1. část
neurčitá zájmena rozvíjí listy i ruce do důležitosti a ne do neznáma, povedlo se vám obrátit celý obraz, nejsem proti abnormalitám v básních, ale mělo by se jimi štřit, protože tak se báseň může nadmout do jiných rozměrů než bychom chtěli /hlavně čtenáři, autorovi to přijde samozřejmé a přirozené/ nelíbí se mi, že báseň pěkně neplyne /byť v ní nejsou ostrá slova/, ale je rozkouskovaná na jednotlivé části, jako různé obrazy, i když Apollinaire tímto samostatným obrazem psa /doba Apollinaira je pryč:o)/

2. část

mě velmi nadchla svým zvukem a, nevím proč, právě svou plynulostí oproti předchozí, také díky jediným dvoum písmenum "ni" je pro mě úžasná, mnoho básníků již zapomnělo na pravou řeč básníka, beru to jako návrat ke kořenům poetiky, české poetiky.

3. část

jediné co bych vytknul je, pro mě rušivé, "a", je velmi časté.

jako celek na mě působí toto dílo velmi silně, každá část je obrysově výrazná a nesoucí se na vlně celku, v obrazech, které jste zvolila se "rozjíždí" ve střední cestě, "míří" k vrcholu a padá prudce dolů.
hodnotím 1,4

Děkujeme Pavle za přínosný komentář ve kterém s některými body souhlasíme a některými ne. K první části bychom řekli to, že naopak báseň běží plynule tak, jak má - neurčitá pronomena jsou stěžní textu a bez toho by se potopila k ostatním průměrným textům.

K druhé části jste připomínku neměl, ale my, paradoxně, k nám jednu připomínku máme - nevíme, zdali "a" mezi slovy chlad a stud neruší rytmiku textu - k tomu se jěště zcela jistě někdy vrátíme a text možná necháme a možná poupravíme. za povšimnutí stojí, a proto také velevážené čtenářstvo k tomuto faktu dovádímé, intonační změna na konci básně - Tak vztyč [stoupavý tón] kontra ni tebe [klesavý] - jež dodávají textu na ještě větší rytmice.

A k třetímu textu bychom právě, Pavle, vytrhli Vámi zmiňovaného Apollinaira, případně pana Diviše, a zmínili, že právě spojka "a" je dalším stěžejním kouskem v mozaice tohoto textu, který je právě poskládán v jednu skládanku právě opákováním týchž slov.

Čili náš názor přímo kontrastuje s Pavlovým názorem, že zakončení básní je porušením celého těla básně, ba právě naopak - konec těchto textů je jako základy domů ve městě, na kterých stojí.


Ještě bychom přemilé čtenářstvo ponoukli k tomu, ať text nebere z čistě realistického hlediska a hledá nyance právě s nocí, kde může v listech, vlcích a kopcích spatřit jiné věci, než jen jejich pravý jmenný význam. Více neprozradíme a přejemě příjemné počtení.


s pozdravem
MněSto

jediné, co jsem mohl poskytnout, jsem poskytl, názor, děkuji za upřesnění, přesně to, co jste zmínila bylo jistě záměrnou prací na textu, jen nejszem zvyklý na tyto typy básní, povětšinou se od autorů dočkávám básní s přesně danou linií, ale jak říkám tato báseň je pro mě silná tím, že mě nenechala na pochybách o tom, jak moc se na ní dá pracovat pomocí fantazie (tedy z pohledu čtenáře) a je důkazem jak se na lehkách základech dá vystavět kvalitní poezie
a prosím tykejte mi, vykání mi přijde velmi neosobní a to poezie přece není :o) děkuji
mějte se MněSto

Ne a ne.., báseň v mých očích postrádá plynulost a pro průměrného čtenáře je to až přílišný experiment. Nejspíš to bude jen můj problém, jelikož dávám přednost básním, které mě hned při prvním čtení vezmou na estetickou pouť a vyvolají ve mně nějaký ten pocit či myšlenku.
Dávám přednost básním, kde je myšlenka či intenzita sdělení větší než jazykový experiment.
Přejeme MěStu pěkný den, i veškerému jeho občanstvu a prosíme, aby názor a hodnocení - 3.0 vzal jako od člověka, který v životě úspěšně nezabásnil.

to nic Honzo, to bude zase o šálku čaje :o) chápu to, podstatou je si tu myšlenku najít v každém slově, které nám z básně vyniká, k tomu je třeba fantazie, jistě s tebou souhlasím, báseň se sebekrásnějším zvukem je k ničemu, když nedokáže vyvolat myšlenky
nu snad nejsme jediní, kdo se vyjádří k tomuto dílu, je to první dílo MněSta na Postřehu, tak by si zasloužilo pozornost

Tak tak Pavle, to bude zase tím mým šálkem kávy. No já mám třeba rád Appolinaira a taky prokleté básníky.

1) Víš, že padají listy ?
No vážně, takové kdejaké
listy. / to druhé listy bych nedávala, jestli bylo opakování slov účelem, tady mi to vadí, je to tam jak dolepené žvýkačkou a drží se zuby nehty. Dál docela dobrý, se mě líbí ty pahýly strachu.

2) Tahle část se mi líbí nejvíc, to "ni" dělá hodně. Líbí se mi "ni vinic/ni víc"

3) Nějak mi nejde přes uši. Jako nevím co tam cítíte za rytmiku, mě to příjde jak by nebožtíka vezli po staré městské dlažbě a třepala se mu hlava:))

Když jsem šla vaše dílko číst, byla jsem zvědavá, teĎ jsem tak mírně zmatená, co si myslet. Ale to není vůbec špatně, je to osobité, což je hlavní. Donutilo mě to přemýšlet a tak, což tady už dlouho nic...

Pokud jde o první text, nerad to píšu, ale má pro mne řadu nedostatků.

1) Nahazuje hned několik otázek, se kterými si sice pohrává, ale neřeší snad vůbec nic. Nejde o to, aby pointa byla otrocky dopovězena, ale ona není v podstatě ani nastíněna, spíše mi to připadá, že si ator pohrává s významem ledasjaký, ledasjaká
Například už pojem kdovíjaké listy by si zasloužil samostatnou báseň, prtože ve sloě kdovíjaké je nadhozené téma, ale nic víc. Podobné otazníky, možná témata nabízí vlci z listů, kdovíjaké ruce, pahýly strachu. Prostě je to směska otazníků a není ani naznačen směr, co chtěl autor říci, kam směřuje.

2) Dalším, ale jen drobným nedostatkem je vybočení z rytmu
v poslední sloce.

3) A konečně báseň postrádá to hlavní, poetiku a obraznost, která je použita spíše vyznívá filosoficky než básnicky, ovšem jde o filosofii otazníků.

Druhá část o kopcích a vinicích používá archaické ni, aniž to má v textu oporu jak stylistickou, tak třeba historicky tématickou. Znovu vyznívá spíše filosoficky, pochválil bych jediný obraz, který má myšlenku i poetiku - "ni snů přes kopce", ovšem hned vzápětí se autor dopouští drobné chyby s vinicemi v tom smyslu, že jde téměř o klišé, i když, ale to autor ví asi sám, lze tento obraz přijat jako symbol plodů práce, pak by to bylo v pořádku, nicméně bych hledal méně opotřebovaný příměr. Také mohu pochválit ve drué sloce obaz - "bez kopců je stud". škoda jen, že ho více nevyužil, ale s tím ni a posledním Tak vztyč ni Tebe to vyznívá jako špatně okopírovaný Neruda.

Nu a poslední část o krásce a vlcích je jen záznamem spontánního nápadu, myšlenky, ale nezúčastněnému neříká nic, nepohladí, ani nepobouří, jde rozpačitě mimo.

Autor nejspíše měl na mysli konkrétní myšlenky i postoje, ale v básni, pokud není zrovna válka, a nepotřebujeme burcovat do boje, by měly být sdíleny klidně a vlídně, zejména, pokud chceme přesvědčit.

Děkujeme za skvělý komentář, Rohozi.
Rádi odpovíme na ty nedostatky -

1) ty neurčité fráze jsou dány opravdu jako jakási otázka, která doplňuje imaginativnost čtenáře - čtenář netrpí a tato neurčitost mu dává volnost při tvoření obrazu daného textu. Použitím těchto prostředků jsme nechtěli cokoli řešit, ba právě naopak, jak už jsme napsali výše, ponechat volnost v jakémsi prostoru textu. Konec je možná opravdu zmatečný, ale na druhou stranu, milý Rohozi, jde k pointě dojít prostřednictvím počátku textu - "Víš, že padají listy" - na konci lecjaké něco poukazuje na to, že nepadá listí, čili něco muselo nastat - něco, co ukončilo padání listů a to lecjaké něco právě dává další rozměr přemilému čtenářstvu, ale pravda, že je to doopravdy obtížné a zmatené k tomuto dojít - nicméně - pozorný čtenář to zjistí.

2) ano, pravda, vybočení z rytmu je znatelné -naše chyba. snad to spraví srovnání strof do jiného řádkování.

3) na třetí bod jsme de facto odpověděli bodem prvním - obraznost tam, dle našeho nejpokornějšího názoru, je a je jen na čtenářovi zda-li ji tam vidí.


U druhého textu bychom v podstatě s kritikou souhlasili. Text nemá opěru jak historickou, tak i tematickou. Bylo by hodno osvětlit tematiku celku, pak lze snadněji dělati rozbor, nežli se plácati v něčem neopodstatněném, což je asi naše chyba, ale málokdy rádi prozrazujeme pointu textů. Čili - tematem celého kontextu tohoto celku je, jak patetické, snivost a sny. Listy jsou sny, vlci jsou noční můry, respektive pohnutky, které nás ve spánku znepokojují a kopce jsou jakousi nedefinovatelnou věcí v našem podvědomí - dalo by se to vyjádřit snad nadějí - s odkazem na lehkou erotiku a vztahy mezi lidmi - sny=freud. Právě ta rozporuplnost v "tak vztyč/ni tebe" o tom vypovídá. Pravda - Neruda zde zavání - avšak neúmyslně. Vložili jsme to právě i díky souzvukům " ni víc /tak vztyč" a navázali jsme na to klesavou intonací, která dle nás byla vhodná.

Inu a celou předchozí reakcí jsme také odpověděli na poslední část Vašeho komentáře. V tomto textu de facto burcujeme v kontextu předchozích dvou básní. Je to další fází ve vývoji textů - zde ale není, jak pravdivě říkáte, zcela pevný rozměr a je to tak trochu rozpačité - možná jsme měli chuť si pohrát s formou textu, kdy jsme na sebe navázali pár výrazů z kterých pak vychází jakési poselství autora - ku němu samotnému a také ku čtenářstvu. Kažodpádně jsme ale ne-úplně vybočili od předem daného tematu a ukončili jsme ho tak, jak jsme chtěli - neurčitě, protože naše podvědomí je prostě takové.

I když jsme odpověděli takto sáhodlouze, tak jsme skoro nic nevyvrátili z Vaší kritiky, kterou bereme jako odraz těchto textů. Uvědomili jsme si chyby napravíme je. Snad jsme Vám také osvětlili pár věcí.

MněSto

děkuji i já, jednak za přístup ke kritice, to je spíše vzácná vlastnost, jednak také a osvětlení. Přece jen však ještě jednu polemickou poznámku.

Podle mého názoru by dobré básně měly předpokládat i dopřát čtenářovou imaginaci, to ano, ale ne za cenu obtížných hádanek či křížovek. Dobrá báseň má popouzet imaginaci, ale tak, aby asociace naskakovaly spontánně, samovolně a ne byly těžce hledány, nu a pak, poněvadž jde obásně, pak by tomu mělo odpovídat cosi, co dělá jazyk ještě hezčím než obvykle, tedy již zmíněná poetika.

Vím, že umíš víc, četl jsem některé tvé věci na Totemu a nutno říct, že některé z nich mne potěšily.

Naopak, jsem nadšen!!!! První originální básnický text po dlouhé době!!!!!!!!! :) Rád bych, aby jste mi poslalo adresu, či email, myslím, měl bych pro vás zajímavou nabídku. milan.bator@email.cz

Moc pěkné ! Zlomil jste několik krásných slov a to se potom dobře čte.Pěkné..

Děkujeme, rádi lomíme, a nejen slova.

Email jsme poslali, přejeme příjemné počtení.

Přečetla jsem raději několikrát, abych pochopila, první a třetí část mne příliš nenadchla, druhá je opravdu dobrá.