.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Skoky (2): schodiště

Foton - Mystery - 16. 08. 2007 - 1747 přečtení

Stoupám po točitém schodišti, ve kterém se dějí neuvěřitelné věci. Pozorovaná realita také závisí na stavu pozorovatele.

 „...Ale, půjdu dál, jsem zvědavý, kam mě to dovede. Pohledem nahoru zjišťuji, že to ještě bude chvíli trvat. Nikde žádné odbočky."

        Stále jdu po točitém schodišti, a už mě to prudké zatáčení nějak vyčerpává. Musím zastavit a odpočinout si. Přitom se pořádně podívám nahoru. Je to dost divné, ale zdá se mi, že schodiště se táhne dál do obrovské výšky, snad až donekonečna. Jenže, přece nesmí přesáhnout výšku domu, ten není žádný mrakodrap. A že by se z něho tyčila nahoru nějaká převysoká věž, to je nesmysl. A dále, dům má jednotlivá poschodí, musí k nim odněkud být přístup, nějaké odbočky, východy. Podle všeho jsem už pěkně vysoko, a zatím jsem nic takového nezahlédl. Ne, na tom proklatém schodišti nemohu věřit svým očím, nejspíše si tu se mnou zahrává optická iluze. S tím určitě souvisí i ten rozdíl mezi zakřivením schodiště, které vidím, a jak na mě skutečně působí chůze přes něj.

       Trochu se zamyslím... asi je to nějaké zobrazení, které každý bod v podstatě válcové obvodové plochy prostoru schodiště o konečné výšce zobrazí na válcovou nebo kuželovou plochu táhnoucí se neomezeně nahoru, tak, jak ji teď vidím. Z důvodu perspektivy se z mého pohledu obvodová plocha směrem vzhůru sbíhá do jednoho bodu. S tím by se však musela stejným směrem, ve velmi vysokém úhlu stoupání, protáhnout i šroubovice schodů, což nepozoruji. Ta musela být nově vygenerována jako řada původních šroubovic o stejném tvaru na sebe navazující, tak, aby to sedělo na té nekonečné kuželové ploše. Z tohoto generování asi vyplývá ten rozpor, který pozoruji vzhledem ke skutečné chůzi. Jenže jak a na čem je zobrazená ta nekonečná plocha?  Nekomplikuji to příliš? Třeba je na stropě jen důmyslný systém zrcadel odrážející původní schodiště. Ale to by znamenalo, že zatím se nacházím na tom původním, normálním schodišti. Ono, když se to tak vezme, podivné je, když toto normální schodiště se ve skutečnosti zužuje a stává se tak vlastně méně přístupným do vyšších pater. Tak že by mě naopak klamaly nohy, hmat, a oči viděly ryzí skutečnost? Bohužel s sebou nemám žádné dalekohledy, měřící přístroje, čím bych se tomu mohl více podívat na zoubek. Provedu alespoň malý průzkum v lokálním prostoru okolo sebe. Rukou přejedu po šířce schodiště až ke vnější stěně, to vizuálně odpovídá. Když se očima soustředím na jedno místo na schodu nebo na stěně, hýbu hlavou dopředu, dozadu a do stran, ono místo se odpovídajícím způsobem zvětšuje, zmenšuje a posunuje. Obrazy v periferním vidění nedělají rozpor. U každého takového místa je to O.K. Jenže samozřejmě, co platí v malém měřítku, nemusí platit v tom větším. Podobně jako se efekty speciální relativity projeví jen při velmi vysokých rychlostech, takže o nich běžně nevíme... Ale co to sem zas tahám?

     Nevím, je to velmi zmatené, a asi už víc nevymyslím. Po odpočinku zase vstanu a vydám se ještě výše. Půjdu trpělivě, pohodlným krokem, abych stačil, a nebudu se když tak příliš ohlížet na to, co vidím. Jde to. Za okamžik slyším odněkud píseň Richarda Müllera „Po schodoch". Sláva, konečně byt, a v něm si lidé pouští hudbu. To mi dodá energii a náladu, a hned se mi lépe pochoduje. Navíc, zdá se mi, že slyším všechny ty zvuky, které Richard v písni popisuje:

  „...Počuť hlasné stereo aj výstrahy pred neverou,

ktosi čosi vŕta v paneloch,

tatramatky ródeo sa mieša kde tu s operou..."

    Veselé. Takto vyjdu asi další kus. Píseň se blíží ke konci a současně s tím klesá její intenzita i intenzita všech dalších zvuků. Vzdálil jsem se od těch bytů. Zakřivení schodiště zase stoupá. Najednou zpozoruji, že za sebou pořád slyším takový slabý šelest, jako kroky. Provází mě to celou dobu, ale až teď tomu věnuji pozornost. Zneklidním a zastavím. Šelest se ozývá stále. Několikrát dupnu a ty zvuky se hned opakují, jako ozvěna. Pořád slaběji, jenže opakují se několikrát. Vlastně pořád. Ještě slabě heknu, i to se pořád opakuje. Zvuky jakoby krouží kolem mě. Nakonec vyzkouším ještě zapísknutí, zvolám „hééj" a „halóó". Skutečně, přesně identický zvuk hned začne znít znovu a pomalu slábne jeho intenzita. Teď už se tu strašidelně mísí plno různých „hej", „haló", pískotů a ťukání. Opouští mne rozvaha, zešílím. Zběsile se vrhnu nahoru do schodů, chci utéct. Marně, zvuky stále duní. Utíkám, zakřivení schodiště stouplo natolik, že už se vlastně jen točím dokola okolo své osy. Obraz i zvuk splývá v neurčitý balast a já jen vytvářím kruh. Zběsile rotující. V tom si vzpomenu na své skoky. Soustředím se na kruh, a prostě z něho vyskočím pryč. Bác! - Dopadám na pevnou zem, a lehnu vyčerpáním.

Související články:
Skoky (4): Ignorant (29.08.2007)
Skoky (3): průzkum domu (19.08.2007)
Skoky (1): úvod (11.08.2007)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 16.08.2007 12:44:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
- "asi je to nějaké zobrazení, které každý bod v podstatě válcové obvodové plochy prostoru schodiště o konečné výšce zobrazí na válcovou nebo kuželovou plochu táhnoucí se neomezeně nahoru..." panečku to jsem se lek. Je ti jasné, co se ti snažím říct viď?
No a v podobném duchu se ubírá polovina povídky, kdy se hlavní postava zamýšlí nad reálností situace a snaží se ji nějak vědecky vysvětlit. Popravdě,nic čtivého.
- Píseň - Po schodoch mě pobavila a příjemně text odlehčila. Nicméně toho života je v povídce více než málo.
Chce to více takových těch lidských a prachobyčejných myšlenek a méně vědeckých dedukcí. Více prachobyčejných pocitů, méně vypjatých emocí.
Hele, vážně ti fandím a držím palce, ale tohle mi nic neříká.
Povídku stavíš na překvapivé mystery situaci, ale to je málo. Život, život, život!
Hodnotím 3.3

Komentář ze dne: 16.08.2007 14:56:36     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: komentář
Asi jsi už předem věděl, když jsi toto psal, že se mi zvolený styl bude nejspíš líbit. Ten se mi také líbí. Ale je tady ještě jedna věc - způsob provedení a podání čtenáři. A tady už je pro mě hodnocení mnohem méně lehké. První odstavec zněl jaksepatří mysteriózně (úvahy na téma schodiště vyšší než dům), ale ten druhý začal naprosto zvrhle a musel jsem číst opravdu pomalu, abych pochopil, o co jde - rozhodně pro čtenáře nic skvělého, jak už poznamenal Stín. Müllera jsi rovněž mohl vynechat, zatímco se celé dílo snaží tváři mysteriózně a abstraktně, tento zpěvák je až příliš konkrétní. A konec je pro změnu zmatený. Nemůžu hodnotit 3 jako WhiteShadow, protože mi je samotný styl asi bližší a krom toho oceňuji, že sis dal tentokrát záležet s pravopisem, takže to vidím na slabší 2.

  
Komentář ze dne: 16.08.2007 14:58:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: komentář
P. S. Kde jsem to jenom viděl, na začátku poslední věta minulého dílu kurzívou? :)

    
Komentář ze dne: 16.08.2007 16:14:06     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek: Re: Re: komentář
Well, snad Ti to nevadí. Může to vypadat, jako že jsem Ti "ukradl" nápad. Jenže mě to přišlo dobré v tom, že čtenář se díky tomu přehledně dokáže napojit tam, kde předtím skončil. Proto to dělám. ;-)

Komentář ze dne: 17.08.2007 15:57:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Oba dva mí "předkomentátoři" mají v něčem pravdu: a)...i já bych tam ráda viděla víc života, a nemyslím tím zrovna písničku "Po schodoch", ...2) prokousat se popisem schodiště, to fakt dá takovému obyčejnému čtenáři,jako jsem já,zabrat.
Jinak je vidět,že jsi po sobě četl, zkus se vyvarovat nadbytečným ukazovacím zájmenům a ještě občas chyb v interpunkci v souvětích.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz