páni tolik jmen a stejně je to přehledné, náramně jsem se pobavil, ne tolik tvým fejetonem (protože jsem asi taky nedával pozor) ale vlastním vzpomínáním na středoškolská léta - ještě že to není tak dávno, co jsem vyšel z lavice, u nás bývalo zvykem že referáty nebývaly nikdy v pátek a v pondělí, protože většina mých spolužáků už v pátak přišla nametená do školy a že je prý už víkend a v pondělí byli ještě omámení víkendem
dobře se mi to četlo mělo to šmrnc a být s tebou v té třídě (třeba být tím Kubou) tak pozor dávám, protože málokdo dělá referáty s takovým nadšením, prostě bych u toho neusínal :o)

Pěkný fejeton, dobře se četl, viděla jsem v něm své nadšení, když jsem si připravila výklad, těšila se na hodinu a žáčci to prostě "spláchli". V tu chvíli se člověk cítí naprosto zbytečný a říká si, že nedělal místo přípravy raději něco jiného, třeba si četl nebo šel do kina, jenže mu to nedá a připravuje si další hodinu zase tak pečlivě a s chutí.
Děkuji autorce i já jsem si pěkně zavzpomínala.

Nadpis a anotace mě přiměly navzdory původním plánům článek přečíst a musím říct toliko, že i mým vysněným povoláním je učitelství, od čehož mě zatím neodradily ani zástupy fakanů, které kantora plánovitě ignorují (a mezi něž, ruku na srdce, chvílemi stále patřím) ani případy profesorů ubodaných "nestudijními typy" za to, že je nechali vyletět nebo jim dali pětku...

Téma vyrušování a ignorance je věčné. I mně je občas líto našeho vyučujícího, že jej nikdo nevnímá a navíc mu překáží hlasitým projevem ve výuce. Bohužel i já sám často v hodině spím, čtu si, hraji piškovrky (sudoku ne, na to nemám dost bystrou hlavu) či řeším se spolužáky třeba zrovna zážitky z víkendu. Ono totiž hodně záleží nejen na probíraném tématu (na základce při "sexuální" výchově vnímali všichni), ale hlavně na učitelově rétorické schopnosti.

Osobně nemám také moc rád, když učitel jenom chrlí kvanta dat, aniž by očekával zpětnou vazbu ze třídy. V takových hodinách většinou radši ležím na lavici, myslím na kraviny a materiál si pak okopíruji. Ovšem jsou učitelé, kteří zaujmout umí, i kdyby nám popisovali význam objevu záchodové štětky během průmyslové revoluce. Patří mezi ně například naše učitelka filozofie, která si jen tak sedne před třídu a pak si s námi téměř nezávazně povídá. Můžu potvrdit, že všech 45 minut dávám pozor a z hodiny si ani nemusím dělat zápis, protože si prakticky vše pamatuji. Co je tedy lepší? Zaplavit žáky milióny informaci, když jim tak předmět jen znechutím a ještě si z toho stejně nic nezapamatují, nebo zlomkem, ale diskuzí, aby sami přišli na podstatu, aby né věděli, ale chápali... Abych v nich třeba probudil stejnou lásku k tématu, jakou cítím já...

Mimochodem, článek je skvěle napsaný a styl se mi moc líbí, je stoprocentně dnešní, aktuální a zřejmě bych to nenapsal o moc jinak (proto to je pro mě tak srozumitelné). A taky občas příjemně donutilo k úsměvu...

I podle me je clanek povedeny, v kazde tride se podle me najdou presne ty typy, ktere jsi popsala (dobre, strucne a uveritelne. povedene karikatury myslim).
Co se tyka tveho komentare, Jakube, souhlasim s tim, ze nejvetsi dil zasluh na tom, jestli je hodina dobra ci ne, ma ucitel, ale podle me je chybny nazor (neni tvuj), ze ucitel ma zaky naucit. To ani neni v jeho silach, ucitel ma zaky primet k tomu, aby se naucili.
Fyzika, Matematika, Chemie, Biologie... tyto predmety nejdou naucit tim, ze je jen pochopis (jako napriklad sociologie - tu, kdyz chapes, mas vyhrano a na uceni ti staci par desitek minut). Aby jsi zvladl matiku, musis mit napocitane desitky prikladu z kazdeho tematu, chemie jen prostym vysvetlovanim ucit nelze a nedokazu si predstavit historika, ktery by fungoval bez dat. Vsechny predmety jsou o souvislostech, ale u nekterych (dle meho nazoru u vetsiny) se clovek napred musi naucit ohromne mnozstvi faktu, aby ty souvislosti chapal.

