.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Brouzdání světem

Jakub Raida - Povídky - 31. 08. 2007 - 1339 přečtení

Vždycky se brouzdal světem a strašně složitě o něm uvažoval. Tolik filozofie a cizích slov dralo se mu na jazyk. Přijímal svými receptory počitek odrazu elektromagnetického odrazu od čirou kapalinou pokryté flóry. Pak se jednou konečně zastavil a řekl si: „Hej, tohle je o ničem.“


Uvědomil si, že tehdy prostě koukal na orosenou trávu od které se odráželo slunce. A vůbec, sejde na tom, co se od čeho odráželo? Nevědomky zlomil v ruce tužku, kterou psal na papír odbornou esej, vstal od stolu a skočil z okna, přímo do trávy, kterou se rozběhl a běžel do kopce. Na vrcholku kopce se zastavil, otočil a spatřil sebe ležet pod oknem. Jen se tomu zasmál a běžel dál, na druhou stranu od kopce. Slunce na něj svítilo, kolem byly zelené kopce, na jejich krajích trocha stromů a křoví a nebe bylo úplně normálně modré, víc ze svého okolí vnímat nepotřeboval. Vylezl na vysoký strom. Kupodivu tam foukal silný vítr. Skočil dozadu, udělal salto a šel zase dál. Když se ohlédl, viděl pod stromem zase své zlámané tělo a opět mu to přišlo k smíchu. Došel do vesnice. Nikdo ho nepoznával. Dívali se na něj jako na cizího. Šel proti němu slepec s holí. Vzal jeho hůl a se smíchem ho s ní probodl. Slepec mu poděkoval, potřásli si rukama a šli dál. Když se pak otočili, viděli na chodníku probodnuté slepcovo tělo. Jen se tomu zasmáli a šli lehkým krokem dál. Vytáhl z kapsy krabičku sirek, jednu z nich škrtl a hodil do okna hospody. Lidi vyšli ven celí šťastní, podávali si s ním ruce a vrchní mu přinesl něco k pití. Když se někdo z nich ohlédl zpět na hospodu, viděli tam sami sebe křičet v doutnající hospodě o pomoc. Jen nad tím mávli rukou a šli dál. Po chodníku šlo malé bílé kotě. S úsměvem ho zašlápl. Kotě vylezlo zpod jeho boty, přitulilo se mu k noze a spokojeně předlo. A vedle něj leželo jeho druhé já, se zlomeným vazem. Uvědomil si, jak je náhle známý a oblíbený. Nastoupil do autobusu, rozbil dlažební kostkou řidičovu hlavu, který mu za to poděkoval a pustil ho k řízení. Všem se hrozně líbilo, když konečně zjistili, jakou má vlastně autobus maximálku a když bourali v do jedoucího vlaku, přímo řičeli nadšením. Vystoupil z autobusu a všiml si, že se jak z vozu tak z vlaku řinou zástupy lidí, kteří mu provolávají slávu a nesou ho na ramenou až do města. Stačilo poškrábat klíči velkou nablýskanou limuzínu a podnikatel v norkovém kožichu, mu přenechal jak auto, tak kožich. Ještě si podali ruce, usmáli se na sebe a to už odjížděl na letiště, kde čekalo soukromé letadlo. V letadle si půjčil od svého nového bodyguarda pistoli a zastřelil jej i pilota. Posadil se k pilotování a vedl letadlo nad velké město. Navedl ho špicí přímo k zemi a vyskočil z něj. Dopadl z asi půl kilometrové výšky obkročmo na konstrukci vysokého jeřábu. Letadlo spadlo mezi auta a domy a rozmetalo je do všech stran. Lidé chodili po ulicích, vyhazovali do vzduchu květiny a klobouky, stříleli barevné rachejtle a radostně slavili jeho příchod.

Černá vrána střídavě mávala křídla a plachtila vzduchem, pro lidi přitom velmi kontrastní, když pohlíželi na modrou oblohu. Posadila se na nejvyšší místo zrezlé konstrukce žlutého jeřábu, přímo naproti něj a vysoko nad střechy kvádrů posetých okny a ulice, z nichž k černému ptákovi zdálky přicházela ozvěna lidských uspěchaných hlasů, troubení klaksonů a burácení přidušených motorů. V té hloubce se mezi mrakodrapy zařezávala úzká linka rozpálené asfaltové silnice, po které se líně převalovaly gumové okraje pneumatik a na kterou odkapával mastný olej. Silnice vedla kolem městského parku, kde mezi nízkými zelenými kopečky rostly nízké, avšak rozložité stromy, s přívětivě tlustými větvemi, tak akorát od sebe, aby po nich mohly lézt městské děti. Lidé se psy i cyklisté několikrát odbočovali okolo pískovišť, až se nakonec dostali ke konci hřiště, kde se lámala další asfaltová silnice. Tahle vedla přes vysoký most, špinavé sídliště a postupně rostla a měnila se v dolní tok silnice, kde proudila auta pomaleji, avšak ve větší šíři a nakonec vyvěrala z města, jako ze skály, celé z betonu, plastu a oceli. Silnice vedla kolem pobřeží, kde ležely velké kameny, jako by vyvržené z moře, do kterého se některé z nich zase plynule nořily a pod jeho hladinou zelenaly nebo modraly. Po asfaltu rozpáleném od slunce se plazil vlhký, chladný a slaný vzduch, který přijížděl na hřbetech malým mořských vlnek, přicházejících až z dálav za horizontem, jenž tak rádi pozorovali lidé na betonových bradách pobřeží, bojovně vystrčených kupředu. Silnice se dále od města odchlipovala od mořského břehu a ubíhala klidným světem suché hlíny, vlhké trávy a nízkých keříků. Tráva se závisle na vzdálenosti zkracovala a měnila v tvrdé suché podlaží, snad ještě hlínu a snad už písek či prach. Nad čím dál strožejšími a vyššími keříky a přibývajícími kaktusy vegetoval poklidně prašný opar, pomalu omílající auta s nízkými podvozky a hnědé skály přízemních tvarů. Písek se stále jemnil, množil a ukusoval ze šíře silnici, až nebylo pro cestovatele kam pohlédnout, aby nespatřil písek, navátý do dun a přesypů. Malá benzínová pumpa u této silnice voněla skvrnami nafty a zněla oprýskanými reproduktory spravovaného rádia. Kousek za ní stál na dvou tenoučkých nožkách zašedlý plechový billboard s popartovým motivem, na němž si udělali všelicí ptáci hnízda. Za ním rozprostírala se dlouhá země nikoho. A nad tou zemí letěly černé vrtulníky… …černé vrtulníky… …muži v neprůstřelných vestách. Obrněné dodávky. Houkání sirén. Televize. Zprávy. „Ozbrojený a vysoce nebezpečný muž postupuje…“

To všechno se mu zdálo, když se díval na černého ptáka, který vzápětí zase odletěl. Pak ho najednou přepadla závrať. Začal si uvědomovat, kde vlastně je a co se děje. Vznesl se do vzduchu a doplachtil přímo do otevřených dveří letadla, které couvalo vzduchem. Namířil pistoli na pilota a z pilotova čela vyletěla kulka, aby se vrátila zpět do hlavně, stejně tak potom i s druhou kulkou. Letadlo přistálo a on limuzínou docouval k hotelu, u kterého na něj čekal bohatý muž. Vrátil mu kožich a smazal klíči dlouhou čáru na boku auta. Lidé ho odnesli zpět k rozbitému autobusu, ve kterém se zařazenou čtyřkou couval do vesnice. Nohou narovnal vaz malého kotěte a do ruky mu přistála hořící sirka, která vzápětí zhasla a vrátila se do krabičky. Vytáhl ze slepcovy hrudi bílou hůl a vyskočil na strom, ze kterého pak slezl. Šel před svůj dům a skočil do okna. Ocitl se zpět ve svém pokoji, narovnal zlomenou tužku a pokračoval v psaní.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 31.08.2007 11:15:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Tak ja Te budu deptat -)

Koukej:

- "kterou se rozběhl a běžel do kopce" - stacilo napsat "kterou se rozbehl do kopce" "Rozbehl" a "bezel" v jedne vete je stylisticka chyba.
- "... do kopce. Na vrcholku kope se zastavil...... do kopce" - tady je tady stylisticka chyba "do kopce" - a ihned "na vrcholku kopce", pak zase "od kopce" , "zelene kopce - stacilo napsat "na vrcholku"., "na druhou stranu". Jinak je to samy kopec a znovu kopec,
- "nebe bylo úplně normálně modré" - muze byt nebe nenormalne modre?,
- "šel zase dál" - za chvili "šli dál" a opet "šli dál" - repete. Dalo by se rici "pokracovali v ceste" apod.,
- proc oblekas podnikatele do norkoveho kozichu, kdyz sviti slunce. Chapu, ze je to absurdni povidka, ale tady to nesedi, to by tech absurdit muselo byt vic,
- " Černá vrána střídavě mávala křídla a plachtila vzduchem, pro lidi přitom velmi kontrastní, když pohlíželi na modrou oblohu" - to je co?,
- " po které se líně převalovaly gumové okraje pneumatik a na kterou odkapával mastný olej" - "po které" - "na kterou". Totez... Proc ne "na niz"?...
- " Tráva se závisle na vzdálenosti zkracovala", " Písek se stále jemnil..." - to trha usi...,
A ted: o cem to vlastne bylo a jaka je pointa veci? Sci-fi to neni, fantasy take, ani horor... Mam pocit, ze kvantita ubira na kvalite. Tato povidka je opravdu zoufale hrozna... Sorry, Jakube. A to jsem Ti vytkla jen nejvice do oci bijici chyby...

Komentář ze dne: 31.08.2007 17:32:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek: No teda!!
No, po přísné kritice tu máš pozitivní hodnocení.

Přemýšlel jsem nad tím, kam to zařadit, a absurdní povídka je asi nejlepší. A k té absurdnosti tam všechno perfektně (a když ne perfektně, tak aspoň dobře) sedí, dobře si mě pobavil, po celou dobu jsem se řehtal. Už od začátku, kdy jsem spatřil někoho trápicího se nadměrným filosofováním a vzápětí se tvořilo několik jeho paralelních "já", které "vstaly z mrtvých", jsem se s maximální zvědavostí ponořil do četby. Proč si občas nezablbnout, že? :-)

K ničemu mě jen připadal druhý ostavec, kde složitě a podrobně popisuješ normální krajinu, ale asi to má svůj účel k dovršení efektu.

Jo a jenom ta věta v úvodu, nechtěl si spíš napsat: "Počitek oBrazu elektromagnetického oDrazu?" :)

Komentář ze dne: 31.08.2007 21:52:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Anit (@)
Titulek:
Hm.. já nevím. Neříkám, že je to vyloženě špatné, ale taky to není dílo, které by mě oslovilo a donutilo se k němu ještě někdy vrátit. Na druhou stranu se mi moc líbí ten závěr - Ocitl se zpět ve svém pokoji, narovnal zlomenou tužku a pokračoval v psaní. To s tím narovnání té tužky :-).
Tak nevím, jaké pocity nechat převládat. Nejspíš to bude tím, že mám náladu na něco docela jiného...Co jsem taky čekala, když jsem si pustila depresivní Pink Floydy a rozhodla se zase něco přečíst :-D... Hezkou noc, Nit :-)

Komentář ze dne: 01.09.2007 10:28:23     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - markéta (@)
Titulek:
Mhm ani jsem to nedočetla. Souhlasím s Táničkou. Stylisticky je to dost slabé a na můj vkus místy opravdu zbytečně popisné. Nejdřív se mě ta myšlenka líbila, to jak chodí a škodí lidem a oni mu za to děkují, byla to docela zajímavá představa, která však vydržela tak na pár řádků, pak nejenže začala nudit, ale už si to začal řekněme přehánět aneb všeho moc škodí že. Nevím, nevím Jakube. Hodně lidí chválí tvoje vypravěčské schopnosti, ale mě si zatím nepřesvědčil. Možná ne vše co napíšeš, musí jít na PT, mhm??

  
Komentář ze dne: 01.09.2007 11:17:04     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek: Re:
Jo, Marketka na psala to, co jsem opominula: je to zbytecne az prebujele popisne...

  
Komentář ze dne: 02.09.2007 13:19:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re:
Jsem rád, že to někdo nakousl, a předestřel. Také si myslím to samé. Publikování a kreativita je krásná věci, pokud má nějakou míru a úroveň. Naprosto souhlasím s Markétou a Táňou.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz