.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Únor  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28   

 .: Online
Stránku si právě čte 7 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

6:29 - Schody

Jakub Raida - Povídky - 20. 07. 2007 - 2104 přečtení

I obyčejné scházení schodů má v jednom dni svůj jedinečný význam.

... Položil jsem dlaň na kliku, otevřel dveře a opustil byt ...

Ocitl jsem se na chodbě velkého panelového domu. Zamkl jsem dveře od bytu a schoval klíče do saka. Veřejné prostory domu byly sice malé do šíře, ale neskutečně vysoké. Došel jsem k zábradlí a pohlédl dolů, jak se schody točitě linou a smotávají ve spirále ze samých čtverců. Už jsem vstoupil na první schod, když jsem si náhle vzpomněl, co jsem ještě měl udělat. Přistoupil jsem ke dveřím napravo od mých. Chvíli jsem váhal, mám-li zaklepat, nebo ne, pak jsem jen vzal obálku a podstrčil ji pode dveřmi. Již jsem se vzdaloval, když se zpoza dveří ozval tlumený mužský hlas: „V pořádku. Děkuji.“

Rychle jsem se otočil, ale dál už se nic neozvalo. Vydal jsem se po schodech dolů. 

Je to poměrně dlouhá cesta přes mnoho pater, ale je až elementárně jednoduchá. Stačí jen sestupovat kupředu po schodech, otočit se v rohu a zase sestupovat kupředu po dalším díle schodů. A tak dál a dál, jako kdyby do nekonečna. Po ránu to tady zase vypadalo jako ve Vraní věži. Po cestě dolů jsem míjel různá vysoká a úzká okna z neprůhledných tabulek skla. Většina z nich byla plná černých vran, které mě pozorovaly svýma zlověstnýma očima, za nimiž se nepochybně skrývá zvláštní pochmurná inteligence. Měl jsem pocit, že se kolem mě shromažďuje stále více vran. Sedí na schodišti, na zábradlích, na trubkách i v oknech. Občas některá z nich zakráká, občas na mě dokonce některá podnikne sebevražedný nálet. V jednom z úzkých oken bez skla stál zády ke mně nehybný muž v černém plášti. Ignorujíc mou přítomnost, jen dlouho hleděl ven. Pak náhle roztáhl ruce, skočil z okna a začal plynule plachtit pryč – kam však doletěl nevím, protože skrz úzké vysoké okno je vidět jen úzkostný proužek šedé oblohy. Minul jsem okno a položil nohy na další část schodiště. Šel jsem v uctivé vzdálenosti od šedě nalakovaného zábradlí, ze kterého mě pozorovaly desítky vran.

Sestoupil jsem z posledního schodu a ocitl se v přízemí domu. Dál již schody vedly jen do neosvíceného sklepa. Přede mnou byly prosklené dveře a za nimi světlo ulice. Z toho směru se ozývalo lehké krápání deště. Zaslechl jsem na schodech ze sklepa lehké kroky a nahoru vystoupila mladá umělkyně. Neposlušné červené vlasy měla pomuchlané a vzadu sepnuté; rozčepýřený proud vlasů vystupujících z uzlíku jí splýval na šíji. Měla kulaté plné tváře, levý líc mírně ušpiněný od temperových barev. Přes sebe měla přehozenou lehkou noční košili stříbřité barvy, jejíž cíp lehce povlával ve vánku z pootevřených vstupních dveří.
„Dobré ráno,“ řekl jsem.
Vrána zamávala hlasitě křídly a posadila se malířce na rameno. Žena jako by si toho ani nevšimla.
„Ahoj,“ odpověděla a usmála se. „Snídal jsi už?“
„Ani ne,“ zakroutil jsem hlavou.
„Tak snad se nic nestane, když se u mě zase zastavíš…“ řekla, zatímco odemykala byt.
Otevřela dřevěné dveře a zevnitř se vyřinulo silné aroma zeleného čaje a možná ještě i něčeho jiného, snad tabáku, pražené kávy nebo vonných tyčinek.
„Času mám dost. Dneska jsem vstal nějak dřív.“
Následoval jsem ji do bytu. Vrána odletěla, sedla si na poštovní schránky a sledovala, jak se dveře zavírají. Lidští vetřelci opět zmizeli a přenechali schody ptákům.


