.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Ptakopravci

Zbyněk Janoška - Balady - 24. 12. 2007 - 1885 přečtení

Jak se z povídky vyklubala báseň.

Bylo to dva dny poté, co poprvé nasněžilo.
S milou jsme se vydali na louky,
mezi ocúny pokřivené prvním mrazem.

Sníh nám křupal pod nohama
a milá švitořila
a zpívala si
a nechávala za sebou hluboké šlápoty
a okvětní plátky růží, jenž jsem jí přinesl.
A jak je bylo těžké sehnat!

Pod velikou osamělou a suchou třešní,
u hromádky ledem pokrytého kamení,
rostly mochyně.

Svěšené hlavy na unavených tělech.

„Malinké klícky,
srdéčka rudé,
pověz mi milá,
kdo že v nich bude?“

A milá mi padla do náruče a odvětila:
(a její krásná tvář se na mne usmála)
„Všechny ty děti, jež ztraceny v lese,
to jejich dušičky klícka si nese.“

„Hnědavé stvoly,
lístečky suché,
pověz mi milá,
co s nimi bude?“

„Budou stát tichounce tady v tom poli,
než čas a mrazy je nadobro skolí.“

A oba pak:
„Pospěšme, srdce mé, nahoru k lesu,
Pospěšme k silnici, k tmavému plesu,
Daleko, daleko pryč!“

(Chtěl jsem jí z mochyní natrhat kytici.
A přidat ocúny,
a hloh a jiné plody peckovin a vůbec vše, co bylo barevné,
ale nenašel jsem odvahu vytrhnout ty lucerničky, lampiónky, ztracené duše,
ze země.)

Rozeběhli jsme se nahoru do stráně,
a zpívali písničky z dětství,
ačkoli dlouho jsme to už nedělali.
Tu o vodě, tu o kouzelném proutku a tu o Židovi, co ho oběsili zbojníci v lese.
A nakonec tu o štěstí i neštěstí, jež přináší straky.

Nahoře pod lesem, v trávě obalené zmrazky,
v plášti z kožešin a peří,
nohy zkřížené,
seděl Ptakopravec.
Svýma očima (věru jak kutá ocel šedýma!) nás pozoroval,
orlím nosem kýval,
a držel v rukou holuba.

A ve vlasech měl havraní pera a taky jejich kosti.

Mlčíc, my stáli bez hlesu tou úctou.
Já sledoval lebky kolem jeho krku,
jejich prázdné důlky a ostré zobáky.
A co sledovala má milá, to nevím.

Ptakopravec škubal holubí peří a pouštěl je na zem,
kde vítr je bral a házel s nimi (s těmi popelavými pery).
A roznášel po širém okolí.
Stáli jsme tam ve sněhu, dvě sochy, které vytesal úžas, že muže z bájí vidí,
a on vypadal, jako by tu seděl odjakživa.

Pak, když už holub byl lysý jak holátko,
konečně se otočil k nám
a zeptal se, jestli chceme znát svou budoucnost.

„Ne!“ řekl jsem.
„Ano!“ řekla.

Ptakopravec vzal holuba a otáčel s ním ve svých rukou
(spíš pařátech)
zatínal do něj nehty
(nemohl být mrtvý dlouho, protože z něj stále crčela krev)
a očichával ho.

Pak vytáhl z kabátu kost, ostrou jako nůž.
Rozřízl holubí břicho a maličké vnitřnosti,
tak podobné těm lidským,
se vyhrnuly do sněhu.

Skrytý v hávu šedivého peří,
Ptakopravec bral ty malinké kousky
a zkoumal je s největší pečlivostí.

(Prométheus rvoucí orlí tělo)

A když jsem chytil mou milou za ruku, tak se třásla.
Má milá i její ruka, obě.

„Různé jsou pravdy,“ řekl.
„Jiná pravda padá z kostek a jiná je ve hvězdách,
A jinou skrývají karty a jinou ptáci.

Pravda kostek je jen náhodou,
s pravdou hvězd si jiná nezadá,
pravdu karet si člověk vybírá
a z ptáků dolovat se pravda musí.

Je skrytá.
Je hluboko, v morku kostí a ve srdečních chlopních,
proudí krví a zračí se v očích,
ale málokdo ji dokáže objevit
a i ti, co to dokáží, nedokáží ji objevit celou.“

Upustil holuba, tu prázdnou schránku, do sněhu.

„Lidí jde houf,
s křikem a pláčem,
schováni všichni pod smutečním pláštěm,
s písní bez naděje.

Ve sněžné vichřici,
mířící k lesu,
po staré silnici k temnému plesu,
plni beznaděje.

Shrbení nalezli
zavátou stopu,
která je dovedla k čerstvému hrobu,
S písní bez naděje,
plni beznaděje.“

A má milá se ke mně přitiskla
A do ucha mi zašeptala:
„Pospěšme, srdce mé, rychle od lesa,
Pospěšme k silnici, od tmavého plesa,
Daleko, daleko pryč!“

A já se rozběhl,
držel ji za ruku,
a běžel a běžel.
Daleko od toho muže-ptáka
jenž nebyl dozajista démonem,
protože démon by se smál, když jsme od něj utíkali.
Ale on stál tiše,
ruce od krve
a neřekl ani slovo.

