maličká...a těžko bych čekala tak pozitivní reakci...jo ad. ty odstavce asi jsem to nějak domotala v editoru...to je všude jinej systém a já než se přeorientuju;) příště už tam budou, slibuju:)

Velmi dobře napsané.....jak by řekla má dcera: " má to grády..",výborná myšlenka..a já jen poprosím...od poezie neutíkej...umíš dobře obojí.

to určitě neuteču, je to můj duševní ventil;)

Mě to teda nějak nevzalo. Nemůžu říct, že by to bylo špatné, ale taky nemůžu říct, že by se mi to kdovíjak líbilo nebo že by mě to sebralo jako Jakuba. Slohově mi to taky nijak nesedlo, nápad vcelku dobrý. Ale jinak mi to fakt nic neřeklo. A nemám ráda povídky v přítomném čase, vyloženě mi lezou krkem. Tak možná proto.

já bych se asi přidala , nějak mě to nenadchlo, na to, že to je tak krátké bych to ani nenazvala povídkou, ale spíš určitým fragmentem okamžiku, který je popsán docela spořádaným slohem, určitě zajímavý nápad, ale o5 ten přítomný čas se mi moc nelíbí a připadám mi, že je to prostě trochu málo. ale jinak hodnotím kladně.

lepší krátké a o něčem, než dlouhé a rozpatlané uměle prodlužovacími žblechty;) teda aspoň se tím snažím řídit, já nějak mezi přítomným a minulým časem rozdíl nedělám, nevadí mi ani jedno, ale mám pocit, že zrovna v tomhle případě by ta "minipovídka" působila unyle, minulej čas mě přivádí k vnímání typu vzpomínky, což nikdy není tak ostrý a jasný, jjako když řekneš, že teď se něco děje

Přítomný čas je hodně bezprostřední a působí tak akutně.

Gabi, pan Čechov (ten, co pravil: "Dvě sestry, Cimrmane." - "Ale, Antone Pavloviči, NENÍ TO MÁLO?") řekl proslulou větu: "Stručnost - sestra talentu". Mám tu větu rád.

fakt pěkně napsané ... docela drsná empatie

ahoj seńorito, můj názor... je to velice dobře napsané. Já sám se ale nedokážu jaksi vcítit do té ležící pacientky. Na stranu druhou je to skvěle vybarvený pocit... umírání?... velice zajímavé... prostor bez konce... a na závěr přemýšlení? kam vedou okované dveře? asi někam jinam...
hodnotím 1/2

kam vedou? to už nechávám na jiných fantazijích než těch mých...to by bylo moc nudný, kdybych to všechno servírovala rovnou pod nos:)

Co dodat? Tak uboze sprosté, a bez výrazu (se vší kapačkovou dramaturgií), že zasouvám tuto povídku do roviny science-fiction. Lidé, kteří zažili zmíněné prostředky pro uchování života a opravdu jim uchovaly život, se tomuto příběhu bez ladu a skladu mohou jen zasmát. Bohužel patřím mezi lidi, kterým život zachovaly (na nějaký čas), takže se trpce směju..

Tento příspěvek má jeden klad - přitáhl mne v tuto vražednou hodinu k výšeuvedenému článku. Co si asi o názoru nade mnou myslím, je zřejmé z mých dosud projevených reakcí, také výše.

co dodat? smích léčí, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp? co já vím, pravdou je, že můj nejzávažnější pobyt v nemocnici byl kvůli slepáku, je to pouhopouhá fikce a pokud tě to nebaví, nemůžu ti to mít za zlé...

Já jsem byl akorát na vytahování mandlí... Ale ono je to těžké, vojáci se taky můžou smát některým válečným knihám, protože realita byla jiná, nicméně to neznamená, že by jako umění nemohly být jiné.