Cili naprosto z podstaty nesouhlasim s reformou skolstvi, protoze jsou to vzdy zaci, kteri zodpovidaji za to, jestli neco umi, ci ne. Ucitele maji povinnost vzdelani jim poskytnout, ale je jen na zacich, jestli ho prijmou. Stredoskolska matematiky nejde naucit pouhym posedavanim v krouzku a debatovanim o ni. Zemepis neni mozne delat bez map a chemie bez znalosti vzorcu a rovnic.

To byla jen takova ma odbocka a litanie nad dekadentni a zkazenou spolecnosti, ktera bude dle meho v pristich desetiletich trpet nevzelanosti.

lepe receno, kazdy vysokoskolak bude umet jedine - hledat v googlu a wikipedii - uz ted to vidim

Ale jo, je to pravda... V moderním školství se nebudou žáci učit, nýbrž si budou spíš hrát... Ze školy vyjdou s výtečnou schopností komunikace, spolupráce, byznysu a vůbec orientace v dnešním světě - čímž ze sebe děláme další národ Američanů (právě ti jsou spíše byznysmeni, než odborníci - hlavy pak nakupují odevšud ze světa), který bude umět skvěle mluvit... ...jenže (dutoprázdno) nebude mít o čem.

Je třeba hledat ono vratké optimum mezi biflováním zbytečných blbostí a na druhé straně spektra nulovými znalostmi...

Taky myslím. Třeba co vidím u mě na škole: dostáváme obrovské množství seminárních prací, kde je zadané téma, které máme zpracovat, kontrola je však taková, že stačí odevzdat a nikdo už nezjišťuje, jestli opravdu něco o tom tématu víš.
Postup je jasný: zadat googlem, podívat se na wikipedii a pár specializovaných stránek, sepsat a hurá, máš vyhráno. Každý je schopen napsat obstojnou práci např. o zemědělství Středoafrické republiky, ale nikdo nebude kontrolovat, jestli aspoň víš, jakou řečí se tam mluví a jaké je hlavní město.

Sice za své vzdělání zodpovídáme sami, ale pokud po člověku nikdo nechce ani ty nejzákladnější informace, je pak těžké najít motivaci se je učit.

To by podle mě mělo být cílem i nového školského programu - donutit žáky, aby si informace sháněli sami nezávisle pouze na učitelích, ale ne, jen sedět v kroužku a vysvětlovat si, jak panu Newtonovi spadlo jablko na hlavu.

Když člověk totiž nic neví, těžko o tom může přemýšlet.

Takhle mě rozesmál případ jedné šprtky u zkoušení z dějepisu... Pět minut v kuse mlela z hlavy data, odborné termíny a fakta, pak přišla orientace v dějepisném atlasu, profesorka řekla "ukaž mi Berlín" a byla v háji :)

Nebo když byla na písemce poslední otázka, jaký je náš vlastní názor a kdosi nadával, že na tuhle otázku se neučil...

Těším se až si článek přečtu, ale zatím mi není přáno. Snažím se najít zábavný a efektivní způsob jak vysvětlit Present Perfect Continuous a spojit to s nenucenou konverzací. Třeba tu snahu mí studenti zítra ocení.

Dobry, vystizny a zabavny clanek. To je skutecny fejeton.
Pamatuji si, jak jsem jednou v hodine biologie na gymnaziu vysvetlovala studentum na prikladu soucasnych modelek, jake nasledky ma nedostatek muzskych pohlavnich hormonu na zensky organizmus (mam na mysli ty hormony, ktere v malych, avsak nezbytnych) mnozstvich vznukaji v organizmu zeny. Reditel pak rikal, ze to byla jedina hodina, na niz poslochali nejen studenti, ale i on -).
Clovek musi zvolit opravdu netradicni pristup k tematu, aby to posluchace zaujalo -)
Ale ucitelkou bych byt nechtela. Navic se mi darilo obcas propadat z dejepisu - memorovani neni moji parketou (i presto, ze moje matka byla dejinarkou).
Bezva fejeton ze zivota.

Nerad to říkám, ale toto není fejeton ani náhodou. Fejeton má svá pravidla, především má mít nějaké aktuální téma. Toto téma je, jak je podáno, docela tradiční a ničím novým nevybočuje. Za další má mít fejeton jakési poučení, má mít vtip nebo ironii, se kterou komentuje dané téma, a zejména nesmí být dlouhý. Zde vadí na kráse i velmi nepřehledný výklad dějin II. sv. války, což by vůbec nevadilo, kdyby byl třetinový, jako náznak jakési ztrémované zmatenosti by postačil i pobavil. Takto v daném rozsahu spíše unavuje. Také popis chování každého spolužáka nemá ve fejetonu místo a je vidět, že jsi text psala spíše pro pobavení vlastní třídy. Rovněž závěr, tedy jakési poučení, nereaguje vůbec na motiv domnělého fejetonu.

Fejetonem by mohlo být i toto téma, pokud by se např. zabýval, jak vnímáš roli učitele jako žák a pak ji konfrontoal se získanou zkušeností za katedrou učitele.

Blíží se to spíše povídce. Pokud bys uplatnila, že méně někdy znamená více, pak by se i lépe projevil tvůj smysl pro humor, který je mezi řádky cítit, a text by lépe gradoval. To umíš, je to znát, s jakou přirozeností zařazuješ krátké věty za delšími, když chceš něco podtrhnot. Jinak je to ovšem sympatické čtení, s tím souhlasím.

Já se připojuji k tomuto komentáři. Stále mi něco vadilo a nesdílel jsem tolik nadšení ostatních, ale nebyl jsem si jistý, jak mám svůj dojem výstižně popsat. Nyní mohu říci, že rohoz ta slova našel. Osobně se přiznám, že jsem se od půlky nad "barvitými" popisy studentského nezájmu už tak trochu nudil, nic mi to nepřinášelo.
(Sice mi to připomnělo mou pedagogickou praxi, kde jsem i poněkud experimentoval, jak také z matematiky udělat malinko kabaret. Sice to zní nevěrohodně, ale občas se dařilo, což dokonce odměnili studenti zdařilou parodií v zábavném vystoupení na konci roku.)

Děkuju všem za ohlasy ať už více kladné nebo méně. Ráda bych jen doplnila svůj názor - podle mě tak jak jsi, Rohozi, definoval fejeton, tak bych myslela ten co se objevuje v novinách - ten má být aktuální, stručný a vtipný, já však zde uveřejňuju jen svoje slohovky a ve škole nikdy nemáme zadáno - napište veselou povídku, ale shrne se to názvem fejeton, navíc, učitelka dodá, že chce minimálně 2 A4. Dále mi absolutně nešlo o výklad dějin! :-) takže jsem nepochopila co myslíš "náznakem jakési ztrémované zmatenosti by postačil i pobavil". Fejeton je o tom proč jsem ztratila elán a ne o druhé světové. A ano, mým cílem bylo pobavit třídu což vysvětluje proč je tam tolik postav. Závěr nemusí být nutně poučení, stačí pointa a ta tam je :-) Takže nakonec ještě jednou zdůrazním, že vše co mám na tomto serveru zveřejněno jsou mé školní slohové práce.

Někteří zdejší autoři rádi místo díla samotného řeší, o jaký útvar jde. Tím bych se nenechával vyvést z míry :)

V tomto pripade se naprosto ztotoznuji s nazorem Histese.
Presizni vymezeni zanru je dnes spis veci literarni teorie, nez-li tvorive praxe. Prece se nejedna o psychologicke testy a la Rowen, kde je vse predem dano nejakymi tabulkami a ciselnymi hodnocenimi.
Fejeton coby zanr se take vyviji - proto dnes muze vypadat ponekud jinak, nez v ucebnicich psanych pred 30 lety.
I kdyz je to slohovka, stale muze byt plnohodnotnym dilem - zalezi na tom, jak a cim oslovi (ci ne) ctenare.
Postradam jakykoliv zajem o dejepis nebo napr. zemepis (ba docela mam vuci temto predmetum odpor) , nicmene mi tato prace nepripadala jako nudna.
Doposud jsem nepochopila, jake znamky fejetonu tomuto dilu udajne chybi. -)

Karolínko,

pokud je to slohová práce, tak je třeba ji i prezentovat. Názor Histese, že není třeba řešit o jaký útvar jde, je zcestný, to je, jako bych báseň prezentoval jako povídku.

Uvedla jsi to jako fejeton a takto jsem ho hodnotil. Poučení nebo pointa ve fejetonu je jedno a totéž, tvá pointa ovšem s tématem nijak nesouvisí. Jistě že vím, že ti nešlo o výklad dějin II. světové války a onu zmatenost tvého výkladu jsem spíše považoval za přednost, která by k tématu patřila, pokud by ovšem nebyl tak zdlouhavý.

Účelem mé kritiky bylo pomoci ti zorientovat se, nemyslím, jak nekorektně poznamenal Histes, že bych se nezabýval obsahem a řekl bych, že jsem i bez tvé odezvy správně pojmenoval účel tvého, jak jsem již uvedl, jinak sympatického psaní. Je jen na tobě, co si z mé i jiných kritik vezmeš.

Tak za Á - v nabídce nemám "SLOHOVÁ PRÁCE", za Bé - pro mě mají všechny názory stejnou váhu a stejně tak Histese může za zcestný názor považovat ten tvůj, za Cé - pointa podle mě s tématem souvisí, protože já jsem autorka, takže já to s prominutím dokážu posoudit nejlíp a za Dé - jestliže účelem tvé kritiky bylo pomoci mě se zorientovat, tak se ti bohužel povedl pravý opak, absolutně nechápu o co ti šlo - pro mě mluvíš o novinovém fejetonu a protože jak už tu zaznělo jde o slohovku, nemůžu si z tvé kritiky vzít nic...

Milá Karolíno, už tě nebudu zlobit.

Nic si z toho nedělej, někteří lidé prostě potřebují zazářit, že jako ten Blesk "ví víc".

Nemyslím, že by Richardův názor, že není třeba uvádět žánr, byl úplně zcestný. Protože, koneckonců, na žánru nezáleží. Žánry jsou tu proto, aby se člověk mohl v literatuře orientovat, aby se už když vidí anotaci mohl rozhodnout, zda hodlá číst či nikoli. Rozhodně však nepanuje žádná závislost mezi žánrem a kvalitou díla.
Pokud napíšete povídku a budete jí říkat báseň, nebude to mít žádný vliv na kvalitu onoho díla. Samozřejmě, že existují žánry, které mají svou osnovu (zejména básně), ale u prózy je to mnohdy tak na hraně, že bych se nějakým rozlišováním ani nezabýval.
Koneckonců myslím, že kdyby se nezkoušely stále nové a nové věci, které nezapadají do zaužívaných mantinelů, nebyl by žádný pokrok.
Třebaže před sebou nemáme ukázkový fejeton, pořád si myslím, že je to mnohem víc fejeton, než cokoli jiného.

Zbyňku,

napsal jsi, že ... Žánry jsou tu proto, aby se člověk mohl v literatuře orientovat, aby se už když vidí anotaci mohl rozhodnout, zda hodlá číst či nikoli. ...

No vidí, já jsem chtěl číst fejeton a četl jsem slohovou práci.

Dále jsi napsal:

... Pokud napíšete povídku a budete jí říkat báseň, nebude to mít žádný vliv na kvalitu onoho díla. ... Docela originální názor, napíšu-li báseň a označím ji za povídku, tak je to hned od počátku nesmysl a vůbec bychom zmatkosloví neměli připouštět.

A je docela smutné, jak přistupuješ ty i ona slečna k mé, naprosto slušné, věcné, a myslím si, že i objektivní kritice, minimlně jsem se o to snažil, která na rozdíl od většiny ostatních se konkrétně zabývala i obsahem textu. Myslím, že než pokračovat takto, pak raději vůbec.

Já si stále myslím, že skutečnš dílo nad námi je fejeton, i když se nezabývá tématem ryze aktuálním (co si budeme vykládat, žáci nedávali pozor nikdy), má ostatní jeho parametry.

(Slohová práce, soudím, není literární žánr)

A co se týče té povídky, která je ve skutečnosti básní, tak si stále nemyslím, že zařazení do žánru bude mít ozřnějaký vliv na její kvalitu. Bude vždy záležet na tom, co jste chtěl napsat a jak se vám to povedlo, nikoli na tom, jak to poté nazvete.

(Tuto absurdní záležitost berte tak, že pokud budete chtít napsat báseň a napíšete povídku, je to samozřejmě chyba. Pokud budete chtít napsat báseň, napíšete báseň a nazvete ji povídkou, je to jen... hloupost?)

Zmaten bude čtenář, ale ať už bude dílo kvalitní či ne, onen žánr na to nebude mít vliv.
Ošemže, pokud napíšete villonskou baladu, musí splňovat jistá kritéria, ale u tohoto konkrétního fejetonu si myslím, že byl splněn jak rozsah, tak pointa, která je překvapivá a neřeší sice problém, kterým se slohovka zabývala, ale ukazuje, že to aspoň autorka bere s nadhledem, což bychom taky měli brát jako jakési ponaučení, dále je tam přítomný vtip a jakási nepodjatost, což je také pro fejetony typické.

Podle mě je to fejeton.

Kdyby Ti autorka nenapsala (uprimne), ze se jedna o slohovou praci, tak bys to doposud ani netusil!

Nenazýval náhodou Neruda balady romancemi a obráceně?

To ano, ale opět připomínám, že pokud tady měl někdo k uveřejněnému článku výhrady, tak o žánru byla jen jedna a ostatní byly od určení žánru nezávislé - a ty se smetly ze zdejšího diskusního stolu.

Rohozi, cesky je spravne "SCESTNÝ", nikoliv "zcestný". -)

Google hovoří touto řečí:
asi 15 300 česky psaných stránek na dotaz zcestný
asi 838 česky psaných stránek na dotaz scestný

Doporucuji misto google pouzit Pravidla ceskeho pravopisu.
Na google se daji najit opravdu zoufale veci!

Jo, máš pravdu. "scestí, scestný", naproti tomu "scestovatelý" i "zcestovatelý". Hmm, tak "kámoš" byl zas jednou vedle. ...

Zas se to tady tak divně vyhrotilo. Ani nemám náladu se k tomu ještě přidávat. Někdo si dovolil nesouhlasit s předešlým nadšením a hned je přirovnám k Blesku a osočován z pokřiveného úhlu pohledu. Místo věcné polemiky.

Tak v tomto s Tebou, Hary, nesouhlasim. Ja se domnivam, ze se jedna o vecnou polemiku (vetsinou).
Dnes existuje poezie v proze, volny vers atd... Je na case zbavit se vcerejsich korzetu a nechat zanrum pravo na vyvoj. Pokus vzorem fejetonu zustane dilko z Dikoobrazu ze 70. let, pak se nikdy nikam nepohneme.
Autorce jsou vycitany takove malichernosti, ktere jsme nevycitali autorum ani pri hodnoceni souteznich del ...

"... se jedna o vecnou polemiku (vetsinou)." - Mně se ale jednalo o menšinu. Najednou vznikl spor jen o zařazení do žánru a ostaní připomínky se zadupaly do země, jako kdyby ani nebyly. Myslím tím názor toho jediného přispěvatele, který si "dovolil" napsat, že se mu něco na článku nelíbilo.

To jsem pochopila.

Avsak jsou tam vetsinou vecne pripominky.

Navic mi moc nesedi, kdyz kterykoliv komentujici vyslovuje svuj nazor zpusobem "ja vim vic, nez ostatni". Stacilo napsat. ze se jedna o vzity subjektivni nazor a nervat se o nej za kazdou cenu.

Nechci se nikoho dotknout tím, co teď píši, vážím si každého autora i každého komentujícího. Jen bych některé věci ráda uvedla na pravou míru. Všichni se domníváme, že víme, co je fejeton....ale pro upřesnění uvádím:
"Pojem fejeton je žánrovým označením pro literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky)."

Tímto se řídil Rohoz, Hary a měla jsem se tím řídit i já, ale nechtěla jsem začínat s dohady u pro mne neznámé autorky.....Tato se hájila tím, že šlo o slohovou práci, která měla být fejetonem tak a tak dlouhým.....podle toho psala. V pořádku. Ale to, co napsala je dílko, které má prvky fejetonu, ale pokud bych chtěla napsané opravdu zařadit, nazvala bych, je - CAUSERIE, což je "delší vtipná, literárně vytříbená úvaha o nějakém problému, v níž lehkost a nenucenost tónu budí představu duchaplného a příjemného vyprávění."
A tím bych asi ukončila dohady o jinak velmi dobré práci.

Děkuji Ivo-Harrymu a Harr za zastání, Táně za upozornění na chybu.

