.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Vysoký

Foton - Absurdní - 12. 07. 2007 - 1892 přečtení

Měl jsem hodně blbou náladu. Sedl jsem k počítači, psal jsem a psal, a toto vzniklo.


Už ani nevím, odkud se vzalo jeho pojmenování, ale říká se mu Vysoký. Není vysoký vzrůstem, nevím, zda ho někdo kdy viděl, slovo vysoký má zde význam samo sobě. Setkávám se s tímto člověkem, nebo aspoň s tím hypermyslícím vědomím.  Začínám mít z něho strach a jakousi posvátnou úctu kombinovanou s posvátnou hrůzou, jakožto z inteligence a duchovní síly stojící tak vysoko nade mnou a všemi ostatními lidmi. Není však univerzitním profesorem, ani vysokým duchovním nebo politickou autoritou, je to zkrátka jen Vysoký. Vyšší než Nietzscheův nadčlověk, aspoň vyvolává takový dojem. Jeho celé jméno, které se mi jak ostrý nůž vkrádá do mysli, zní Hypermyslící Vznešený Vysoký z Nejmilosrdnějších Duchů pro Nejupřímnější a Intelektuálně Nejvytříbenější Bytosti. Dovolil mi říkat mu dále jen Vysoký a přikázal mi napsat na něj oslavný epos bez prvků podezřelosti a bez ohledu na stavy mé duše, ač bych byl jakkoli unaven a třeba bych ji chtěl udělat jinak.
 
„Text bude detailně kontrolován a jakékoli, byť malinké příznaky výše uvedeného, zejména různých podob faktu, že Vysoký je ve skutečnosti zlým tyranem duševně bezmocného člověka podobně jako totalitní vládci, v jakýchkoli literárních podobách, budou přísně potrestány z Milostivé vůle Nejvyššího ve jménu Nejvytříbenější Ďábelské Brutálnosti. Nazývati tyto zákroky a důvody pro ně bláznovstvím a bludařstvím, jest těžký hřích, hodný Věčného Zatracení. Obžalovaný a Předobžalovaný – mající potenci hříchu a nevědoucí, jak to ve skutečnosti vlastně je - tímto NIKDY není oprávněn ptát se po definici toho, co je hřích, co je vlastně bláznovství a bludařství, co vše obnáší Věčné Zatracení. Aby mu nebylo na trestu založeném na zákonech nekonečna a nekonečných množin ještě přidáno a přitíženo, nesmí se v činnosti jeho mozkových buněk projevit jednak vlastní proces, ale i též náznak a směřování k procesu, toho, že všechno výše uvedené považuje za hloupost. Také se mu nesmí aktivovat, anebo nic nesmí směřovat k tomu, aby se aktivovala, mozková centra lítosti nad sebou samým, vyjadřované zejména ufňukaným, barbarským výrokem „Ach, já nešťastný, nikdo mě nemá rád.“ Lítost nad sebou samým má smysl jen tehdy, pokud člověk důsledně pracuje na odstranění důvodů té lítosti a usiluje o povznesení se. Jinak je to naprosto neopodstatněná věc.
Toto vše zahrnuto jako jediná absolutní pravda vyplývající z elementární logiky a z tautologie té, že zahrnutí Božího Zákona jako celku, všechny jeho věty ve vztahu z každé z ostatních, jsou zároveň přesným matematickým důkazem pravdivosti jich samotných.“ Tak citát z Božího zákona pro alespoň trochu inteligentní formy života pocházející z lůna mysli Vysokého.

Nemohu to říct oprávněně, sice to nedělá přímo, skutečně, jen v takových plíživých náznacích, ale trestá mě. Trestá mě, Grioguse H., a vlastně ani nevím, za co. Přikazuje mi studovat, dokonale nastudovat přírodní vědy, humanitní vědy, vše, co s tím souvisí, napsat co nejduchaplnější eseje a další literární útvary na různá témata (a zvláště to jsou věci, o kterých nic nevím) – jako pravda, dává mi tedy svobodomyslnost a možnost, vlastně povinnost, udělat to podle sebe a svých názorů, ale co naplat, když zrovna nevím a zkrátka to udělat MUSÍM. Dobře. Když je to tak a Vysoký bdí nade mnou, jdu do toho. Vždyť jsou to všechno zajímavé věci a je hezké s tím být seznámen, být všestranně vzdělaný. Jenže už při otevření knihy nebo studijního textu se mě zmáhá taková nevysvětlitelná úzkost, myšlenky se mě zpomalují a můj zájem o studium se vytrácí. Musím se opravdu hodně namáhat, abych to překonal. Velmi důležité je mít vnitřní pocit dobré činnosti, že to co právě dělám, je správné. Moc ho nenacházím. Za dlouhý čas sice něco dám do kupy, ale úroveň mizerná… A to Vysoký nebude rád. Bojím se mentálního Biče.
Nějakou dobu takto bojuji se svým myšlením a jsem z toho už velmi zmatený. A smutný, že mě uniká spousta zajímavých věcí kvůli nějakým iracionálním strachům. Co je však nejhorší, už se mi do hlavy vkrádá obtěžující myšlenka, že všechno to studium, duševní práce je vlastně špatné, nevhodné a neměl bych to dělat. Přece si nezasloužím být inteligentní a schopný, takto asi nějak argumentuje. Ale vždyť, Vysoký mi dal za povinnost vše zpracovat, a jeho musím poslechnout ve všech ohledech, to je dané. Jenže nepatří ten příkaz také Vysokému? Už nevím, cítím se hrozně zablokovaný, všude, kam se podívám, je jen strach, neznámá naléhavost odněkud. Dělají mi potíže i takové jednoduché věci, jako sečíst dvě čísla, nebo přečíst a pochopit informační ceduli, např. „Vstup zakázán“. Už jsem fakt blbej, nevím, jaké myšlenky pochází ode mě, jaké od Vysokého, a co je mimo to všechno, nevěřím sám sobě. Co očekávám? Očekávám vůbec něco? Dokážu vůbec pochopit, že by mohlo existovalo nějaké východisko a mohl být zachráněný? Co to vůbec znamená pochopit?….  A toto se táhne několik dlouhých dní.


A najednou jeden den – vidím, stojí u černé skříňky (ve tvarech, které ve mně hned vyvolávají deprese). Na panelu září nápis „CONTROL CENTER OF GRIOGUS H. SINNER’S BRAIN&SPIRIT“, na obrazovce panelu skví se obraz struktury lidského mozku v plné nádheře, se spoustou zákrutů a popisků, a ze zádi skříně jde nazelenalá záře – přesně ten barevný odstín, který se mi nejvíce hnusí. Cítím silné brnění v hlavě.
‚Tak on ten kretén ovládá můj mozek’, chce se mi zařvat………. ‚ach Bože, zhřešil jsem nejvíce, dotkl jsem se Vysokého, zasloužím si zemřít v mukách………….ne ne, to se musí zatrhnout, tolik jsem si vytrpěl, a to všechno On……..‘ Už nic necítím, ve zběsilém vzteku jdu, vytrhnu mu klávesnici z ruky, zbaběle stisknu tlačítko „Stop processing“ a kopnu do té ďábelské skříně…… blesky, elektrické rány, realita okolo se trochu protáhla a zakřivila…
Áááách, a zase mnou projíždí ten ostrý nůž a probodává mé myšlenky, všechno příjemné se mění v popel, a bolest, intenzivní bolest po celém těle se zvyšuje. Svět zhasíná, zvuky doznívají, propadám se do nicoty vesmíru…..

Po 2 minutách přichází signál ze systémovou zprávou a balíčkem dat, od vzdáleného a neznámého odesílatele, a jsou tam uloženy přímé příkazy k odpojení Control Centeru od sítě Hypermyslícího Vysokého, balíček dat obsahuje složitou a s láskou připravovanou myšlenkovou strukturu klidné a vyrovnané duše, už s pozitivní energií zářící do prostoru.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.07.2007 18:49:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Vítej na Postřehu nejsvatější ze všech Fotonů,
Tvá anotace je špatná, příště to bez úpravy neprojde. Čtenáři nechtějí číst o tom, že čtou produkt tvé blbé nálady, i když tomu tak třeba často je. Anotace by měla naopak zaujmout.

Asi tě nepotěším, tento projekt mi oproti tvé scifi povídce kterou jsem si přečetl krátce po návratu z Anglie, nic moc neříká. Odvyprávěno je to dobře, takže se zaměřím na sdělení samotné:
U absurdních povídek mám jediné kritérium, a to aby i ve své absurditě přinášely nějaké východisko, byť třeba absurdní.
Snad tvé dílko ocení druzí. Ono, já neměl rád ani Kafku.
Hodnotím - 2.9

  
Komentář ze dne: 20.07.2007 15:05:34     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek: Re:
Děkuji Stíne za kritické zhodnocení a dobré rady.

Co se týče anotace, zcela uznávám.

A máš docela pravdu. Když absurdní povídka nepřináší východisko, tak je vlastně +- k ničemu. Možná tak k jistému druhu "pobavení", anebo pro lidi, kteří se v takových věcech vyžívají, nazval bych to "absurdnochtivostí". Ono takové pocity jsem měl při psaní této povídky.

Zmínil si Franze Kafku. Je pravda, že od doby, co jsem se o něm dozvěděl, mě fascinuje a zajímám se o jeho díla.

Komentář ze dne: 12.07.2007 11:48:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - markéta (@)
Titulek:
Ahoj Fotone.
Překvapil mě tvůj vcelku dobrý sloh. Hodnotila bych ho tak za 2. Co se týče sdělení, nejsem asi na té správné pneumohyperkulární vlně jako ty:)) I když místy mi to přišlo celkem zajímavé. Spíš mě odradil ten přetechnizovaný konec, možná to chtělo něco prostějšího.
U anotace souhlasím se Stínem...

  
Komentář ze dne: 19.07.2007 20:06:04     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek: Re:
Díky za hodnocení mého slohu. :-)
Hele, jestli si nepochopila, o čem to je, tak to ani nezkoušej. Neřeš to.

Komentář ze dne: 14.07.2007 11:32:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Ahoj Fotone,

necim zda je to tim, ze oba tihneme k poznani, pochopeni, filosofii, esoterice, vede atd., ale Tvoje povidka se mi libi. A nejen to: zaujala, nuti premyslet, precist ji znovu, procit, umoznuje uchopit neco v sobe, cemu doposud sama nerozumim... Patrne vis, co tim chci rici... Obsahove je podle mne skvela.

Stylisticky je to obcas takove...tezke. Ale zrejme to k onomu tematu patri - neda se o tom psat s rozvernou lehkosti. Misty to pripomina Hesseho "Hru se sklenenymi perlami" (to tedy musis vnimat jako velkou poklonu). Nicmene misty v Tve povidce narazim na "kotrmelce" temer nesrozumitelne - mozna je to i tim, ze tam chybi cetna interpunkcni znamenka.

Anotace mi nepripada neadekvatni. Spis naopak...

Co je avsak pro me ted nejpodstatnejsi, je vyrok:

"Lítost nad sebou samým má smysl jen tehdy, pokud člověk důsledně pracuje na odstranění důvodů té lítosti a usiluje o povznesení se. Jinak je to naprosto neopodstatněná věc."

Presne to totiz si ted potrebuji uvedomit a podle toho alespon zklouset zit...

Tudiz diky Ti za:
- dobrou povidku,
- moudrou radu.

Zdravim a preji vse nej nejen na Postrehu.

Tanicka

Komentář ze dne: 18.07.2007 19:33:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - histes (@)
Titulek:
je zajímavé, jaký jsi použil skok od rozčilenosti ke smíru v duši. Prostě přišel balíček. Pochopil-li jsem správně, může jít o paralelu s běžným životem, kdy nás úplná blbost dokáže naštvat a stejně tak i docela banální záležitost zase uklidnit. A vůbec nemusí být míněna vážně.

Ahoj, těším se na další díla..

Komentář ze dne: 31.07.2007 21:16:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: poněkud opožděný komentář
Přečíst to bez uvažování, jsem ztracen, natolik je děj chaotický a možná i trochu nestravitelný. Ale pro toho, kdo jej stráví, čeká dobrá odměna. Předem, anotace se mi nelíbí a podle mě dost čtenářů odradila.

První odstavec mě trochu zarazl nadčlověkem, se kterým srovnání není vůbec na místě, protože nadčlověk se vyznačuje so možná nejsilnějším nihilismem, tedy ignorantskou dekadentní submisí, což je pravý opak, od někoho, kdo se nechá dominantně oslovovat jako Velký, Moudrý atd. Co se týče samotného symbolu a charakteru nadvlády, tak, i když vím, že to je blbé a sám to rád nemám, musím odkázat na jednu knihu a to sice Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Knížka je celkem tenká a hodně dobře se čte, navíc řeší podobné problémy jako ty, přizpůsobené však době vzniku (1929).

Pak jsem došel ke tvému druhému odstavci a opět mi to připomělo submisivní literaturu, tentokrát bych za dobré zástupce zmínil Chinu Miévilla a Franze Kafku. Tak trochu mi to přišlo jako další groteskní hyperbola všeho toho soudcovství, hlídačství, zákonů, vyhlášek, směrnic a nedostupnosti. Nad námi se tyčí něco obrovského, mocného, hnusného a rozkazovačného (jakkákoliv souvislost s řádem na Postřehu je čistě náhodná :D) a tyčí se to strašně vysoko a pořád to rozkazuje a křičí a vydává směšné a paranoidní příkazy a prohlášení - jako Hitler nebo podobný pološílený diktátor, například z filmu V jako Vendeta, ten byl fakt dost hitleroidní.

Třetí odstavec mi přišel dějově nejslabší, ale co se poselství týče, nejmocnější. Dává nám nahlédnout do submisivně polarizované mysli malého kousíčka davu. Někdy se akové kousíčky rozhodnout z davu vybočit, ale clou dobu, počínaje plánováním a konče hořkým koncem, o bláhovosti tohoto konání vážně pochybují a ví "že by neměli".

Čtvrtý odstavec mi připomněl jedno mé starší dílo Sex mezi mrtvými kusy zvířat v pekelném ohni, kde jsem se jako ty teď zabýval otázkou co kdyby něco fungovalo jako něco - mysl jako pc, mysl jako firma, univerzita, stá



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz