.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Voda

señorita chiquita - Povídky - 09. 07. 2007 - 1484 přečtení



Jen vlnění studené vody mi omývalo kůži na nohou. Byla pod nimi třpytivá a neskutečně hebká. Nehty na palcích se leskly jak šupiny říčních ryb. Řeka šuměla, šuměla tiše. V korunách okolních stromů seděli ptáci – mlčeli. Naslouchali šumění řeky, jejímu proudu - nikde nezačínajícímu a nikde nekončícímu. Vlnky stoupaly ke kolenům. Husí kůže mi naskakovala z toho chladu – nebo z něčeho jiného?

Je ráno. Mám v rukou sluneční svit a v očích denní světlo. Voda z mého snu je zapomenuta. Zmizela z mé mysli, neexistuje. Ale protéká mým podvědomím. Chladivá, čistá. Možná proto je mi zima celý den. Možná proto mě přepadá zvláštní mámení jen při pohledu na sklenici čiré vody. A tak celý den nemůžu pít. Mám suchem stažené hrdlo. Nedokážu však chytit sklenici do ruky a napít se.

Hladina se pod koleny houpala ve stejném rytmu jako moje mysl – tichá, nerušená. Čas kolem plynul, ve mně stál. Svět se hýbal sám pro sebe, pro mě zůstával kamenný. Jen ta řeka plynula svým tempem, vypovídala svůj vlastní příběh. Mluvila na mě ševelivou řečí – srozumitelnou jen pro nás dvě. Tou zurčící morseovkou – vyklepávající vše – nekonečné všeobsažné vše. Voda vzlínala vzduchovými puklinami na má stehna. Třásla jsem se zimou – nebo čím vlastně?

Dnes prší. Kapky se rozlévají po oknech. Z neznámého důvodu jsem omráčená horečkou. Ztuhlé nohy odmítají vstát z postele. Zůstávám tedy ležet. Pod kupou peřin stále mrznu a zároveň hořím. Na zpocené tělo se lepí přikrývka. Třicet devět, čtyřicet, na termostatu dvacet dva…a stále vlažná zima. Zvoní telefon – ať si. Nezvedám, nekomunikuji. Zvoní stále jak hrana na poslední pochod. Mdloby se mnou cloumají – je mi to jedno.

Voda se rozvířila. Zuřivě omývala mé břicho a studila čím dál víc. Podlamovala mi nohy, strhávala mě s sebou – někam pryč, daleko. Odolávala jsem, jen jsem se kymácela jako strom při vichřici. Rukama jsem se opírala o hladinu. Nervózně přešlapovala na místě. Kroky po oblázkovém dně se samy rozběhly kupředu. Ten strach – to nadšení! A úleva?

Znovu se probírám. Zima a horečka se o mě stále perou. Já nebojuji, ale střádám plány. Má taktika je stará známá – účinná – doufám. Oblékám kabát a v náhlém jasnu po dešti vycházím na procházku. Za domem po cestě naslouchám tichu – tak nerušeném, že i ptáci nezpívají. Láká mě šumění vlnek v řece – sedám ke břehu a zouvám boty. A je to on – můj sen. Poznávám třpytivou kůži, sebe v mrazivém odhodlání, své tělo – padá, zmítá se … a plave klidně.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.07.2007 17:17:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
No to se podívejme na básnířku, jak se nám v próze hezky rozepsala. Krásné, lehké, na smysly útočící a slovy vyjádřeno čtivě, vybízejíc k empatii s hlavní postavou. Prožitek, který hlavní postava( nejspíš autorka sama) neumí pojmenovat vyznívá silně i pro čtenáře. Napsat povídku, která má minimální děj, žádnou přímou řeč a jejíž název je - Voda, a povídka je přesto čtivá od začátku až do konce, každý neumí.
Hodnotím - 1.44



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz