.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Únor  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28   

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Jak chutná žena

Zbyněk Janoška - Absurdní - 08. 09. 2007 - 2699 přečtení

Povídka, která se navzdory všem zákonitostem o dobrých názvech nejmenuje Ochutnávání

Zeptala se mě, jak chutná žena.

Odpověděl jsem, že záleží, co na ženě ochutnávám.

Začala se tomu smát.

Překulili jsme se a smáli se tomu oba.

Pak jsem ji začal ochutnávat.

Říkal jsem, že tu cítím chuť léta ošlehaného větrem od moře a tam že cítím hořící ořechové listí a jinde zase že mi to připomíná pečené kaštany, které si člověk schovává pod kabát, aby do nich nedopadly kapky podzimní přeháňky. Ale nebyla to její skutečná chuť. Byla to příchuť vzpomínek na všechen ten čas s ní, zachycená v pórech a záhybech té ženy přede mnou.

Pak jsme se milovali.

Pak jsme spolu leželi a usnuli.

A ve svém snu (a já v tom snu věděl, že spím!) jsem nebyl sám sebou a ona také ne, těla zmizela, a leželi jsme tam vedle sebe, ne dva lidé, ale dvě duše. Nehleděl jsem jí do očí, jak by se slušelo, ale pohledem jsem ji zkoumal od hlavy k patě, tu novou bytost, spíš múzu než skutečnou ženu.

Pak jsem ji, pomalu a s rozmyslem, ochutnal. Jen malý kousek a pak další a další a další.

Odpověděl jsem jí znovu, jinak. Že záleží, jak ženu ochutnávám.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.09.2007 17:05:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek:
Teda, zajímavá věc. Celá povídka je stručná, lehká na čtení, a přitom tam narážíš na zajímavé, možná i hlubší myšlenky. Přechází to trochu do mystiky, to, jak ve snu muže jsou jen dvě duše vedle sebe, a on jakoby ochutnává přímo její podstatu, jí "samu o sobě". Ne jen zprostředkované věci, co v něm při reálném vnímání žena vyvolává. Uvažovat, zda při tom ležení část její duše "vstoupila" do jeho duše, už ponechám na jiných.

Komentář ze dne: 08.09.2007 20:10:52     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Povídka, která se navzdory všem zákonitostem o dobrých názvech, nejmenuje Ochutnávání

Zeptala se mě, jak chutná žena.

Odpověděl jsem, že záleží, co na ženě ochutnávám.

Začala se tomu smát.

Překulili jsme se a smáli se tomu oba.

Pak jsem ji začal ochutnávat.

Říkal jsem, že tu cítím chuť léta ošlehaného větrem od moře, a tam že cítím hořící ořechové listí a jinde zase že mi to připomíná pečené kaštany, které si člověk schovává pod kabát, aby do nich nedopadly kapky podzimní přeháňky. Ale nebyla to její skutečná chuť. Byla to příchuť vzpomínek na všechen ten čas s ní, zachycená v pórech a záhybech té ženy přede mnou.

Pak jsme se milovali.

Pak jsme spolu leželi a usnuli.

A ve svém snu (a já v tom snu věděl, že spím!) jsem nebyl sám sebou a ona také ne, těla zmizela, a leželi jsme tam vedle sebe, ne dva lidé, ale dvě duše. Nehleděl jsem jí do očí, jak by se slušelo, ale pohledem jsem ji zkoumal od hlavy k patě, tu novou bytost, spíš múzu než skutečnou ženu.

Pak jsem ji, pomalu a s rozmyslem, ochutnal. Jen malý kousek a pak další a další a další.

Odpověděl jsem jí znovu, jinak. Že záleží, jak ženu ochutnávám.


Jsou takove ty znaky, jimz se v cestine rika INTERPUNKCE...

Trochu jsem to poopravila.

Jinak NE. Nic moc... Nebo nic...

  
Komentář ze dne: 09.09.2007 16:37:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (levektekadruza@upol.info)
Titulek: Re:
Ehm, dekuji za rozsireni slovni zasoby o to slovicko na i

jinak nektere chyby byly skutecne zamerne.Toto neni napsane jako typicka povidka, psal jsem to tak, ze jsem si rikal ty vety a jak jsem chtel aby znely, takovou interpunkci jsem jim udelil.Na nektere carky jsem zapomel, nektere jsem schvalne vypustil

co se tyce te druhe casti tveho prispevku, rad bych o tom debatoval, ale argument
(zacatek) nelibi se mi to (konec)
patri do skupiny agrumentu, proti kterym se nic rozumneho namitnout neda

    
Komentář ze dne: 11.09.2007 07:34:17     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Jaroslav Ferst
Titulek: Re: Re:
Ono ochutnávat s rozmyslem před otravou nezachrání (to v trochu jiné souvislosti poznamenal už někdo moudrý přede mnou).
A hranice mezi rozumnou a nerozumnou námitkou, stejně, jako mezi duší a přízemním pidivajzníkem, ve kterém (třeba nerada) musí trčet, obecně tedy mezi duchem a hmotou, mezi fikcí a realitou, mezi.... (a vůbec) tu může být hodně rozmazaná a vybledlá a gumová. Jsme přece na literárním serveru, ne?
Ale k věci: příjemně lehce nahozená zpověď o příjemných a ještě příjemnějších pocitech a trochu i aktivitách. Alespoň pohledem těch prchavých okamžiků, které si člověk dlouho pamatuje. Napsal jsi to a pravděpodobně se s tím nějaký ten čtenář ztotožní, přinejmenším ten, který se na to dívá mužským pohledem.
Mám trochu jinou výhradu - slůvko PAK. Pořád mám pocit, že jím začíná buď příliš mnoho řádků, nebo příliš málo. Ale jak jsem uvedl, je to o pružnosti a zřetelnosti hranice, jak dalece se jedná o pocit...
Rozhodně jsem to četl raději, než některé zpovědi, jakých tu naštěstí máme přiměřeně, ale na jiných stránkách dokážou spolehlivě otrávit. I s rozmyslem ochutnávané.
Kruh se uzavřel a zase víš kulový, co jsem tím chtěl říci...

Komentář ze dne: 11.09.2007 12:28:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek:
Nemohu si pomoci, mi to připadá neuvěřitelně vyzrálé (zvlášť ve srovnání s jakýmsi mrakodrapem, že ... :) ).
Nevím, zda to má autor z vlastních prožitků nebo si udělal jakousi syntézu zážitků sdělených, ale velice pěkně a reálně to vyznívá.
Zvlášť mne chytlo: "Byla to příchuť vzpomínek na všechen ten čas s ní, zachycená v pórech a záhybech té ženy přede mnou." To je přesně ono, čím nám mužům voní a chutná každá žena (a věřme, že ony to s námi mají přesně tak v opačném směru) - a bohužel tím se i vůně a chuť časem mění až převrací ... ale o tom už povídka není, naštěstí.
A co je zde i záměrně zdůrazněné - autor si byl vědom závažnosti zájmena či co je to za větný člen - postupné prozření od "co" k "jak".

  
Komentář ze dne: 11.09.2007 13:17:26     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (levektekadruza@upol.info)
Titulek: Re:
dekuji
me strasne fascinovala takova malinka veticka z Orwella: Vim jak, nechapu proc.
A tak jsem tu vetu zkoumal, prevracel ji a prisel k tomu, ze ty zajmena (ci co to je) maji jeste jedno pred sebou
myslim ze je to "co-jak-proc"
proc se ale k teto povidce nehodi



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz