Tahle malba mi přijde něčím trochu jiná, více zmatená, méně mi říká... není už tak 'ohromující,' tak by se to možná dalo vyjádřit. Vesměs je ale sympatická, jako předešlé, jen, jak říkám, se liší v některých dojmech. Možná trochu méně psychelická. Je to však jen názor laika.

nějak mi vypadla jedna slabika - psychedelická, samozřejmě :-))

My v tom vidíme hodně. Líbí se nám Davidova tvorba, jediné, co nás mrzí, je neinterakce autora s komentátory. Nicméně - vše podstatné se, asi, dozvíme v TV rozhovru.

Všimněme si prosím, jak je obraz rozčleněn na několik plánů. V levé části nacházíme okno, přes které je spuštěna krvavě rudá záclona. Záclona vypadá spíše jako opona, a nemohu nevzpomenout na pověstnou oponu v černém wigwamu v Lynchově Twin Peaks. Hned vedle jakási fialová plocha, pod ní zelená, jíž jakoby protéká pramínek béžové, snad pramínek vody. Poněkud neústrojně pramínek ze zdi vtéká do nádoby na stole a přetéká dolů. Logicky by musela být nádoba přistavena ke zdi, snad to tak je myšleno. Celá levá půle obrazu se svým " standartním" abstraktním postupem je ale v silném kontrastu proti tomu, co se odehrává v pravo. Jakási skvrna, z níž přímo hmatatelně vystupují kořenovitá, rakovinová chapadla, se rozlévá v pravo dole, a zdá se, jako by požírala vše kolem. Jako by prostupovala prostor kolem i v ně! To je ta bezmoc! To je pocit, který je zde obsažen v názvu. Nezdá se vám to? Najďete si svůj!!!
Ve mně obrazy pana Houdka ponechávají dozvuk snahy. Snahy a touhy po výrazu! Tato touha je dnes vzácná. A já ji zřetelně cítím a kvituji s povděkem. MB

...když maluji nesnažím se namalovat kostku přímo tak jak ji vidím.Několik vodorovných a svislých čar.Důležitá věc je nakolik můj pocit dokáže zdeformovat představu o kostce - vše co maluji je sebereflexí toho co žiji.Pro mě malba představuje existenční pojem.Maluji pro samotný akt malby.Pro tu chvíli, která je.Pro vše !Já ani nic jiného nemám.Po prázdninách nastupuji na Malířskou školu II na pražské Akademii výtvarných umění vedenou Vladimírem Skreplem.Je to nejperstžnější škola v republice.Dala základ řadě významných a význačných umělců ČR.Má základ na kterém se dá stavět.Celé dva roky jsem tvrdě makal abych se tam mohl dostat.Do ateliéru berou jen 4 studenty s těch stovek, kteří se tam hlásí.Byl jsem první.Nejsem narcis (ani se nechlubím), ale pokuď někdo řekne, že neumím malovat(nebo na to aspoň vyditelně naráží), tak nemohu nijak reagovat.Prostě nemohu.Nikomu nenutím své obrazy.Chápu lidi kterým se to nelíbí.Pro konzervativní publikum to bude vždy diskutabilní či šokující (že zrovna tohle se pokládá za umění).Je to jen věc názoru.A jeden názor se mi líbí velmi: "autora i jeho dílo respektuju a odcházím od něj jako člověk, který mu nerozumí a sám není schopen porozumět.WhiteShadow."Budu rád když se o to člověk bude aspoň snažit.Snažit se mi porozumět.Není to snadné, ale ani né nemožné.Diky za komenty od MněSta a Milana.Víte o čem mluvíte.Zajímate se o umění ?Za neinterakci se omlouvam, ale.. budu se snažit reagovat.A onen rozhovor.Budou to jen setříhaná slova zmačkaná do jedné či dvou minut.(Aspoň si to tak myslím).Ale diky za ně ! Tak prosím, nečekejte žádný velký rozhovor.Díky.Váš Vláďa Dé Houdek

Vláďo a co takhle nás poctít účastí na srazu? Více informací na foru.

Díky za pozvání, ale už teď vím že by mě to nedělalo dobře (na takové výlety nejsem vnitřně stavěný). Snad bude velká účast a budete mít krásné počasí.

P.S.:"..Jistě znáte obrazy troubících jelenů. Jsou anatomicky věrní do posledního chloupku, les a rostlinstvo jsou jako z botanického atlasu. Umělecká hodnota nula. Na druhou stranu může být autor sžíraný vizemi, které vidí v tvarech a barvách. Než jim dá konečnou podobu, hledá tvary, barvy, kompozici, i když nemaluje to, co vidí každý, ale to co ožívá před jeho vnitřním zrakem, neskutečně se nadře a doslova se k výsledku protrpí..Ivo-Hary" Co dodat.Krása! Trpím depresemi, různými fobiemi které mě znemožnují normálně žít.Chodím na terapie a beru léky.Nestydím se o tom takhle veřejně mluvit.Myslím si, že je to velmi důležité.Proto malba- je to únik za zenit.Tam kam můžu jenom já a nikdo jiný..

Děkuju za citaci. Sám nemaluji a přiznám se, že neumím odpovědně posoudit, co je hodnotné dílo. Snad jen zkusím vycítit, nakolik v něm pulzuje energie a kolik z ní jsem schopen vnímat. Ale přečetl jsem toho a vyslechl dost od lidí, jejich úsudku jsem uvěřil, abych mohl napsat ta Tebou zmíněná a oceněná slova.

Vláďo, zprvu děkujeme za velmi vyčerpávající odpověď a zároveň gratulujeme k úspěchu přijetí. Konzervativní publikum by v této době už nemělo vůbec na scéně co dělat, to je alespoň náš názor. respektive by neměli co dělat v kontextu komentářů u děl, kterým vůbec nerozumí, jak už jsme napsali jinde. V těchto abstraktních dílech nejde věci posiovat konzervativně - mysl pozorovatele potřebuje určitou fantazii, hravost, nadhled a také určitou tvořivost imaginace. Nejsme vůbec studovaní v oboru výtvarných umění - nicméně, líbí se nám a tak trochu se i o něj ve volných chvílích zajímáme. Zítra kupříkladu jdeme na výstavu Neo Rauch, což byste, Davide, určitě také kvitoval navštívit, nemýlíme-li se. Doporučujeme se také podívat na pana Typlta, kterého jsme doporučovali také jinde - je v určité míře podobný k surrealismu Rauch a určité znaky nám ho evokují i u Vás. Rád někdy zajdeme s Vámi v Praze na pivo.

MněSto

Ještě si dovolíme doplnit, že se také chystámé na výstavu pana Štýrského.

ach ano, ano.Neo Rauch, pan Typlt.Jsem s jejich tvorbou seznámen.A také jsem rád, že mě s ním nesrovnáváš/te.Každý z nás má svůj vlastní rukopis.A to je velmi důležité nebo spíš stěžejní.Mrzí mě, že ještě pořád je pro mě Praha velmi daleko.Ale rád zajdu na limonadu či sklenku dobré vody až budu v Praze.Těším se na seznámení.

Velmi dobrý komentář - my vidíme místo řeky pohovku/postel a nahoře vpravo bychom sdovolením upozornili na kříž, který zde hraje taktéž jistojistě svou roli.

To je pravda. Kříže jsem si samozřejmě všiml a souhlasím. Omlouvám se, nějak jsem utopen v myšlenkách na něj zapomněl. I to je ovšem známka, že je nač koukat! :)

Ty jo, mám pocit, že mi to něco řeklo:)) Jakože ehm: Levá půlka obrazu je ostřejší, jasnější a uchopitelnější. Je tam to okno, či to taky vypadá jako nějaký obraz, stůl a mísa s vodou (jako příjde mi). A pravá polovina je jen shluk barev, jako nějaká mlha, jako nějaká deprese, druhá realita, která pohlcuje ten hezký svět s mísou a oknem. A není úniku:))
A kdyby ta pravá půlka byla méně násilná, jako kdyby jí nebylo tolik, tak se mi to i hodně líbí. Jako já jsem ten neschopec co se potřebuje něčeho chytit, ta miska mi pomohla.
Jiank si pamatuju, jak jsem šla jednou ze školy na výstavu, protože to mám po cestě a vstup stojí 5korun:)) No a tam vám byl obraz, že jsem si ho chtěla odnést domů. Nebyla to nějaká abstrakce, to ne. Ale bylo to zvláštní. Od té doby mě nic tak silně nezaujalo. Mít peníze, třeba bych ho i koupila, tak se mi líbil. Prostě láska na první pohled. Prostě najednou byl v síni jen on a já. Ted už asi dva měsíce sháním obraz do pokoje, ale žádná láska na obzoru, škoda. Výtvarné umění musí být hrozné balancování. Každopádně vám přeju hodně povedených tahů štětcem a více chápavého publika;)