v první sloce se mi rozlámané slovo rozpraskané jeví jako umělkovatost a sráží mi to dojem ze celé sloky, doufám, že ostaní to budou brát jako osvěžení,
u druhé sloky jsem přemýšlel, co mi tam nesedí...asi to bude matoucí kouč a kotouuč plus jejich přívlastky, zvláště ten kouč mi přijde nepřirozený, ovšem tato sloka pro mě vybarvila hned pár zajímavých obrazů a to:
spojení slov Mlčme! a Močme,... není to ani tak kvůli zvůku, ale při představě automatična, když si představím může mlčícího při močení, soustředění na jedinou věc...dostat ze sebe špatné věci a navzdory tomu přijít o něco důležitého - třeba součást sama sebe
a
poslední výron.....dopálí den - toto je pro mě zvláštní rozvržení závěru i když nejde o k sobě návazné verše - spojují se mi

3. sloka - spojení výrazů? proč ne! zvukomalba se ti povedla též dobře, a navíc se na konci otevírá novým možnostem vlastního úsudku

a poslední sloka je dle mého spádovitá díky kratší skladbě verše, sice mě nepřekvapila závěrečným sdělením, ale zato provedením, byť se v celé básni neobjvují plody, i když ke konci 3. sloky náznak je, ale plně se to rozvíjí až zde, to je pro mě známkou utopené naděje, jedna kvůli tomuto a kvůli tomu že popíráš pozitivní skutečnost.
1,3

Jak vidno dají se "vedřiny" popsat i drsnějším způsobem. Sice mi některá "vyjádření" nesedí, ale nemohu říci, že by tím báseň byla špatná. V každém případě je zajímavá. Ostatně, Tvé věci jsou většinou velmi dobré a ráda je čtu.