mám rád mystiku a symboliku a v teto basni je obojiho pozehnane. stejne tak miluji barvy a kdyz se k tomu prida skvely jazyk, mame tu skvelou basen
vetsinou ctu basne dokola a dokola, abych jim porozumnel. tuto jsem cetl dokola a dokola, protoze se mi tak libila

Diky moc, Zbynku.

koncepčně mi tato báseň připomíná báseň Jakuba Raidy - Barvičky ccs, ale toto je o mnoho morálnější, tedy spíše s čitelnější morální myšlenkou...ano Tani, svět je plný přetvářek a všechny by se daly přiřiřadit k jedné barvě

první dva verše už naznačují konec, zvláštní vyjádření, moc se mi nelíbí, dále jako by ses Tani sekla na mrtvém bodě se svým JDU, opakované motivy škodí

dál už báseň plyne velmi dobře, sem tam je proložena otázkou, což je zpestření textu, vše jsi zaškatulkovala a nenechala jsi prostor přemýšlení, co dál by k barvám šatů mohlo patřit, neshledávám to v tomto případě špatným, protože to je přísný názor autora, který nebude měnit, máme si stát za svým...

obávám se, že tento text by se mohl znelíbit čtenářům s nízkou měrou fantazie, protože, mnozí si uvědomí konec a začátek básně a to zbylé budou považovat za bezcennou výplň...dobře jim tak o hodně přijdou

zaujala mě - 1,9 /za JDU o něco horší hodnocení/

Ahojky Pavliku,
dovolim si zmenit nazev basne a odstranit nektere interpinkce. Dale jsem si vsimla, ze basen ma ponekud pdlisnou linku, nez ta puvodni, ale to snad opravi Hary (ma puvodni verzi).
To se tyce "jdu", mas trochu pravdu - pokusim se odstranenim nekterych interpunkcnich znamenek odstranit onu neumyslnou "akcentaci" na "jdu". Nicmene na druhe strane: kdyby tato basen vysla za tri mesice po basni "JDU", nikdo by se toho ani nevsimnul.
Co se tyce rob a jejich barev, nejde o popis plesu. Jde o to, co si hrdinka basne vytahuje ze sve skrine - cili o jeji vzpominky, dojmy, pocity... Az se nakonec rozhodne alespon jednou "obleknout cirou nahotu" -)

no vidíš a já v tom viděl znechucenost přetvářkami ak onečnou volbu být raději nahá než se nějak přetvařovat a dělat ze sebe mezi lidmi něco co nejsi
s tím JDU máš také pravdu, už bych si na to nevzpomněl, je naprosto normální že autoři opakují v dílech slova, právě to nejvíce charakterizuje jejich tvorbu...alespon takto to platí u pana Skácela, měl okruh slov, která používal nejčastěji v mnoha různých obměnách

Pavliku, melo Ti napovedet

"a zelená,
potřísněná
tvou?
mou?
... nevzpomínám čí nevěrou" - to je prece "z osobniho zivota hrdinky basne" -)

takéjsem to poprvé pochopil, že už je na plese a že sleduje ty lidi okolo, že to "tvou,mou,nevěrou", že se jen vmýšlí do role někoho jiného.Ale nevadí, mě se líbí pořád stejné

Takze sis myslel, ze hrdinka je obycejna drbna -)-)-)

srdce živých lastur
korunní svědci kýče

prstenů kroužky
jako pro tažné ptáky

myslím, že v téhle části je báseň nejživější a zároveň nejhlubší. obdivuju poezii, která důvěryhodně vtiskne existenčí tematiku do okamžiků běžného dne, což se, myslím, skvěle podařilo. ne snad, že by šel člověk denně na poslední ples, ale že přemítá nad svým oblčením, o kterém přeci ví. slovo lila je myslím naprosto přesně zvolené, hrdinka přemýtající nad šaty ho použije, nikdo jiný.

Diky za komentar. Jsem rada, ze se basen libila.
Jinak pote, co si hrdinka troufla prijit na ples ve sve "cire nahote", ji jiz asi na zadny dalsi nepozvou (proto tam je "posledni") - svet prece toliko miluje pretvarku -)

Toto se mi také velmi líbilo při už prvním čtení ještě nehotové verze, poté jsem mohl sledovat vývoj k finálnímu tvaru, ale přesto, je to jen úvod k závěrečnému čtyřverší, které mne nadchlo nejen vyvrcholením linky úvah, ale i svým podmanivým rytmem, kdy úvahy dospějí k rozhodnutí (navíc se během celého vývoje ke konečnému tvaru básně na něm nezměnilo jediné písmeno!).

Nezlob se, ale je to škvár. bohužel.

Vysvětlení proč se opět ale asi nedočkáme... Když už někdo poezii rozumí, mohl by přece poučit nás, kteří ji nerozumíme, ne?

i já si myslím, že když ne my, tak aspoň autor si ho zaslouží

I to je názor a nemusí být ničím obhajován...

samozrejme, ale jestli nekdo nedokaze rict, proc si danou vec mysli, ztraci jeho nazor hodnovernost, nezalezic pri tom, jestli je pravdivy nebo ne. Dle meho, kdyz clovek neco tvrdi, musi zaroven objasnit i proc to tvrdi, jinak se musi smirit s tim, ze ho nebude brat nikdo vazne

Přesně tak. Toto NENÍ názor, to je jen výkřik, který nemá hodnotu.

Určitě by to vysvětlení chtělo, já jsem totiž měl vždycky za to, že poezii rozumět není to hlavní. A pochybnosti, zda je to vůbec možné. Na to, abych si z ní odnesl pocit, představy, jí vlastně nemusím rozumět vůbec. Stejně věřím, že poezii v celé její pestrosti a šíři nemůže rozumět nikdo na světě, ale někteří si o sobě myslí opak a dají si svůj pohled patentovat.
Právě proto, že Milan "...Narodil se a zemře pro hudbu a poezii...", jak tu v Tvářích stojí psáno, jsem také čekal odborný výklad "co tím chtěl básník říci".

A teď k básni: hodí se také k deštivému nedeštivému ránu i podvečeru, působí zblízka jako střepy, s odstupem je to mozaika, dobrá, jen s poněkud znepokojujícím závěrem.
Je to samozřejmě můj nenormalizovaný pohled a nemusíte se mnou nikdo další souhlasit.

S tímto názorem Jaroslave hluboce nesouhlasím, a docela mne mrzí, že to tak vnímáš. Poezie je pro tebe věcí náhody? Laciným veršováním, snahou postihnout zvukovou či grafickou stránku verše a ničím jiným? Smysl je nepodstatný? Když Villon psal z vězení: já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň zuby drkotám jsou to verše beze smyslu? Když psal Halas v mnichovském protektorátu: Malověrní čas kostižerný jí jen krásu dal a hlavně myslete na chorál malověrní, myslete na chorál... Opravdu se dá poezie považovat za oblast vyjadřování, které se nemusí rozumět? Myslím si pravý opak. Poezie vždy v průběhu staletí vyjadřovala především nějaký obsah. Ruku v ruce s formou, která ji samozřejmě předurčuje a jistým způsobem determinuje. Podíváme li se na verše barokních básníků, vidíme, že mimo přesné metrické schéma jsou to verše plné významů...
Víte ono to je těžké. Tady se každý o něco jen otírá, aniž by to pevně uchopil a vstřebal. Někdo má chandru, vylije si srdíčko (což je krásné, a neberu mu to) a hned je to poezie, tož šup s tím na postřeh, a kritiku vyjádři se. Hm.

Přiznávám, že vylívání srdíček také není moje parketa, málokdy totiž obsahuje nějaké obecně platné poselství, zvláště, je-li osobní. To se běžně stává autorům s absencí rozhledu a životních zkušeností. Dnes to mají jednoduché, šoupnou to na web. Ale toto dílko jen trochu je a dost není ten případ a příběh v něm nacházím. Sdělení, pravda, nemají takovou sílu, jako Villonova, jehož pronásledování mělo jinou šťávu, s Halasem bych si netroufl také srovnávat, přesto bych komentovanou báseň zdaleka tak příkře nesoudil. Nicméně spousta kvalitní poezie vznikla, kdy bylo zle nebo alespoň teklo do bot.
Básni můžu rozumět, což pořád ještě neznamená, že rozumím poezii. Ono to rozumění má nejspíš víc rovin.

Až tak? No toto!

Milane, respektuji Tvuj nazor a diky za rozbor, byt jsem nektere veci myslela jinak (je to nekde dole v me reakci). -)

Ahoj Tani,
mně se báseň líbí, jednak proto, že miluju barvy a pak taky proto, že mě opravdu oslovila. Maně jsem si u jejího čtení vzpomněla na "Chytrou horákyni"...jak šla na zámek oblečená/neoblečená...bez lži a přetvářky a taky na "Císařovy nové šaty"....zase trochu jiné asociace.

Harr, dekuji. Pochopila jsi to naprosto v souladu s mym zamerem. "Bez pretvarky"...

V porovnání s jinými tvými básněmi, pokud si je trochu pamatuji, mi tato přijde lepší ve větší čistotě rytmu, ale i ve větší střídmosti, nevybičovanosi obrazů.

Zvážil bych však ještě větší střídmost, např.
...prstenů kroužky
jako pro tažné ptáky ...

Před tím máš snad nejhezčí verš básně - srdce živých lastur, je asociativní a potřebuje klid ke vstřebání, nemluvě o jakémsi vnitřním rozboru verše - prsten jako symbol spojení, nikoliv odletu. Ten odlet, ačkoliv i zde lze se domyslet významu, přece jen naráží na to, co jsem již napsal. A krom toho tažní ptáci jsou hodně opotřebovaný obraz.

Podobné je to s veršem ... vlasy barvy mědi...
Poslední sloka sice plyne čistě, ale zatímco v nahotě je výrazný symbol a silný, ve vlasech barvy mědi už jen jakýsi nanejvýš identifikační znak, který předcházející, vlastně pointu zbytečně rozmělňuje.

Ahoj a díky za toto hodnocení, nějak jsem to tak podobně cítil, ale neuměl tak napsaat. :-)
Jen se neshodneme v posledním verši. Já sice vůbec netuším, proč tu "barvu mědi" autorka použila jako obraz, ale nemám ji čím nahradit, působí na mně sugestivně tajemnem a hlavně rytmem slov. To "barvy mědi" je jak poslední "ta-dam" na bubnu, který bubnuje k upoutání pozornosti - a po něm už jen ticho. Výmluvné ticho.

a já se můžu pod tvůj komentář jen podepsat.

Rohozi, diky za vecny komentar.
S temi prsteny jsem to jiz vysvetlila - mela jsem na mysli trochu jinou symboliku.
A "vlasy barvy medi" se spis hodily do rymu, navic muzi je spojuji s jakousi "osudovosti", zni to i trochu eroticky. Neni to muj identifikacni znak - ja mam vlasy spis barvy slamy.-)

Proboha co zde chcete rozebírat a vysvětlovat? Není to nic proti autorce, které si vážím. Jedná se mi jen a jen o tuto báseň. Ale budiž, chcete-li to.
První verš "dnes večer jdu na ples poslední" je stylisticky natolik patetický, připadá mi, že čtu deníček šestnáctileté nanynky z tanečních, ale budiž, třeba je to záměr. Samozřejmě k tomu přispívá i obrácený slovosled. Pro zmírnění patetičnosti, vzhledem k tomu, že se jedná o naprosto všední sdělení, by přispěl normální spisovný slovosled "dnes večer jdu na poslední ples". V tomto romantickém duchu se pokračuje i dále, dozvídám se tady výčet večerních oblečků, patos pokračuje. Verše "oděrky návratů, kaluže výtek a nedopalky záště" jsou pro mne laciným blábolením. O čem se tady vlastně hovoří? Ze smyslu se vytrácí vše, a já se stávám korunním svědkem kýče. Chci vidět autorku oblečenou do nahoty! Rád si to představím. Jenže ona si vlastně protiřečí. ´Proč by jinak na ten vylhaný, falešný ples chodila? Když se nacházím v prostředí, které na mne působí svou lacinou falešností, budu se oblékat do nahoty? Myslím, že ne. Myslím, že budu vypadat podobně jako ony živé lastury. Prostě mi uniká sémantický smysl tohoto veršování. Pochopil bych, kdyby se jednalo o básnířku, která je v zajetí puberty a má na to svým způsobem právo. Protože ale vím, o koho jde, rozhodně si myslím, že má na víc. Berte to jako subjektivní názor. Vaše názory a pocitologii vám stejně nevezmu a ani se o to nesnažím. Milan

Ja bych nechtela, aby tady dochazela k dalsim hadkam. Proto neco malo vysvetlim. Misto "posledni ples" tam mohla byt klidne "posledni den v zamestnani" nebo "posledni jizda tramvaji". Rozhodnuti hrdinky prijit do spolecnosti "v cire nahote" - cti prestat plnit spolecencske konvence, dodrzovat obecne zavedene pretvarky - zpecetelo jeji osud: nikdo ji jiz na zadny ples nepozve (z prace by ji vyhodili. sousede by ji nesnaseli atd. - je to jen na fantazii ctenare).
Proc si ona hrdinka prebira saty? - Toto je pro muze opravdu obtozne pochopitelne. U muze totiz nejsou do takove miry rozvinuty asociace tyto saty-konkretni prozitek, vzpominka. Muz nedokaze pochopit, ze zena muze vyhodit zcela novou bluzu jen proto, ze ji pripomina neco zleho (hadku, rozchod, pomluvu, smrt, trapas na vecirku). Muz uvazuje, v cem pojede, resp. jak vkroci do klubu: objedna vsem absint, nebo se posadi koutu a bude si hrat na zaneprazdneneho intelektuala (je samozrejme x dalsich moznosti).
Basnirky v obdobi puberty jeste netusi, co je to pretvarka a konvence, cili o necem takovem ani neuvazuji, ani nepisi.
Prsten je basni nikoliv symbolem uzavreneho kruhu cili spojeni -je to cetka, bez valneho vlastniho vyznamu, je to jen dalsi symbol pretvarky ("kouknete, kolik mam kodru!").
Jinak nepovazuji tuto basen ani za vrchol umeni obecne, ani za vrchol sve tvorby. K mym favoritum patri Last Next a Jdu.
Diky vsem za nazor a za hodnoceni.

Nebudu komentovat tu část s kýčem, ono je každého věcí, kolik patosu snese, třeba já jmenovitě, metaforicky řečeno, si rád do kafe dám hodně cukru navíc...

Nicméně, komentář na který reaguji, je ukázkový komentář, profesionálně podaný a něco autorce dává - diametrální rozdíl oproti tomu předešlému je očividný.

Myslím,že tento rozbor je přesně takový, jaký měl být už poprvé a bylo by to určitě bez dohadování.