Táni, s tebou je jakákoliv polemika bezedná. Předně, vyčítat mi, že jsem nepoznal, že jde o slohovou práci, je úsměvné.Slohová práce je všeobjímající název. Za další, mou kritiku jsem napsal slušně a bez jakékoliv nadutosti, jak zde naznačuješ, a v tomto směru by jsi se mohla ode mne učit ty na prvním místě. Nepamatuji zde jedinou svou kritiku, která by byla podrážděná či nadutá nebo agresivní. Snad pak až nějaká následná reakce, jestliže mi bylo opláceno způsobem, který to vyžadoval, ale upřímně, ani na to se nepamatuji, ale možné to je.

Jestliže chceš hledat na tomto serveru samolibost, pak ji jitě najdeš,o to důležitější jsou hlasy těch, kteří alespoň občas
napíši, co si skutečně myslí.

Vracím se zde občas jen proto, abych potvrdil svou dobrou vůli pomoci kritikami, jak jsem slíbil, když jsem žádal o vymazání svých příspěvků. Tu dobrou vůli jsem projevil mimo jiné i vůči tobě, Táničko. Jen na okraj.

Promiňte, že využívám tohoto prostoru, ale nedávno jsem rozeslal všem zprávu, ve které jsem uvedl, že mi bylo vymazáno 17 soukromých zpráv, které se týkaly mé dřívější snahy o smazání mých příspěvků. Vyzval jsem Histese, ať mi napíše, co o tom ví. Mlčí. Myslím, že toto jsou věci, spolu s častými změnami ve fukcích redaktorů a netolerancí k odlišným názorům, které tomuto serveru ubližují. Vězte, že nemám potřebu se zde předvádět, jen nemohu zůstat lhostejný. Vždyť odchod Vhite-Shadova, asi jsem ten nick napsal blbě, je velmi výmluvný, předtím Skölda, který je čím dál lepším autorem, Maniaka, Markéty. Třeba si toto ani nepřečtete, poněvadž to bude rychle smazáno. Už dříve jsem reagoval i na odchod právě posleního šéfredaktora prózy, také prostřednictvím interní zprávy, a soudím, že se to možná také k vám nedostalo, poněvadž se mi nikdo neozval, ale jistě to nevím. I tato má reakce byla slušná, věcná a zabývala se možnými příčinami zdejších problémů.

Omlouvám se, pokud byly mé komentáře hrubé (i když se domnívám, že snad ne), jen jsem se chtěl zastat autorky v tom, že její dílo by nemělo být posuzováno podle toho žánru, ale primárně podle obsahu (sám jsi říkal, že jako fejeton nic moc, jako humorná povídka OK). Navíc, když se sama přiznala k tomu, za jakých okolností psala, a že fejeton vybrala v podstatě z nouze.

Zbyňku, neměl jsem u tebe pocit hrubosti, jen by více prospělo, kdyby se potvrzovalo to, co je skutečnost. Vždyť jsem hned v první kritice uvedl, že je to sympatické čtení a že mezi řádky je znát jakýsi smysl pro humor. A myslím si, že i ona, přes svou emotivní reakci vnímá, jak se věci mají a já zase uvítám příležitost, kdy ji budu moci pochválit.

Polemika je, Rohozi, vzdy nekonecna, nebot nikde jide, nez ve formalni matematice, nelze dospet k jednoznacnemu a nemennemu vysledku. To jen na okraj.

O problemech na serveru vime vsichni, avsak neni vhodne rozebirat je zde. Souhlasim s Tebou v tom, ze odchod White Shadow, Markety a Skolda je obrovskou a (dle meho nazoru) nenahraditelnou skodou, ale nikdo z nas to neovlivni.

Interni zpravy se jiz hromadne nerozesilaji, proto ji nikdo neobdrzel.

Víte, jak ukončil Jan Neruda spor mezi ruchovci a lumírovci? Zdůraznil neopodstatněnost bojů a oba směry nazval rovnocennými...Možná to vnímáš jako emotivní reakci, já to ale nazývám přirozenou obhajobou svého díla, přijde mi normální, aby si každý za svou prací stál - navíc jsem uvedla v jakých "podmínkách" vše vzniklo. To, že jsem napsala, že si z tvé kritiky nemůžu nic vzít, nebylo vůbec myšleno arogantně, jen prostě a jednoduše nechápu, cos mi tím chtěl říct; pořád se motáš v přesné definici fejetonu a v druhé světové...a nakonec bych ráda přidala jednu historku: navštívila jsem jeden koncert z akustik tour skupiny Kryštof. Richard Krajčo tam mimo jiné zazpíval baladu Lampión. O den později se na fóru skupiny objevil názor, že to zpíval "blbě". První část měla být polohlasem až šeptem, v druhé měl jít až do "naříkání" a gradovat měl v refrénu. A housle se měly přidat až nakonec...nepřijde vám tedy absurdní říkat Krajčovi jak "se má" zpívat Lampión? Je to JEHO dílo a JAK SE BUDE ZPÍVAT si rozhodne JEN ON SÁM. Uznávám, že to není fejeton podle definice, ale za svou formou, pointou i rozsahem si stojím. Je to dlouhé, nikoli zdlouhavé.

Karolíno, až budeš v literatuře znamenat to, co R. Krajčo ve svém, pak zjevně ubude prostoru pro kritiku, ačkoliv nikdy nevymizí úplně. K tému dílu sem už řekl vše. A děláš jen dobře, když si za svou práci stojíš. Je to především tvá zodpovědnost.

Tak toto zni dost obhrouble.
Jeden dotaz: kdo ma pravo soudit, kolik ktery autor znamena?
Mam pocit, ze se aspon deklaruje, ze jsme si vshichni rovni. -)

Táni, myslím, že máš pravdu. Přestože to tak cítím, nebylo to ode mne slušné.

Jistě, tak to máš se vším. Trochu mi to připomnělo reakce na dokončení hudebního alba. Posluchač s malými reprobedničkami si stěžoval, že se v nahrávkách ztrácejí basy. Posluchač s baswoofrem zase sdělil názor, že oproti basové kytaře jsou ostatní nástroje v pozadí. Oba čekali vyrovnanou nahrávku.. Tím chci říct, že ačkoli jsou určité věci na počátku pevně položené, každý se dohrabe k úplně jinému výsledku.

Já si nechci přečíst fejeton, ale dílo, které mě zaujme. Taky si nechci pustit folkrock, ale skladbu, která se mi minule tolik líbila.

Spíše to většina populace nazývá defektem kritika - pokud nenajdu jedinou drobnost, ukážu tím, že jsem neschopný kritik.

Pokud chci někoho kritizovat, musím ho nejprve pochválit, pokud však prvnotní pochvala zní spíše jako osvědčený postup, než-li upřímný názor, další slova budou brána se stejnou trpkostí, jako by úvodní pozitivní část byla zcela vypuštěna...

Z diplomacie roste faleš, ovšem nediplomatický neznamená nezdvořilý - úcta je přirozenou cestou diplomacie - snahy nezklamat.

Karolíno, myslím, že jsem to byl já, kdo na Tebe asi před dvěma lety narazil. Jsem rád, žes opět poslala po delší době dílo. Hezky mě to překvapilo.

Ahoj
Richard

Konečně jsem se dostal k dílu samotnému. Máte to fajn. U nás bys neslyšela ani sebe. Kdybys zařvala, ozvalo by se pár kreténů se slovy "drž hubu ty kokote". Faktem je, že jen tři lidi mají u nás ve třídě klid. Učitel ekonomiky, učitelka matematiky a já, když mám referát, který vždy pořetáhnu na celou hodinu.

Největší chybou u referátu je počítačová prezentace. Největším plusem být nepřipraven a referát vytvářet až během hodiny - podle toho, co studenty víc zaujme, to rozvinout. Nejvíc lidi baví moje ujeté popsání celé tabule grafy, kterým nerozumím ani já. jednoduchá rada - nesmíš si to tak brát, spíš zesměšnit hodinu, nenápadně si rypnout do učitele - to jsou věci, které studenty zajímají - a mezi tím ještě více nenápadně vtlouct do hlavy nějaké to učivo.

Jdu stejně nepřipraven i do zítřejšího rozhlasu, ale bude to mít jednu nevýhodu - své posluchače neuvidím a nepoznám, co je více zajímá.

Ahoj

Referáty jsme si připravovali většinou na dobu, kdy docházelo
k hromadnému volání tabuli, což trvalo 45 minut. Ti, co nebyli,
si pouze jenom oddechli a museli doufat, že nebudou taseni
další den.
Nutno dodat, že moje rodina je učitelská. Mamka je ředitelkou
a učitelkou zároveň, děda byl učitel, jedna teta z mamčinýho
kolena taky učitelka, druhá teta z jiného kolena taky.

Já jsem skladový operátor.


Bylo to hezké zavzpomínání na střední nebo na základku.