Související články:
12:19 - Černá sanitka (18.08.2007)
11:50 - Jatka (16.08.2007)
11:21 - Mrazák (07.08.2007)
10:52 - Kuchyně (04.08.2007)
10:22 - Kavárna (28.07.2007)
9:53 - Administrativní věž (27.07.2007)
9:24 - Výtah do věže (26.07.2007)
8:55 - Kotelna (25.07.2007)
8:26 - Továrna (24.07.2007)
7:56 - Kancelář (23.07.2007)
7:27 - Ranní ulice (22.07.2007)
6:58 - Byt malířky (21.07.2007)
6:00 - Můj byt (19.07.2007)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 20.07.2007 09:02:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Anit K.] - Nit Kamínková (@)
Titulek:
Zajímavý nápad s těmi vránami. Jinak je to pořád stejně čtivé, tajmené a napjaté... Uvidíme, jestli si to udržíš i dál...:-)

Komentář ze dne: 20.07.2007 09:22:21     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Včera jsem nereagovala,zase asi počkám až toho bude víc.Vrány na zábradlí ve mně evokovaly Hitchcockovy"Ptáky" a mám strach ze "zlověstna"....napětí trvá.....jde Ti to opravdu dobře.

Komentář ze dne: 20.07.2007 14:45:28     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Trilian (tril@seznam.cz)
Titulek: never more!
Je to vážně moc zajímavé a čtenáře to pohltí. Strašně mi to připomíná Havrana od Poea...

Komentář ze dne: 20.07.2007 15:55:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek:
Konstantně dobré :-D (= stále stejně dobré)

Umíš čtenáře překvapovat a udržovat v napětí. Zlověstné vrány, pošmourná atmosféra, nevěstí to nic moc dobrého.
Tu dívku si popsal naprosto dokonale.

"Je to poměrně dlouhá cesta přes mnoho pater, ale je až elementárně jednoduchá. Stačí jen sestupovat kupředu po schodech, otočit se v rohu a zase sestupovat kupředu po dalším díle schodů. A tak dál a dál, jako kdyby do nekonečna.", hezky řečeno.

Komentář ze dne: 20.07.2007 18:14:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - mNěSto (@)
Titulek:
Hergot, proč to psal tak suše a nevyužil magický realismus, který se pro tuhle povídku toliko hodil ?! Tohle naskočilo do mé hlavy přímo po přečtení článku. V pár úsecích velice zbytečné popisování, které by se nicméně dalo s určitostí oživit.

  
Komentář ze dne: 20.07.2007 21:58:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re:
Hm, tak tohle jsem lehce nepochopil. Mám sice tušení, co je magický realismus, ale jak jsem ho měl použít? Myslíš nějaké speciální obraty, stylistiku, nebo bys mi rovnou přepracoval děj?

Komentář ze dne: 28.07.2007 11:42:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
V tomto seriálu na Postřehu jsi podle mě udělal dobře v tom, že jednotlivé díly nejsou příliš dlouhé.
Tvůj projekt mě donutil se zamyslet nad tím, kde se v něm bere ta atmosféra. A došel jsem k tomu, že tvé vyprávění je založené jenom na popisu toho, co vnímá hlavní postava, nic víc. Sám jsem nikdy nic podobného nezkusil. A přitom je to tak jednoduché. Jak řekl S. Spielberg, když natočil Čelisti -"Bojíme se toho, co nevidíme".
Jinak vážně nevím proč ve mně tvé vyprávění evokuje vzpomínky na stařičkou PC hru - Alone in the dark.
".. za nimiž se nepochybně skrývá zvláštní pochmurná inteligence.."...no páni.
Umělkyni jsi popsal bavurně.
Jsem začtený až po uši. No a ten plachtící chlapík..nu, jsem zvědavý, kam to dotáhneš.
Ještě pořád je to 1ka




 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz