Anotace:     sny se tříští o vlnolamy
                    na tváři mi ulpívá krve kapka ...
                    nebo krev kapky? ...




Natáhni svoji  drobnou pěstičku
a vše,
co v ní tak pevně,
dlouho a zarputile svíráš,
pusť!

Vysyp do mé dlaně
střepy, křivdy,
žiletky, zklamání, ztráty,
strachy, stesky,
chmurná oblaka
uplakaného nebe,
tíhu vět ...
které nemáš sílu vyřknout,
krabice,
plné zdánlivě tvých omylů,
a svoje černé tempery.

Nech mne projít
tmavými chodbami
tvých děsů.
Jsi zvědavá, co tam budu dělat?
Tak věz!
Sevřu pevně svoji dlaň,
do níž vysypeš
všechny bolestné a drásající věci,
a rozdrtím je!
Na prach!

Nechám v těch chodbách
tvoji černou temperu,
vyjdu ven
a zazdím -
navždy -
vchody do nich.

Až budu venku,
otevři svoje plaché oči,
nech zpod víček kapat
a téci slzný déšť.
... Vytáhnu z kapsy duhové pastelky,
které najdu na pouti
tvými chodbami,

natáhnu k tobě ruku,
vysypu ti do dlaně duhu …
snad vykouzlím
na tvé krásné tváři úsměv.