Tani, toto je u tebe už druhá báseň, u které pozoruji podobný rys, který je mi velmi blízký a to je uvození myšlenky a poté postupné vracení se k ní, je to sice jednoduché omílání podobných slov je v tomto případě velmi působivé a obzvláště když je to podpořeno tezemi a antitezemi,
jako druhé pozitivum básně bych viděl její schopnost okamžitě mě přivést k recitaci a to nemyslím k odříkávání básně nahlas, ale k zabarvování hlasu a prožívání myšlenek
jediné, co na mě nepůsobí dobře je:
"bezmezně omezená mez zamezí"
byť je v zde obsaženo to hlavní z básně a zvukem je to velmi příjemné, na mě je to už příliš přeskakované....tam a hned zase jinde, trochu mi to ruší předchozí celistvost, ale je mi jasné, že ostatní čtenáři to ocení
za velmi zdařilou báseň dávám 1,1

Pavle, vystihl jsi to lépe, než já bych dokázal říci, co mne upoutalo.
Jen mohu dodat své milované rčení: "Toto přesahuje meze mé omezeností!" (Původ: Kniha "Tarzanova babička", autor Z. M. Kuděj, vsadím se, že ji nikdo z této komunity nezná :) )

Hary, diky... Jsem rada, ze "mi to v posledni dobe trochu pise"... -)

Diky, Pavliku.
"A na pomezí
ano – ne
bezmezně
omezená mez zamezí
tlukotu srdcí." -)

"Velbloub je bloud jež bloudí"... to je Skácel
ovšem "bezmezně omezená mez zamezí" nemá takovou lehkost jak výše zmíněný verš, působí na mě šroubovaně. Jinak se mi ale báseň líbí, a i když nesdílím myšlenku

Tak co s touto básní?Myslím ,že by si na ní nějaký recitátor určitě zauzloval jazyk.O to tady ovšem nejde.Pokud chce člověk experimentovat tak za prvé:musí dokonale ovládat svou mateřštinu.Za druhé:Musí se vyznat v literatuře a znát všechny její styly,aby se mu nestalo že napíše něco co,už je dávno napsáno.A konečně za třetí:Musí vědět o čem píše.Protože poezie opravdu není o pocitech.Každý autor nebo autorka se musí časem z těchto pitomin vypsat.Je to jako procházet určitým duchovním cvičením.Na začátku je člověk nedokonalý a teprve postupem času se zdokonaluje.Je to obtížná cesta a vy jste teprve na jejím počátku.Takže hlavu vzhůru a plnou parou vpřed!!

Na druhou stranu, hodně známých a uznávaných autorů minulosti se za celý život z pocitů nedostali.

taky zastavam nazor, ze kdyz ne o pocitech, o cem by mela poezie byt?

Ale zas by to bylo zajímavé přečíst si tady konečně nějaký zveršovaný epos nebo třeba baladu. Takovou báseň bych možná i četl s radostí...

uz se na tom pracuje
bude to sestina

"Tak co s touto básní? Myslím ,že by si na ní nějaký recitátor určitě zauzloval jazyk. O to tady ovšem nejde.Pokud chce člověk experimentovat, (ČÁRKA) tak ZAPRVÉ musí dokonale ovládat svou mateřštinu.Za druhé musí se vyznat v literatuře a znát všechny její styly, aby se mu nestalo že napíše něco,(ČÁRKA), co ( BEZ ČÁRKY) už je dávno napsáno.A konečně za třetí:Musí vědět, (ČÁRKA) o čem píše.Protože poezie opravdu není o pocitech. Každý autor nebo autorka se musí časem z těchto pitomin vypsat. Je to, jako procházet určitým duchovním cvičením.Na začátku je člověk nedokonalý a teprve postupem času se zdokonaluje.Je to obtížná cesta a vy jste teprve na jejím počátku.Takže hlavu vzhůru a plnou parou vpřed!!

Opravila jsem Vam nekolik drobnych chyb ve Vasi materstine.
Jinak diky za opravdu "obsahly" komentar, ktrery neni o nicem jinem, nez o pocitech...

Ještě dodám, že po tečce samozřejmě patří mezera, nicméně přesto stále nevidím smysl v opravování chyb v komentářích.

Mě nezbývá než konstatovat, že je většina tady jako slepice, a dost mě to znechucuje. A když přijde nějaká odlišná, musí ji ty ostatní uklovat ve jménu zažitého standardu.

Znám "Samuraje" osobně, mám dokonce od něj podepsanou sbírku (na čež jste se nikdo, kdo odsuzujete jeho kritiky, ještě nezmohli) a vím, že tento nesmírně vnímavý a skromný člověk nemíní svými názory někoho urážet, ba naopak, činíte tak vy.

No nevím, jestli bude o to stát jet na společný sraz po Vašich reakcích. Je to pořád dokola. Och, jak jste velcí se svými já.

Na co bychom se to nezmohli? Nechat si podepsat sbírku? :)

Tohle byla reakce na mě? Nebo na GreenEyes? Fakt nevím, oba jsme jen řešili češtinu a přinejmenším ten můj komentář měl pramálo s hodnocením hodnocení díla společného, i když teď zpětně musím podotknout, že Táňa si rozhodně dávno nehledá styl, že její básně, ať už se mi líbí nebo ne, což tady teď řešit nebudu, mají všechny svůj jedinečný podpis a zaběhnutý styl. Rovněž poznámka o mateřštině mi přijde v tomto případě více než mírně paradoxní.

nebylo to na nikoho konkrétního... Jen nemám rád, když se někdo pouští do mého staršího kamaráda. (Taková přátelství jsou trochu jiná, protože je člověk vděčný daleko víc, když Ti pomůže někdo, kdo má přes třicet, má svou práci a život a i přesto před vystoupením jde nacvičit společnou věc nebo tě pozve na čundr, i když já jsem třeba i o 15 let mladší. A je to přeci jen můj časopis, jsem i za zdejší chování k němu zodpovědný a vnimám to, jako bych na něj takto reagoval já. Je to moje dílo, které jej otravuje nepříjemnými reakcemi...)

No já nevím, ale ten komentář od Davida mi taky nepřišel nějak konstruktivní... Devadesát procent básní je jen o pocitech, podle mne dobrá báseň musí být taky o pocitech.

A to že tánička opravila chyby mi přišlo celkem vtipné :) Když někdo mluví o matřštině měl by si ji hlídat.

Jinak k básni, no přečetl jsem ji, ale nemůžu říct že by mne nějak zaujala. Pro mne průměr

Nemusí, ale může. Já taky nemám moc rád básně o pocitech, radši mám dejme tomu epické, ale to ještě neznamená, že básně o pocitech netvoří velkou část literatury, která svébytně funguje a která se nedá popřít.

No ale i epika je o pocitech :)

Připomněl jsi mi svou zmínkou o kamarádství jedno lidové rčení:
"Kamarádi buďme - dluhy si plaťme."
Proč asi právě toto, nechám na uvážení každého čtoucího.

No... To "o slepicich" bylo asi zbytecne, ze?

Mam dobrou pamet... Kdysi zde David Bator publikoval basen (nebudu ji ted hledat). Napsala jsem k ni jistou kritiku. Jeho bratr oponoval tim, ze byla o pocitech, vjemech apod. Nechci tim rici, ze ja nyni neco vracim - to rozhodne ne.

Tato "basen" je o pocitech. A co je na tom zleho?

Ma-li komentujici neco k podstate veci, pak to muze rozepsat - veskere plusy a minusy. A zadna slepicarna v tom neni.

A co se materstiny tyce, David patrne dost dobre vi, ze cestina moji materstinou neni, nicmene obcas ji - jak je videt - zvladam lepe nez on (a mnoho dalsich). Pokud se nekdo domniva, ze mam problemy se svoji materstinou (rustinou), rada se necham poucit -).

Tady bych diskuzi ukoncila...

Já samozřejmě nedosahuji recitátorských kvalit autora příspěvku, na který reaguji - nesmazatelně se mi vryli do paměti "Rouroni", ale troufám si tvrdit, že tuto básničku odrecituji, kdyby na to přišlo, zcela bez zauzlování. Stejně jako jsem recitoval svou "Vteřinu?", která ale na PT neprošla přes síto náročnosti, a kde je právě ono heslo o omezenosti použité. :-)

Sice pozdě, ale lépe pozdě, nežli později nebo vůbec.) No zkrátka. Prosím vás, vybavte si jazyk, který se učíte. Myslím, že většina je ráda, když se vzmůže na základní konverzaci v něm. Táňa sice asi žije u nás už delší dobu, ale to, že v češtině dokáže psát, myslím si slušné básně, je obdivuhodné. Zvlášť, když mnoha lidem dělá problém i konverzace v jazyce vlastním,že. Jestli je poezie o pocitech nebo sdělení a příběhu nebo o čem, to už je asi každého věc. Já jen, abyste si tenhle fakt uvědomili. A zbytek neřeším, bo to bych byla zase sprostá.)