Celý tento pořad uváděly dvě kantorky Mendelova gymnázia, které se na tuto akci dobře připravily.

Každá z kantorek představovala svého oblíbeného studenta nejen oblečením, ale také účesem. Tyto netradiční uvaděčky působily velmi zajímavě a pominu-li občasná přeřeknutí (patrně nervozita), musím uznat, že svou nelehkou roli zvládly opravdu dobře.

Pořad probíhal takto: nejprve četli studenti ukázky svých prací z almanachu. Psal jsem si poznámky ke každému autorovi. Tyto poznatky chci později použít při psaní recenze na tento almanach. Proto zde nebudu hodnotit jednotlivá díla studentů, ale krátce a stručně zhodnotím, co jsem slyšel.

V poezii zajímavá témata, ale v mnoha případech špatně zpracovaná. U některých básní jsou slova navíc a u jiných zase schází.

U prózy mi vadí přílišná stylizovanost a slabé náměty. Tyto problémy jsou ale v tomto věku běžné. Tito lidé jsou teprve na počátku dlouhé a obtížné cesty. Nelze všyk opomenout několik autorů, kteří už dnes dosahují slušné úrovně. Jedná se o Petra Frončeka, Annu Štohanzlovou, Drahomíru Holčákovou a Gabrielu Krečmerovou. Tito lidé jsou nadějí pro budoucnost poezie.

Večer dále probíhal takto: Almanach byl pokřtěn Natálií Kocábovou. Ta potom přečetla ukázku ze své nové knihy, která vyjde v říjnu.

Závěr večera patřil mistrům. Kluky z kapely Kofe-in musím pochválit za nové, velmi zajímavé aranže a texty.

Hičhaikum v novém kabátě mě překvapilo. Honza Kunze přidal v přednesu na expresivitě a zajímavá byla i výtvarná část projektu promítaná na zadní stěnu kavárny, která je dílem Michala Puháče.

Vše dohromady ladilo a působilo velmi vyváženě. Autorům projektu se tak podařilo dovedně skloubit literaturu, hudbu a výtvarné umění.

Suma sumarum: Jednalo se o zajímavý a pro mě osobně podnětný poetický večer.