Svou poetičností mi připomněla trochu film Dhampir D - The Bloodlust či trochu slabšího Van Helsinga, svou výstavbou pak staré dobré eposy z éry vikingské a svaté říše římské, z novějších děl pak třeba mou oblíbenou báseň The Return of Sir Richard Grenville od geniálního Howarda, kterou si můžete v původním anglickém znění užít zde:

http://youtube.com/watch?v=wF3boH7047E

(samozřejmě je třeba umazat z adresy mezeru)

Ano, toto je vskutku poezie, kterou můžu.

Děkuji
Howardovu báseň jsem shlédl a ačkoli si myslím, že angličtina není mým nepřítelem, musel jsem si najít psanou verzi:)
Ale i na poslech je pěkná (což nemůžu říci o "videoklipu")

poněkud mystická myšlenka básně je hezky zakontvena v textu, nevybočuje žádnými slovy, jenž porušuji její řád
co se týká formy, je nápad se sestinou dobrý, při čtení se nenudím a pokaždé jsem zvědavý, jak použiješ opakované slovo v dalších verších takže jednoznačně pozitivum
jsem názoru, že báseň by měla mít kromě povrchového obrazu i vnitřní sdělení, v tomto směru mi báseň přijde velmi holá a omezená, ale beru v potaz velmi zdatného prozaika, který má rád reálno
pro mě 1,5

Nejsem odborník na básnické formy, ale některé věci vidím na první pohled a to jsou chyby...."po mramoru zaškrabali drápy.".....drápy zaškrábaly......dráp je neživotný.....jinak mystika v básni je celkem vhodná...myšlenka je jednodušší.

Tak o to by se dalo prit:

"A lidé přes rameno okem bloudí,
kde člověk s vlkem v objetí,
po mramoru zaškrabali drápy"

Tezko rici, zda (ti) lidé zaškrabali (svými) drápy po mramoru, nebo dokonce onen "člověk s vlkem v objetí" společně učinili totez... Rozhodne nelze udelat jednoznacny zaver o hrubce z textu basne... Chce to cist pozorne a premyslet...

Taničko, to není sporné...to je jednoznačné....pokud jde o verš....podmětem jsou tu drápy ne člověk....kdo co zaškrábal?...drápy...co dělaly drápy...zaškrábaly......pročetla jsem to opravdu pozorně a nejen jednou....navíc slovo drápy je použito v celé básni vícekrát....jako podmět i jako předmět....

Text tohoto komentáře byl vymazán, jelikož porušoval publikační pravidla našeho časopisu! Redakce

Ale já mám taky pocit, že to mělo být "člověk s vlkem" "zaškrábali" a ne že "drápy" "zaškrábaly". Podle mě se to nemělo opravovat... No, ať řekne kdyžtak autor, kdo měl vlastně škrábat...

-)

ano, je to ve skutečnosti tak, jak říká Jakub.
Kdo? člověk s vlkem
Co? zaškrabali
Jak/Čím? drápy

OK. A co jsem rikala?
Mas ode mne maila, Zbynku. -)

Mám pocit ten samý - a to od prvního přečtení této umné skládačky.

Bavili jsme se o tom. vcera. Jsem rada, ze to nekdo pochopil stejne -).

Opět apeluji na Pavla Kotrbu. Nechápu, jak zde podobné patvary mohou vycházet???

Budu prudná, ale vyřiďte si tohle laskavě v interkách. Pokud se ti dílo nelíbí, neřeš toho, kdo jej pustil, ale dílo samotné. Věřím, že se na to zmůžeš a pokud ne, tak mlč, protože Pavel ten komentář alespoň napíše. Tys svou možnost měl a zahodil si ji. Budeš-li na mě chtít reagovat, využij icq nebo interky.

Pokud jsi nečetla žádnou sestinu, doporučuji nějakou shlédnout. Jejich stavba je často nerytmická, většinou používají jednoduchý jazyk, mnohdy jsou to věty půlené jen tak, aby forma byla zachována a téměř vždy vyprávějí nějaký příběh.
Samozřejmě pokud sestiny znáš a nelíbí se ti to, je to jiná

Ahoj Zbyňku - já jsem moc rád, že ses toho odvážil. Já osobně znám jedinou sestinu, a to Gaimanovu (z "Kouř a zrcadla") - a předpokládám, že byla i Tvou inspirací :-).
Jestli ano, uvítal bych, kdybys ji tady v komentářích uveřejnil, rád bych si ji znovu přečetl, knihu jsme totiž už vrátili a na netu jsem ji - možná svou nešikovností - nenašel.
K sestině jsem našel zajímavý odkaz o Petrarcovi:
http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik2/ cislo6/06-17.htm

Komu se ho nechce hledat, vyjímám aspoň zkratku:
"Napsat dobrou sestinu je velice obtížné, většinou se totiž podaří jen krkolomná a neživotná skládačka... tak dopadl i Petrarca ... Nejdůležitější a zároveň nejobtížnější při psaní sestin je udržet čtenářovu pozornost ... Potom se může stát nevšedním uměleckým zážitkem, něčím opravdu fascinujícím, jak rád věřím."

Pro srovnání přikládám mou oblíbenou sestinu od Neila Gaimana. Byla do značné míry spouštěcím mechanismem pro sepsání mé sestiny. Tady je:
(pokud se vám líbí, děkujte za ni IH, měl nápad ji sem napsat)

Vyčkávám tu, kde hranice má sen,
ve stínech ukryt. Temně chutná noc.
Chladí a křupe; kdy přijde má láska?
Měsícem vybělen je bledý její kámen.
Přijde; a já si obepluji svět
v živoucí tmě, kde sladce chutná krev.

Jak osamělé, hledat stále krev,
však tělo může najít vlastní sen,
jejž nevzdává se pro celičký svět.
Měsícem k bledosti zas vysáta je noc.
Ve stínech stojím, prohlížím si kámen.
Nemrtvý milenec - jeho nemrtvá láska?

Zas měl jsem o tobě ten sen, kde láska
je víc než život, ba i víc než krev.
Svit slunce pronik v hloubku pod můj kámen,
mrtvější mrtvých, snovější než sen,
než jsem se vzbudil, nadechl jsem noc
a úsvit hnal mě ven, poznávat svět.

Po mnohé věky obcházel jsem svět
a šířil cosi, co mohla být láska,
kradený polibek, jejž pohltí hned noc,
jejž obsáhne hned život, zdusí krev.
Pak přišlo ráno, kdy jsem byl jen sen,
studený trup mrznoucí nad kámen.

Neublížím ti. Tvrdší než kámen
bych byl, nechat tě, ať tě trápí svět.
Dávám ti pravdu lepší nežli sen.
Co nabídlas ty mně, byla jen láska.
Netrap se, krásněj chutná krev
ze křídel ptáka, jenž má jméno noc.

Mé lásky prochodí i celou noc,
jindy však leží chladné jako kámen
netušíce, co slasti nosí lože, krev,
a radostí co v stínech skrývá svět.
Raději shnijí jako červi, kterým láska
vzlet nepřinese o nic víc než sen.

Na celou noc jsem uleh pod kámen;
kde prýští krev, nemůže prýštit sen.
"Dobrou noc," dí má láska, "nabízím ti svět."