.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Časové znamení ohlásí deset hodin

V. Hasalík - Ze života - 03. 07. 2007 - 2630 přečtení

Slohová práce do češtiny, psaná někdy na konci minulého roku. Zajímal by mě váš názor.

„Časové znamení ohlásí deset hodin“   

            Vkradlo se do těch, co čekali na vlak. Jako nehynoucí píle. Jako neslyšitelný křik němého co do kalichů bílých růží zpívá svou píseň. A růže to tajemství drží. Nebyl to dlouhý zvuk… jen… slabý signál pro usínající. A většině stejně zase spadla hlava, až dozněl. Vlak nepřijížděl. Vánoční Praha, Hlavní nádraží.

            Křach! Na zem spadla lahev a rozlila se. Dvě vychrtlé osoby se ihned sklonily a začaly slizovat. Byli tací, kteří ještě měli jakýs práh sebezáporu, ti se jen dívali. Kdosi z nich si přitáh šedesátkovou blůzu pevněji kolem ramen. Z očí kypěla odevzdanost. Blízkost osudu. Smíření. Ale hlouběji byl stále ještě odpor. Připadal jsem si jako na apelu v Auschwitz. To ticho. Jen semtam přerušené tupým dopadem hlavy na plochu apelplacu. Dvacet židů s houslemi. „Arbeit macht frei“. Jako kdybych to zažil. Tady, šedesát let poté. Dneska jsem se cítil jako Remarque. Taky jsem byl odhodlaný popsat peklo. Taky jsem ho nikdy nezažil. Doba se mění, lidi ne. Lidi… jsou sviňe. I já! Čím pomáhám, že se tady před desátou chodím dívat na bídu? A čerpat sílu pro další den? Bylo mi špatně. Kvůli všemu. Kvůli mně. Zvedl jsem se, zavřel blok, versatilku do tašky. Zasunul jsem židli. Smetl drobky a vyhodil kelímek. Mají tu hnusné kafe. Byl jsem na odchodu, když mě kdosi oslovil. „Korunu!“ zašeptal a už ani neprosil. Byl to jeden ze samotářů, žebral vždycky sám a nikdy jsem ho neslyšel promluvit. To „prosím“ obsáhl už v dialektu. Připomínal mi štvaný kus co zhasíná. Oči zvířete. A smrad. Vytáhl jsem z kapsy dvacet korun a podal jsem. Jeho výraz se nezměnil, jen mi vtiskl do ruky lístek. S myšlenkou na poslední tramvaj jsem ho strčil do kapsy a spěšně odešel…

            …Doma jsem lístek otevřel. Páchl burčákem. Zkyslým. Nebyl jsem s to z něj něco přečíst, ale po chvíli se to povedlo. A co jsem tam viděl, vyrazilo dech. Vytržená stránka. A na ní báseň. Rukopis. Poezii bych nečekal. V něčem mi připomínala Holana, v něčem Skácela. Tu báseň jsem rychle přepsal a uložil. Byla jako víno. Hořká. A in vino veritas. Tu noc jsem nemohl usnout. Byl jsem rozrušený. To, co jsem tam četl, jsem nikdy nezapomenul. Byla to slova. Lidská. A těch je v poezii málo. Probudil jsem se do sychravé soboty bez sněhu. Zima bez vloček je jak smrt bez smutku. Vydechl jsem. Sbalil se a zamířil na Hlavní. Včera jsem se zapřísáhl, že toho člověka najdu a vyvedu z pekla.

            K poledni jsem přestával věřit, že se mi to podaří. On byl pro mě jistotou všednosti, seděl s železnou pravidelností na stejném místě, blízko novinového stánku. Krmil holuby z toho co vyžebral. A ti mu za to byli přáteli. Jedinými. Dnes jsem neviděl přeletět ani jednoho. A i to mě zneklidňovalo. Titanik mých idejí narazil. Prastarý symbol naděje nevzplál, nezemřel, on prostě nebyl.

            Zkusil jsem to podruhé. Pomalým krokem jsem se přibližoval jedné skupince bezdomovců a podřepl před ně. „Dobrý,“ řekl jsem. Oni jen zvedli hlavu, někteří ani to ne. „Hledám toho, co tu krmíval holuby, neviděli jste ho?“ uvedl jsem na pravou míru. Bez odpovědi. Uvědomil jsem si, že to z nich jen tak nedostanu. Odešel jsem koupit štangli salámu a deset rohlíků. Položil jsem salám a rohlíky před sebe a uskočil v domnění, že se na to vrhnou jako tlupa krys. Ale důstojnost ještě neztratili. Trochu jsem se lekl, když mě kdosi chytil za nohu. Trhnul jsem sebou… byl to Slepý… říkají mu Ahasver. Starý. Žid. Pravil: „Toho včera odvezli.“ „Má to za sebou.“ A já jen pokýval hlavou, v koutku lehký smích.

            Requiestam in pacem


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 30.06.2007 16:00:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Povídka jak se patří
Milý Vojto,
ta anotace je úplně špatná - počínaje slohovou prácí do školy, výborným hodnocením jako jedné z mála konče.
Povídka je něco naprosto jiného než na co jsme tady zvyklí a za to dík. Když jsem začal číst první odstavec, bál jsem se že to bude jen další z básnických pokusů o prózu, ale není!
Tvé vyjádřování je na hodně vysoké úrovni, boduješ především tou lyrikou, přirovnáními a metofarami, což ti pomohlo vtáhnout nás do příběhu, tak jak ty sám jsi ho prožíval.
"Zima bez vloček je jak smrt bez smutku."
Dějová linka je s tou lyrickou v rovnováze ( až teda na ten začátek 1. odstavce). Příběh se odkrývá pomalu a přece čtivě, plynule, spontánně a nepostrádá atmosféru.
Hodnotím velmi dobře - 1.3

  
Komentář ze dne: 30.06.2007 22:41:07     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - V. Hasalík (vojtiiik@gmail.com)
Titulek: Re: Povídka jak se patří
pozn. aut.: anotace poupravena.

Komentář ze dne: 03.07.2007 20:39:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - JEHLASPICHLAS (jankennethlister@seznam.cz)
Titulek: Časové znamení ohlásí deset
Působivý příběh ze života bezdomovců a nimrodů z kanálních
příbytků, bohužel to byly živé zombie, trosky lidí. Tak jsem
to nějak pochopil.

A ten cár papíru s Holanovými texty, kdes to sebral?
Jo, válelo se to v koši. Ten somrák asi nechodil do knihovny...

Komentář ze dne: 03.07.2007 20:58:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: komentář
Toto je především dílo, které pochopí asi tak desetina čtenářů. Fráze v latině a němčině, německá obdoba mnohem známějšího názvu toho nejděsivějšího koncentráku, Ahasvér a jeho odchod a další věci, které to celé možná až zbytečně dělají nepřístupným mnoha lidem. Zvlášť používání latinských pořekadel mi občas přišlo nevhodně rozmístěné. Příběh celkově ani moc nezaujal, i když je napsán celkem slušně a má zajímavou pointu. Hodnotil bych tak za tři.

  
Komentář ze dne: 03.07.2007 21:03:21     Reagovat    Nový komentář
Autor: [V. Hasalík] - Vojtěch Hasalík (vojtiiik@gmail.com)
Titulek: Re: komentář
desetina? díky i za to... nebudu jiný. a ty mě jinak nikdy neohodnotíš... btw... to je asi nejlepší hodnocení, cos mi dal ;)

    
Komentář ze dne: 03.07.2007 21:59:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: Re: komentář
Nehodnotím autora, hodnotím dílo.

Komentář ze dne: 04.07.2007 10:40:34     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - seńorita chiquita (@)
Titulek:
myslím, že se ti povedlo dobře vystínit tu ponurou atmosféru, alespoň já jsem si dokázala vybavit nějaké barvy a obrazy, ne u všech dílek mi to jde, latinské ani německé vsuvky mi nevadily, myslím si, že jsou natolik známé, že by nemělo většině čtenářů dělat problém jim porozumět, povídka nemá sice spádný děj, ale zato pěknou polootevřenou pointu, která mi nechala ještě trochu prostoru na přemýšlení

  
Komentář ze dne: 04.07.2007 12:53:22     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek: Re:
Tak hezky řečeno, že já se pouze přidávám, a souhlasím s tím, co je v předcházejícím příspěvku napsáno.

Komentář ze dne: 06.07.2007 22:54:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - rohoz (@)
Titulek:
Milý Vojto,

je mi líto, ale na rozdíl od ostatních tě nemohu pochválit. Vlastně ano, znovu mi potvrzuješ, že budeš nejspíše hodný a citlivý kluk. A to je daleko důležitější než čistě literáně zaměřené hodnocení. A zde, bohužel, je to prostě špatné.

1) V rovině stylistiky nijak nepřekáží těch několik málo frází, jsou obecně známé, ale osobně bych jimi vždy šetřil a užil nanejvýš jednu, ale zde není zásadní problém. Problém je v patetickém stylu psaní -

Zima bez vloček je jak smrt bez smutku - toto je přímo katastrofa. Je snad zima s vločkami jako smrt se smutkem ?

Byla to slova. Lidská. A těch je v poezii málo. Další nesmysl. Poezie je naopak veskrze lidská, jinak by ani poezií nebyla.

Včera jsem se zapřísáhl, že toho člověka najdu a vyvedu z pekla. Z jakého pekla, v úvodu se zmiňuješ o koncetračním táboře, to peklo bylo, bezdomovectví je v porovnání s tím Maloca, nemluvě o tom, že významná část bezdomovců si tento způsob života zvolila dobrovolně.

1) v rovině věcné. Úvod nabízející paralelu s koncetračním táborem je postě nesprávný, už kvůli zásadním rozdílům v okolnostech.
Psal jsi o nějaké básni, aniž jsi alespoň naznačil jedním veršem, o čem byla. To je chyba, zvláště pak, když vícekrát cituješ známá rčení.
Zmínka o holubech je kýčovitá, holuby krmí kde kdo.
Nezdají se mi ani trochu věrohodné věci, jako že hrdina koupil štangli salámu a pár rohlíků. Uvěřitelnější by byla krabice laciného vína či i jeden láhvač piva.
Pointa, že ten člověk zemře, je rovněž velmi laciná a zjednodušující. Nevypovídá nic o motivaci bezdomovců o způsobu jejich života a o jeho důsledcích. To že umřel, ho nijak neodlišuje od nás ostatních.

Milý Vojto,

postěžoval jsi si, že tě Jakub Raida nikdy neocení. Teď to budeš mset napsat i mi. Jako člověka tě, ač pro mne neznámého, mám rád, jako autora této slohové práce tě musím pokárat Vím, kolik je ti let, a proto ti i roumím a z tohoto pohledu to není žádná prohra, ale přirozené hledání.






 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz