Stále cítíme psychedelismus a stále se nám to líbí - skvělá práce Vladimíre Davide.

Souhlasím, psychedelie... :-) A tu já mám ráda všemi směry.

Má to určitou vnitřní energii. Těžko však hodnotit vážně ve formátu 10x10 cm, na mé mizerné obrazovce. Název je dosti zajímavý, trochu svádí k tvrzení, že autora nenapadlo nad brutální masou obrazu nic jiného, a tudíž je povrchní. Snad se však mýlím...

Líbí :) moc líbí.......ale možná by stálo za to každý z obrazů uvést samostatně ve větším formátu

Takže.
Dost by mě zajímal postoj prohlížejících, kdyby tyto obrazy namaloval někdo jiný. Kdyby nevisely na výstavě. Opravdu, myslím si, že by reakce byly jiné. Autorova díla neznám, takže se předem omlouvám, že budu hodnotit jen v rámci tohoto díla. Nelíbí se mi to. Toť mé strohé, nevzdělané, nevkusné, odsouzenihodné stanovisko. Ale prostě a jasně, nelíbí. Pokud autor umí, podotýkám UMÍ namalovat obraz tak, aby se před jeho obrazem člověk sklonil a přiznal, že autor je opravdu velice zdatný a toto dílo muselo dát spousta práce a úsilí, je pak tento obraz relativně "v pořádku" (jako exprese dojmů nebo nitra autorova). Jinak ovšem myslím, že namočit si ruce do barvy a udělat pár fleků na obraze umí velice dobře i můj šestiletý synovec a nikde se tímto nechlubí. Omlouvám se za tento, zřejmě kacířský, komentář, ale musel jsem se ozvat. Abstrakce, to je dle mého něco jako volný verš. Je to o pocitech, ty tady ovšem, možná chybou špatné reprodukce, jaksi nenalézám. Ať žije Hieronymus Bosch!

Á - další kulturtrégr, který nám všem vysvětlí, co je a co není umění. A s 6-iletým bráškou jsi zoufale nepůvodní, pokud ovšem nejste klony.
Chlapci (jste tady na Postřehu dva s téměř stejnými názory), pohybujete se na serverech zabývajícími se uměním a to předpokládá také chápat určitý vývoj. Je dojemné, jak se stále za pravou poezii považuje jen rýmování - protože je každému jasné, že to je báseň a že se tak běžně nemluví, a za dobrý obraz víceméně jen popis skutečnosti, jak ji vidí každý a jak cítí hned, že on by to tak neuměl.
Jistě znáte obrazy troubících jelenů. Jsou anatomicky věrní do posledního chloupku, les a rostlinstvo jsou jako z botanického atlasu. Umělecká hodnota nula. Na druhou stranu může být autor sžíraný vizemi, které vidí v tvarech a barvách. Než jim dá konečnou podobu, hledá tvary, barvy, kompozici, i když nemaluje to, co vidí každý, ale to co ožívá před jeho vnitřním zrakem, neskutečně se nadře a doslova se k výsledku protrpí. Jistě to nemusí být očividné. Jsou vděčně tradované historky, že si např. Duchovny (herec - agent z AktaX) sedl holou zadelí do barvy, pak na plátno a trochu se zavrtěl, aby tomu dodal dynamiku a vytvořil tím obraz, který jeho přítel malíř pochválil. V jednom případě se mu to mohlo podařit, co víme, náhoda zapracuje a i takto bizarně vznikne zajímavá kompozice. Ovšem těžko by tím vytvořil ucelené dílo s patrným vývojem.
A k omílané podřadnosti volného verše - co dodat. Liter je plný rýmovaných slaboduchých básniček - jdětě a opájejte se! A co básník, který zápasí s obrazy, nenechá se svazovat rýmy, ale skládá slova do stavby, rytmizuje, akcentuje, aby výpověď byla co nejsilnější - a někdo si odfrkne - to nic není, to přece umí každý, psát bez rýmů.
Nemyslete si, já abstraktní malbě a volnému verši nerozumím. Ale netvrdím, že je to chyba autorů a s díky si přečtu hodnocení někoho, komu důvěřuji, že do toho vidí. Zde ta možnost jistě je.
(A Bosche - taky miluju. A ještě P.Brueghela st.)

Naprosto souhlasíme. Výše uvedený komentář je jen subjektivní snůškou ne-erudovaných blábolů, které naprosto míjí podstata této tvorby a tohoto umění. Výtvarné umění nemusí být vždy všeříkající, za všechno uvedeme tento příklad, který je velmi inspirativní :

http://www.novinky.cz/04/46/45.html

MněSto

Mluvilo se tady o 2 chlapcích, takže nezbývá mi než připomenout, že autora i jeho dílo respektuju a odcházím od něj jako člověk, který mu nerozumí a sám není schopen porozumět. A měl jsem za to, že jsem to napsal poměrně slušně.

Stíne promiň - příliš velký jinotaj - dva chlapci jsou ti dva, kteří se shodně oháněli šestiletým příbuzným, který podle nich je schopen malovat stejně dobré obrazy, jaké se prodávají za miliony na aukcích moderního umění (jeden to dokonce vylepšil "i pes tlapkou by to dokázal")... a dále naprosto shodně tvrdili, že podobně jako abstraktní malba není uměním ani volný verš. A do obou jsem se pustil se stejnou vervou. Myslím, že teď už je to jasné, že kromě Vojty myslím Jakuba.

Souhlasím tentokrát s V. Hasalíkem. Nepochybuji, že má autor talent, ale takováhle plácanice barvy. Dadaisté nesmyslným umění reflektovali nesmyslnost války. Co jím reflektují dnešní umělci? Vím, že jsou takové styly a vím, že se těší popularitě. Ale prostě tam nevidím žádnou práci. A nechápu, jak to myslíš, že troubicí jeleni, anatomicky nakreslení, nemají žádnou uměeckou hodnotu. A to, jak jsi zmínil "může být autor sžíraný vizemi, které vidí v tvarech a barvách. Než jim dá konečnou podobu, hledá tvary, barvy, kompozici, i když nemaluje to, co vidí každý, ale to co ožívá před jeho vnitřním zrakem, neskutečně se nadře" atd., to je přesně ono. Člověk nepublikuje pro sebe, ale pro ostatní. Já to znám - kdysi jsem psal díla, která byla z mé strany upřímnější, protože vyjadřovala ty nejhlubší pocity. Ale to nebylo ke čtení. Bylo to pro ostatní čtenáře nepochopitelné, zvrácené a o ničem, i když pro mě to mělo vysokou hodnotu. A tak je to s každým uměním. Všichni chtějí na Postřehu kvalitu. Ale co to je kvalita a kdo to rozhodne? Pro každého publikujícího autora je jeho dílo to kvalitní. Jemu se líbí, protože jinak by ho tak neudělal. Jako ten můj kříž - pozdě jsem pochopil, že nemá pro ostatní hodnotu, i když na mě působí. A pak tohle. Autor bude v televizi, má výstavy atd. Ale, odpusťte mi to, tohle není tvorba pro veřejnost. Z toho si já nic nevezmu. Protože i já mám vize plné barev a tvarů, ale vize jiných barev a jiných tvarů, tak jako každý jedinečný člověk. Snad bych ještě podotknul, že to nění ani tak případ těchto maleb - na nich vidím náznaky černých lidských postav, které jsou dokonce i prostorově vyjádřeny, jako spíš těch, které vyjdou 6. 8., třeba Pana Petra.

Jakube, máte pravdu, velmi výstižnou pravdu (!), že takováto tvorba nemá šanci u široké veřejnosti, protože ta, bohužel, toto umění nikdy nepochopí. Doporučujeme si přečíst komentář samotného autora,a le ten již jistě čtete. Jen bych opravdu kvitoval, kdyby se nepoužívaly termíny jako plácanice - to není férové jak k autorovi, tak k Vašim znalostem výtvarného umění.

MněSto

Tak pod toto se podepisuji. Jsem rád, že se našel někdo, kdo to formuloval tak, že vyjádřil i mé mínění, asi i lépe než já sám.

1. Ještě se vyjádřím k jelenům. Jelen troubící v lese, se strnulým postojem, může být hodnotným příspěvkem do anatomického atlasu, ale pokud není na obraze nic, než otrocké zobrazení skutečnosti, a autor neumí např. pracovat se světlem a kompozicí, potom to opravdu není ani užitné umění. Jeleny jsem vzpomenul, protože jsou dost obvyklým příkladem kýče v malířství.
2. Autor by měl tvořit pro sebe a za sebe. Velcí impresionisté i novátor Rembrandt nebyli pochopeni ani veřejností, ani odbornými kruhy, ale nevzdali to, přestože právě jejich výtvory byly tehdy označovány za "zvrácené". Později se našli lidé, kteří je pochopili.

Dobře, nechme teoretického a abstraktního hlediska a položme si jednoduchou otázku. Co když vezmu plátno a postříkám ho náhodně různými barvami, ovšem tak, že se mi to osobně líbí, protože to dejme tomu vyjadřuje mé podivné psychedelické sny. Jenže pořád to bude jen plátno postříkané barvami. A pak ho naskenuji a zkusím vydat. Vyjde? Ne. A vůbec, co ostatní díla, která nevycházejí? Jestli bude každý autor tvořit pro sebe, jak pak může někdo druhý na základě posouzení kvality odsouhlasit nebo zamítnout vydání? Každý z těch článků nebo obrázků, které nevyšly, může autor obhájit tím, že to je jeho a má to pro něj cenu. Podle mě prostě nemůže autor tvořit jen pro sebe, jak říká MněSto. Vyvraťte mi rozumně tyto názory a uznám poctivě svou porážku.

P.S. To je ale exotický čas odeslání, že?

Opravdu to nechápu ! A velmi mě to uráží a bolí. Zajímalo by mě co by jsi Jakube řekl o takovém velikánu kterým je Jackson Pollock (1912-1956) nejvýznamnější umělec 20. stol. Chápej nemůžeš říct: "..Co když vezmu plátno a postříkám ho náhodně různými barvami,.." "..Jenže pořád to bude jen plátno postříkané barvami." Tohle mě přijde dosti archaický přístup.Maluji 8-10 hodin denně, maluji již několik let.A o to jde ! Mám za sebou určitý základ na kterém se dá stavět.Mám třeba cca 200 namalovaných obrazů s toho 100 neustále přemalovávám a nejsem s tím spokojen.Cca 500-600 kreseb-to už ani nevím(něco je prodáno,rozdáno či vyhozeno).Jde mi o to, že k tomu co teď dělám jsem dospěl určitým vývojem.Tvrdou prací, bohužel kterou ty a ostaní lidi nevidí.A to je to oč tady celou dobu jde.K malbě musíš mít určité předpoklady.Jako je talent, cit pro barvu, výraz, osobitost a vlastní koncept své tvorby.Ty uděláš obraz "postříkaný barvami", ale bude to obraz udělaný na protest, na vzpouru proti tomu co dělám já.Ale nikdo ti to (snad) nemůže věřit.Bylo by to velmi viditelné.Pošli mě prezenataci svých děl- výběr obrazů a kreseb.Né fotky a ani nic psaného (povídky, básně-no nevím co všechno píšeš). A rád se podívám jestli k obrazu "postříkaným jen barvami" jsi dospěl vývojem a nebo protestem navzdory mým obrazům.Nemůžeš říkat, že mé věci jsou naplácané barvy na sobě.To mě nesmírně irituje a nejde se stím smířit.Je to jako kdyby jsi mě vulgárně nadával.

Jakub zpochybňuje kdejaké dílo, asi je třeba to přejít. Ať už je to volný verš nebo fotografie či malba. Možná brzy řekne i tradiční větu, že by to zvládl i jeho 4 letý brácha..

Já jsem z umprumky z Opavy, přesto, že tedy navštěvuju tu technickou část, s umělci jsme v každodenním kontaktu. Možná proto nejsem konzervativní, moderní umění mě neodpuzuje, a je teda pravda, že ty, kteří háží plechovku na plátno, neuznávám. Ale tohle je něco úplně jiného. Třeba obrázek vpravo dole - pokud k němu budu přistpovat jako k mazanici, nic neuvidím, ale pokud se podívám s jakousi touhoou absorbovat jeho atmosféru, můžu shlédnout dva obličeje, které, až se může zdát, že jsou zachyceny hrubě, působí detailním vykreslením.

A to je pro mě obrovský kus práce.. Zakreslit náznaky detail. Možná to neumím správně vyjádřit, ale snažil jsem se no..

Dobře řečeno. Já už si s Jakubem na téma abstraktní malba užil svoje - a to se v ní nevyznám. Ale neodsuzuji to, v čem se nevyznám. Chyběla mi ovšem ta tvůrčí znalost, jakou máš Ty. Jsem zvědav, jak se k tomu teď Jakub postaví (možná i objeví psíka s talentem v tlapce?).

Asi budu trochu sprostý - více atraktivní by byl v dnešní době pes, který se poblil na plátno... Jen si to představte, kolik lidí by o to mělo zájem, kdyby tak učinil pes prezidenta. Nemusel by se nic učit a byl by nejznámější umělec v ČR... Jen takový paradox dnešní doby.

Já malovat vskutku neumím, z vývarné výchovy jsem v deváté třídě málem propadl. A zároveň ti věřím, že umíš malovat. Rovněž jsem řekl, že to není ani zas tak problém těchto obrazů, jako spíš obrazu Pan Petr. A co se týče práce, nu dobrá, věřím tomu, leč když budu dvacet let kupit beton, bude to pořád jen hromádka betonu, i když za ní bude hodně práce. Já jen, že všichni říkají, že oni nerozumí a mě říkají, že nerozumím. Však nerozumím. Ale rád bych rozumněl a nikdo mi tu podstatu ještě nevysvětlil. Rozhodně souhlasíl s Richardovými tvrzeními, které jsou sice občas lehce v kontradikci, ale hlavně o tom psovi je to smutná pravda, funguje to podle principu Císař a jeho nové šaty. A rozhodně to neber tak, že tě urážím. Já ve výtvarném umění nic neznamenám, můžeš to brát prostě tak, že se to jednomu pitomcovi, který to nepochopil, nelíbilo. Já si prostě jenom nemůžu pomoct a v patlanicích vidím faleš. Radši už mám ty troubící jeleny. Jestli mi řekneš, v čem spočívala ta práce (čili, proč je kompozice, taková, jaká je), tak přiznám, že jsem vedle jak ta jedle a omluvím se ti, že jsme to nazval patlaninou. Jde hlavně o obrázek Pan Petr.

ach.. co říci, no. Napíšeš mi: "rozhodně to neber tak, že tě urážím" a potom stejně napíšeš tohle: ..v patlanicích vidím faleš.." Opět (a buď to děláš skrytě a nebo opravdu naschvál) mě atakuješ a není to zrovna fér.S tebou vést jakýkoliv dialog nemá cenu. Já s tebe cítím hrozného puritána a tvé názory jsou demagogické.Mě příjde, že ty se nesnažíš porozumět.Ty už jsi prostě přesvědčen svoji pravdou,že je to "patlanice" A to je potom těžká komunikace.Pan Petr-podívej se na to prosimtě ještě jednou.Ty tam nevidíš tu starou a životem bičovanou tvář? Pan Petr si prožil své a na tom obraze to jde vidět.Růžová-mládí, nevinnost. Modrá-dny které prožil a stále žije (modrá jako nebe a voda).Světle hněd.- půda po které chodil.Oranžová-je jeho světlo.Popisuji ti to, jak si chtěl.Stejně tam je nejstěženější tvář Pana Petra.Tak se prosimtě na ni zaměř a zadívej se na ni.A nechápu proč jsi to kdy nazval patlaninou tvoji omluvu nechci.Jak si sám napsal: v umění jsi analfabet.A tak to je.

Ježíšmarjá, tak se přece hned neurážej, tady na Postřehu se kritikou nijak nešetří, na to si zvykneš. Takhle s tvým popisem jsem po delším prozkoumání našel v obraze tvář. Je způli překrytá cákanci růžvé, což jsem nechápal, dokud jsi mi nepodal tyto důvody. Proč jsem to nazval patlaninou? Protože mi to tak připadalo. Sice mi to tak stále připadá, ale teď už vím, že je v tom něco víc, něco co by neuměl každý. Uznávám svou chybu. A jako analfabet ti děkuji za vysvětlení.

Co ?Ty to jen zlehčuješ.Proč říkáš že se urážím.Já se neurážím.Jen reaguji.Za tu dobu co maluji jsem se s kritikou naučil žít.Ono to ani bez ní nejde.Jen ta tvá je velmi útočná.A slovama někdy zbytečná.Jistě víš na co narážím (na ono slovo, které mě vadí).To je celé.

Taky jsem se zarazil, když jakub zase napsal patlanina...

A Vláďa má pravdu, že je Jakub o něčem přesvědčen a dialog je zcela zbytečný.

"Tady na Postřehu je kritika.." Jaj, tady je objektivní kritika leda od Milana, Mněsta, Harryho, Harr, Epony, Whiteshadow...

Což je zase ovšem jen subjektivní názor a každý by ten seznam "objektivních" kritiků měl zcela jiný.

Vláďovi: Tak jsem tě právě viděl v televizi a gratuluju. Myslím, že se ti začínají plnit sny. Tvůj výtvarný žánr nazvali gestickou malbou, zajímavé. No a čeditel muzea řek, že jsi se pěkně vyšvihl od těch mazanic, co to byly na začátku.
Jen tak dál.
A věř, že tebe ani tvou tvorbu tady nikdo nechce hanit. Ti, kdož jí nerozumí ( jako např. já a Jakub) se jí jen snažíme porozumět. Proto jsem se na tebe taky na ČT 24 podíval.
Měj se fajn.

Joo taky jsem koukala. Jste takový sympatický člověk nebo jsi, teda ted nevím co se víc hodí:)) Je to úspěch, spokojenost asi ne, že? Ta je málokdy, každopádně klobouk dolů.

Jinak k té debatě tady. On to Jakub nemyslí zle. Ještě si moc dobře pamatuju hádky s ním ohledně nové Národní knihovny. On má prostě jen rád staré a ověřené, zdá se mi.

Snažím se pokud možno hodnotit co nejobjektivněji. Co bych asi měl z nesmyslného napadání? Nic. Krom toho jsem se omluvil a přiznal, že jsem prve nepoznal poselství. A i když to tady nepatří, tak to, že dialog je někdy zbytečný, to tady říká skutečně ten pravý, Richarde. Pěkný den všem...

ad tvorba :

MněSto neříká, že nemá autor tvořit pro sebe. MněSto říká pravý opak. To, že MněSto řeklo, že se toto umění neuchytí nikdá u širší veřejnosti neznamená, že by měl autor tvořit pro masy - MněSto tím chtělo říct, že,a Vy - milý Jakube jste toho důkazem, bude vždy široká veřejnost afektovaná jakousi překypělou jednoduchostí konzumu kýčovitého umění. Toť říká MněSto na tvorbu sama pro sebe a i pro ostatní.

ad plácanina :

Jakube, můžete si naplácat toliko barev, koliko budete chtít, jenže - nebude to mít žádnou strukturovanost, žádnou poentu, nebude z toho cítit žádný jiný úmysl, než to, že jste to jednoduše naplácal. U Davidových maleb jde vidět promyšlenost, tvůrčí schopnost vyjádřit to, co právě v tu danou situaci vyjádřit chce. My to vidíme a Vy, bohužel, nevidíte a tvrdohlavě si stojíte za svým.
Přijde nám to opravdu smutně směšné, že bojujete za Váš ne-umělecký, a zcela mimo veškerou střízlivou subjektivitu, názor.

Myslíme, že jsme Vám to zcela vyvrátili.
Nicméně - byla to, a možná i bude, velmi podnětná diskuze.

MněSto.

Teprva nyní čtu tento komentář, a mnohem více chápu z okolního dění...No je to mrzuté.. a mrzké. Psát cos o porážkách, a nevidět si ani na prst, natož na prs...

Vojto, a proto, že neskládám v hudbě klasiku, odsoudil bys mě jen proto, že už se ty věci někde vysílaly?

Proč nenechat popustit uzdu své fantazii. Pokud dokážu být odlišný a přesto lidi zaujmout, můžu mluvit o úspěchu...

Mě tenhle žánr taky nikterak neobohacuje, i když abstrakce mám rád a do některých jsem se zamiloval. Ovšem abstrakce Vladímíra k nim mají daleko. Také to říkám jako nevzdělanec a k objektivní kritice to má daleko.
Asi máme každý rád něco jiného, ale tohle spíš osloví ty druhé.
Takže nemyslím to s tebou nijak špatně Vláďo, naopak.
U tvých abstrakcí se já nadále zdržím komentáře a ozvu se až když se mi něco zalíbí. Přeji úspěchy.

pane Ivo-Hary

Pokud se příště pustíte do naprostého zpraní mé kritiky, pořádně si přečtěte, co jsem napsal.

Je až politovánihodné, jak je tady rozhodující věk... Ale dobře, máte pravdu, jsem "chlapec".

Já jsem neomílal podřadnost volného verše. A pokud ano, citujte kde.

Nevysvětloval jsem, co je a co není umění. Pokud ano, dokažte to. "Vysvětlovat" a "zveřejnit názor" je, alespoň podle mne, odlišné.

Nechci se s Vámi pouštět do ostřejších debat, ale pochopte, že nemám rád, pokud někdo překrucuje to, co jsem napsal.

p.s.: 6-tiletý synovec, nikoli bratr :)

p.p.s: pane MněSto, nám o neerudovanosti nemusíte nic říkat, my jsme sami napsali: "Toť mé strohé, nevzdělané, nevkusné, odsouzenihodné stanovisko."

Domluvil jsem.

Nicméně ono opravdu odsouzeníhodné je, milý autore. Takovéto ostré kritiky na dílo, kterému absolutně nerozumíte je, dle nás, naprosto mimo jakékoli spektrum komentářů, které by něco k dílu řekly,víme. Váš komentář je ze sorty "Nerozumím tomu, ale je to stejně hnus...". Připomíná nám to nechápavé kritiky začínajících básníků veršovánek na složité lyricko-filosofické texty velkých básníků - " My to musíme cítit, my musíme vidět nějaké poselství textu, my nechápeme proč básník říká to a to, my nechápeme v čem tkví krása takového textu. Je to prostě hnus a my máme rádi jednoduché rýmované strofy, které řeknou narovinu, co bychom chtěli vidět, slyšet, cítit." Takto stručně bych to charakterizoval. Nám nevadí Vaše srdcedrásající kritika, jak je hrozné dílo - nám vadí psaný projev, který jste zvolil k tomuto komentáři - dá se to napsat mnohem kulantněji než takto primitivně, chápou rozmilý Hasalík?

ne, rozmilý Hasalík nechápou, ještě rozmilejší současníče Rudolfa II. (soudě podle mykání)

Tak to si pak můžou, rozmilý Hasalík, jít kreslit křídou na chodník, když se nesnaží chápat primitivní komentáře, které zde zanechal.

S pozdravem
MněSto

Ano, uznávám, že jsem se unáhlil a některé moje vývody neodpovídaly plně příspěvku, na který jsem reagoval. Zřejmě mne dohřála – z už zmíněného důvodu pod reakcí Whiteshadowa – argumentace 6-letým příbuzným (a ani jsem nerozlišoval v jakém stupni) a na to navazující zmínka o volném verši se už jaksi "vezla s davem" … Ale budu reagovat popořádku:
Oslovení „chlapci“ nebylo míněné generačně, ale společensky, protože postreh stále vnímám jako určitou kamarádskou pospolitost. Z toho důvodu bych se přidržel i zavedeného tykání v oslovení, nebude-li výslovně vyžádán opak.
Ano, volný verš byl zmíněn v jiném smyslu, jako "pocitová záležitost" – jinak viz výše, tady jsem se prostě spletl určitou shodou s mým předchozím sporem s Jakubem.
Dohřálo mne podsouvání, že názory hodnotících jsou ovlivněny tím, že se jedná o obrazy už veřejně prezentované. Bez dalšího komentáře.
Napsat, že "namočit si ruce do barvy a udělat pár fleků na obraze" a vydávat to za umění – to je právě to, co jsem mínil "vysvětlováním", co je a co není umění. Možná jsem to vzal příliš doslova, co mělo být jen vtipným bonmotem.
Asi tak. Haj hou.

Ahoj.
Už se úplně vidím na výstavě tvých nebo jiných podobných obrazů jak si říkám: No pěkné, ten je taky pěkný, líbí se mi to. Leč ouha, když se zamyslím, asi nedokážu tvé malby pochopit, což je vinou mého neuměleckého cítění, ne tebou. I tak vím, že já bych toto nedokázala. I když se to někomu může jevit jako "patlaniny" či tak podobně. já si umění začala dělit na dvě skupiny. První skupina zobrazuje svět, tak jak je, jen si jej idealizuje. Druhá skupina si vytváří svět svůj vlastní. Myslím, že jseš v té druhé, a proto je těžké vůbec něco posuzovat. Z tvých prací jde cítit zkušenost, talent. Ale jít na podstatu věci, dělá se to vůbec?

WhiteShadow : Děkuji, jsi hodný.A díky za podporu.A budu rád když se mě bude snažit porozumět.Měj se pěkně. Ahoj

markéta: A tobě také díky.A tykání je namístě :) nejsem zas až tak starý )) .. no a ty skupiny.Ti nevím jestli je to dobrý nápad si je takhle vnitřně rozlišovat.Ale pokud ti to pomůže a je to pro tebe lepší tak proč ne :) Já například ve své tvorbě se snažím nalézt podstatu věci.Jít na dřeň a pochopit proč ten cyklus vůbec dělám.Odkrýt povrch a jít do hloubky malby samotné.A jak sem již jednou napsal.Já maluji pro samotný akt malby.A to je pro mě dobrodružství, které je nekonečné.Protože nikdy nevím co se stane.

Pomůžu ti (i ostatním) : Vidíš před sebou 4 torza.Zničená těla.Bez hlav.Jen shluk černé a několik barev.Nekonkrétní prostředí.Už teď se musíš zamýšlet proč tam nemám obličeje.A proč je to tak rozervané-na to si polož otázku sama-vnitřní pocit ti napoví.(Nechci aby člověk můj obraz hned zahodil, ale aby se jím probral, ale možná i prodral.)Prostě ten život je takový..asi za pět minut půjdu ven.Je to proces, je to symbol každodenosti.Rituál který každý z nás prožívá a dělá jinak.Jsou to 4 osudy.4 nahá těla ve své vnitřní kráse-jsou zranitelná, stydlivá a plná úzkosti.Neví co na ně venku čeká i když to tam znají, tak pořád jsou napochybách.Jako já (možná i ty a i ostatní lidé)Za pět minut se obléknou a půjdou ven.Musí jít do školy, do práce, na koupit, atd.A zítra to samé a pozítří také a ...pořád dokala.Snažil jsem se zachytit okamžik, kdy člověk přemýšlí nad tím co vlastně bude a co se bude dít.

Díky za přiblížení, to pomohlo. Líbí se mi hlavně první, mi to připomíná vstávání po opici(blbý příklad,vím) či prostě hodně nechtěné a znásilněné vstávání. Jen ten druhý mi nic neříká, nemůžu v tom nic najít. Ale myslím, že to už možná trošinku začínám chápat, tě chápat, dívala jsem se i na Pana Petra, každopádně jsi svěží závan do našich řad, chci říct, že jsi osobitý, což tady málokdo a málokdy.

Jinak autor má plné právo rozebrat své dílo do posledního detailu, na tu nejhrubší podstatu. Ale divák už může jen trapně hádat, o co by mohlo jít.