Klopýtali jsme přes louky podél lesa,
když začala bouře,
spíš vichřice nebo orkán,
a sníh plný ostrých hran nás bodal do obličeje.

Obloha zatměla,
možná jen hejno havranů zakrylo ji.

Slyšel jsem je,
krákající,
posmívající se,
plnili mé uši
a šli hloub.

Vůle zmizela,
rozplynula se
nebo zemřela,
má milá upadla
a já se svalil vedle ní.

Objala mě
(a jak krásná byla, i když znavená)
a ležela podél mě
a pak zavřela oči a já jí je chtěl otevřít,
chtěl ji vzbudit a zahřát křehké tělo křišťálové princezny
ale už to nešlo
už nikdy ne.

Byli jsme zase spolu,
viseli na hnědém stvolu,
dvě lucerničky červeně zářící do přicházející noci

Já jí zašeptal:
„Malinké klícky,
srdéčka rudé,
pověz mi milá,
kdo z nás to bude?“

A ona se ke mně naklonila
(nejspíš vítr s ní pohupoval)
a tak smutně, jak jsem ji ještě neslyšel, mi odpověděla:
„To my dva milenci ztracení v lese,
to naše dušičky klícka si nese.“

A ani jednomu z nás se nechtělo pokračovat,
asi že jsme věděli co přijde.

Tiše,
navždy spolu,
poslouchaje, jak někde v dáli začali zpívat píseň bez naděje.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 23.12.2007 09:24:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
hodně jsi to ořezal Zbynku .o) ale nebylo to na úkor ničemu
jak jsem tak pročítal změny, maličko ses řídil mnou čili už nemám co vytýkati, odhodil jsi pryč i věty uvozovací a přímou řeč jsi nechal stát samostatně

Mlčíc, my stáli bez hlesu tou úctou. - s tím ses popral také velmi pěkně, je tam dobrý zvuk nic co by rým zbytečně protahovalo

no musím říct že to zkrácení opravdu prospělo, je dobře, žes použil i takový vznešenější jazyk a jiné typy syntaxu, c tou úpravou co jsi provedl jsem jako čtenář spokojený, zestručnil jsi to a přesto jsi ponechal to důležité

1,2

  
Komentář ze dne: 24.12.2007 10:30:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re:
Díky Pavle. Snažil jsemse dát na rady moudrých, když jsem to upravoval a jsem rád, že se to myslím celkem povedlo.

    
Komentář ze dne: 30.12.2007 22:57:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo-Hary (@fofr)
Titulek: Re: Re:
Zdravím Vás oba, až teď jsem se k tomu dostal (a možná nebýt teď právě úplného ticha na ICQ by k tomu snad ani nedošlo ...), a skutečně souhlasím s Vámi oběma, že vzniklo povedené a čtivé dílko, alegorické, obrazné, s patřičnou dávkou lyriky i (možná) naivní fantazie i se špetkou poetického horroru, a stylem připomínající občas proslulý styl Erbena, což mi přišlo zvlášť milé.
Ovšem - je zde jedna pochybnost - ve "vyšších poetických kruzích" se "nosí" jistá chaotičnost a nezjevná srozumitelnost, zde je možné i narazit, tedy počkejme, zda se někdo v tomto duchu neozve.

      
Komentář ze dne: 31.12.2007 18:46:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re: Re: Re:
Myslim, ze neozve:)
Moc nevim, co myslis tou formulaci "nezjevna srozumitelnost"? Ale mozna je to preklep (zjevna nerozumitelnost by k chaoticnosti sedela asi lepe), anebo jsi se uz dostal za hranice meho chapani:)

        
Komentář ze dne: 31.12.2007 21:34:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo-Hary (@fofr)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
Dobré téma na tento silvestrovský večer :) :
Ale tímto komplikovaným výrazem jsem myslel to, že mám pocit, že se nosí jistá skrytá srozumitelnost, kterou chápou jen Ti zasvěcení do vyššího vnímání uměleckého vyjádření.
Nemyslím to ale zle, obdobná situace je např. v moderním malířství (což se tady už také řešilo), a i když mnohému tam také nerozumím, rád si přečtu výklad, který mi připadne dobře padnoucí k tématu - a věřím mu.
Přeji hezké dny a další pěkná dílka. IH_

          
Komentář ze dne: 01.01.2008 13:20:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re:
už chápu!
tak na to ale zatím nemám:)

Komentář ze dne: 10.04.2008 17:02:58     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Eriu] - Michaela Schwarzová (erion@centrum.cz)
Titulek:
No, zajímavé. Povídku ve verších mám jednu také, ale zdaleka ne tak pěknou. Má to atmosféru, která mě oslovuje, vysoké podzimní nebe a ptáci a rudé lucerničky mochyně ve stmívání, trochu mi to připomíná pohanské legendy v mnohem čistší podobě, než jak je zachytil Erben. Zvláštní legenda...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz