.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Duben  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30   

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Stezky minulosti II.

Jakub Raida - Historické - 23. 12. 2007 - 2701 přečtení

Tajemný příběh se zase o trochu více odhaluje.

V očích mu divoce zajiskřilo, když přišli a on ostřím poprvé divoce mávl, načež se k jeho vysokým botám skutálela uťatá černá hlava a vedle ní dopadlo hrbaté tělo pokřiveného skrčka. Malé černé bytosti, vzdáleně podobné lidem, s řadami ostrých zubů a dlouhými vlasy slepenými krví, krčily se kolem něj, váhavě vrčící spíše jako zvířata než lidé. Jenže proti nim tentokrát nestála bezbranná dívka, vystrašený rolník nebo stepní koza. Mohutný muž pozvedl prastarý meč, nyní zbrocen krví, do výše.
„Tak kdo další?“ zaburácel jeho hlas.
Vychrtlí divoši jen zuřivě prskali, pitvořili se, vřeštěli a občas se některý odvážil udělat dva, tři kroky kupředu, vzápětí se však stáhl opět do bezpečné vzdálenosti. Ne, tahle hromada svalů, vousů a železa by byla příliš těžce vydobytou kořistí.

Dívka se křečovitě držela volného válečníkova ramena a se zatajeným dechem sledovala scenérii, která téměř připomínala pohled do temného pravěku, kdy byli lidé teprve na úsvitu své civilizace a o mnoho se nelišili od divokých čtyřnohých bestií z divočiny. Muž zatím nehnutě čekal, dávaje bojovně zdviženou bradou jasně najevo, že neustoupí ani o krok.
„Co jste to za mrzké tvory? Skrýváte se v skalách, kde zabíjíte bezbranné ženy?“
Prudce plivl nejbližšímu skřetovi před nohy, čímž jej natolik popudil, že jeho barbarský hněv překonal i strach z ostří. Mužík zavřeštěl a mohutným skokem se vrhl válečníkovi po krku. Proboden naskrz, zemřel ještě ve vzduchu. Když se mu umírající bytost svíjela u nohou, náhle jako by si válečník na něco vzpomněl.
„Ty?“ zamručel, když se jeho pohled setkal s očima umírajícího skřeta.
„Cože?“ vydechla dívka stojící vedle něj.
„Nic.“
Muž zatřásl hlavou, vyhoupl se na koně do sedla, dívku posadil za sebe, pobídl zvíře do nejzběsilejšího cvalu a rozťal několik hlav zuřivých útočníků.

I kůň jako by se snažil co nejrychleji dostat z prokletých skalisek, mezi něž snad ani vítr raději nechodí a letěl kupředu, div mu železné podkovy rychlostí nevzplály, jak se píše v starých básních. Teprve hluboko v lukách a daleko od stinných soutěsek, dovolil si oře uklidnit a zvolnit tempo.
„Jsi v pořádku?“ otočil se na dívku, která mu štíhlýma rukama objímala za jízdy pás.
„Jsem a také jsem ti vděčná za záchranu, šlechetný bojovníku,“ řekla mu již značně uvolněnějším tónem.
„Smím tedy již znát tvé jméno?“ otázal se.
„Ilga, dcera Thorfinnova.“
„Jakže?“ otočil se s lehkým překvapením válečník. „Hovoříš naší čistou řečí…“
„Má matka přišla k nám z tohoto kraje…“
„K nám?“ opakoval s otázkou v hlase rytíř, plynule se pohupujíc v sedle.
„Na východním břehu Kolgujevu, kde má skallu můj otec…“
„Ach, daleko jsi od domova, děvče, zde v kraji Panonském!“
Zřejmě čekal, že mu dívka odpoví, ta však jen tiše seděla za ním a zadumaně se rozhlížela po pomalu ubíhající krajině. Snad na ní musel při té připomínce přijít náhlý stesk po domově, kmeni, otci či snad muži?
„Smím já znát jméno muže, jenž mě zachránil?“ ozvala se po chvíli.
„Cathaoir Shammo.“

Muž zastavil oře na vrcholku oblého kopce, z nějž však bylo v rovinaté krajině vidět široko daleko.
„Tam tím směrem leží můj dům. U něj se rozléhá pole, kde každý jař sbírám bohatou sklizeň. A tam na mne také čeká má žena. Můj domov zdá se mi, poprvé po letech putování, konečně na dosah.“
Pohlédla tím směrem, i když na obzoru samozřejmě nic neviděla. Pak Cathaoir i Ilga pohlédli jiným směrem – na dno mělkého a šedohnědou trávou vystlaného údolí, kterým táhla se pomalu řada obrněných jezdců, nad nimiž se v chladném větru třepotaly standarty a vlajky.
„Á! Král Dagobert táhne z jihu… Takže nakonec byla armáda na lučinách rychlejší než já skrz bažiniště.“
Ilga na něj pohlédla s otázkou vepsanou do tváře.
„Táhl jsem s králem proti Akvitáncům… Cestou zpět jsem se však od voje odloučil – musel jsem něco vyřídit na západě.“
Odmlka za posledním slovem dala jasně najevo, že o tom, co si na západě vyřizoval, již mluvit nebude.

Překvapení lučištníci pozvedli luky a již sahali po šípech, když tu však jeden z velitelů zahalekal se smíchem: „Složte zbraně, bratři! To je přeci Cathaoir, ten starý vlk!“
Konec věty spíše vykřikl, zatímco se řítil k přijíždějícímu Cathaoirovi, aby se s dunění srazili rozložitými hrudími a krátce mužně objali.
„Jen mě nemačkej jak nějakou lehkou holku, však jsme se neviděli sotva týden,“ zasmál se Cathaoir.
Ilga byla očividně lehce vyvedena z míry jednak tím, že jinak zachmuřený Cathaoir, burácí smíchy a že se kolem ní hemží tolik lidí, sotva ji však začali muži obdivně prohlížet, pyšně se zarděla a vypnula prsa.
„Co sis to přivezl?“ ozval se jeden z bojovníků a popojel blíže.
Dívka se pevně přitiskla ke Cathaoirovi, aby bylo jasné, komu teď patří a pak už ostatní častovala jen sladkokyselými úsměvy.
„Budeme zřejmě rozbíjet tábor nedaleko odsud…“ řekl Cathaoirovi voják.
„Nezdržím se, jedu již domů…“ zakroutil nejprve hlavou válečník, pak se však zamyslel a poškrábal na bradě. „Ale s králem se ještě asi chvíli zdržím.“

Král Dagobert nepatřil ke změkčilým lidem starých civilizací a tak, přestože byl král, vyšel si nyní na okraj útesu sám, bez sluhů, jen ve své šupinové zbroji a opásán dlouhým mečem, jímž si proklestil cestu v již mnoha bitvách. Sledoval krajinu před sebou, jak po ní pomalu běží stín a noc vytlačuje den. Ozvaly se za ním tiché kroky. Král se ani nepohnul, jen plynule položil ruku na jílec své zbraně, hotov se bránit čemukoliv.
„Králi,“ ozval se válečník a stanul vedle něj.
Král pustil zbraň a uvolnil napjaté rysy.
„Cathaoir Shammo, můj nejvěrnější. Rád tě mám zase po boku Získal jsi, pro co jsi se vydal?“
Oslovený pokýval hlavou. Král se ušklíbl a řekl: „Viděl jsem tu tvojí holku. Tančí zrovna u ohně jakési neznámé tance… …proklatě, její kůže se leskne jako pečeně a ty nohy hýbají jak od nejlepších z mých otrokyň. Kdybych byl mladší, neváhal bych a táhl si ji do svého stanu.“
Znovu se drsně zasmál.
„Je zde daleko od své domoviny,“ zamručel Cathaoir. „Nejspíš ji vezmu na svůj statek a zaměstnám jako služku. Alespoň do doby, než tudy pojedou její lidé.“
„Vytáhl jsi ji snad z bažin?“ pohlédl po něm král.
„Ne. Byla přikována v šerých pahorcích – v tamtěch…“ a Cathaoir ukázal na obzor, kde vysoké a chmurné skály vrhaly dlouhý stín na stráň. Ještě nyní běhal mu z těch míst mráz po zádech.
„Ach ano, tamto místo,“ řekl král a svěsil hlavu. „To místo je plné zla. A také je největší připomínkou našich vlastních chyb, věčným památníkem hanby…“
Cathaoir na něj překvapeně pohlédl: „Zdálo se mi tam, že někoho poznávám!“
„Jistě, jakpak by ne.“
„Vy snad znáte příběh toho bohy zatraceného kouta?“
„Abych taky neznal,“ řekl král hořce. „Povím ti jej – prozradím ti, jak jsme tam my zavlekli utrpení, zoufalství a smrt… Bylo to tak…“

A zatímco se král rozhovořil, v černých odstínech lesní tmy zablýskalo se několik zlověstných oček orámovaných tvářemi ohyzdnými jako bouřná noc.

Související články:
Stezky minulosti III. (26.12.2007)
Stezky minulosti I. (21.12.2007)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 23.12.2007 10:09:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek:
Je to velice pěkné, Jakube. Líbí se mi to víc, než první díl, i když opět někdy je to moc rozvité, takže člověk musí zpomalit a dávat si pozor, aby mu nic neuniklo.
Nejsem fanouškem hrdinské fantasy, raději mám urban fantasy, kdy hrdinové jsou méně hrdinští a čáry a kouzla nehrají takovou roli jako lidské chování, ale tvůj příběh čtu se zájmem a opět se těším na další díl.

Komentář ze dne: 23.12.2007 11:17:48     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
konečně rozhovory kubo :o)
ted je ještě více energické a už i více akční, ale od předchozího úvodu se dalo čekat že tady už to začne být zajímavý
těším se na další už i vím o jaké historické události jde, Dagobert mi to ujasnil :o)

Komentář ze dne: 23.12.2007 18:14:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan bátor (@)
Titulek:
V očích mu divoce zajiskřilo, když přišli a on ostřím poprvé divoce mávl, načež se k jeho vysokým botám skutálela uťatá černá hlava a vedle ní dopadlo hrbaté tělo pokřiveného skrčka

Přečtu-li si několikrát tuto větu, nepotřebuju už číst dále.. Naprosto nezvládnuté po všech stránkách.

  
Komentář ze dne: 23.12.2007 18:24:57     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re:
Ono, to že nechceš číst dál se samozřejmě neskrývá v první větě, ale v jakémsi negativním postoji k mé osobě, což mi musíš navíc dávat nesmyslným způsobem najevo, načež jsem si už však zvykl, takže se nad tím nemám potřebu vůbec pozastavovat.

Komentář ze dne: 23.12.2007 18:16:40     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan bátor (@)
Titulek:
A doporučuji autorovi dát si pozor na rasový podtext ať už je děj veden dále jakkoliv. (Což já už naštěstí nepoznám). Kombinace vysokých bot a useknutých černých hlav...no nevím. Já bych toto dílo určitě nevydal. Takže má vlastně náš pan spisovatel štěstí.. :)

  
Komentář ze dne: 23.12.2007 18:53:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re:
no, když se člověk podívá do historie, tak tam rasismus byl. všechny války světa byly vedeny kvůli moci, ale vysvětlovány rasismem(většinou náboženským). i ty starověké. pokud se Jakub snaží dát ději i jistý historický základ, nevyčítal bych mu to.
však zrovna ta poznámka, kterou jsi napsal, mi rasistická nepřišla. úspěch fantasy literatury spočívá v tom, do jaké míry dokáže člověk přijmout vypravěčův svět. vysoké boty jsou vznešenější než kristusky a když ohavní skrčci vylézají z děr, černá barva je namístě. podle mě v tom žádný rasismus není

    
Komentář ze dne: 23.12.2007 23:49:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo-Hary (@fofr)
Titulek: Re: Re:
V dnešní době mají i renomovaní autoři smůlu, že se vyrojilo tolik -ismů, kterými je najednou poměřované dílo, dříve bez problémů přijímané, že se najednou hledají předtím tolerované či nevnímané sexistické či rasistické podtexty ...

Komentář ze dne: 23.12.2007 18:59:06     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek:
Je jedno, co by kdo vydal nebo ne, ať už je kritika pozitivní, negativní, či promítáním osobních vztahů, mě navnadila k tomu, abych si dílo přečetl a nenechal se svést Milanovým názorem. Byť jeho výtažek z díla je ukázkou velmi špatné větné stavby. Nemám rád, když se Jakub pouští do rozsáhlých popisů bojů, mívám z toho pocit, že se málo unavil venku a vyblbne se v textu, takže pro moje potěšení bude podstatné, zdali se text stane pouhým bojem, nebo je natolik zajímavý, že už má vybojováno. Takže více budu hodnotit, až si přečtu oba dva díly.

Komentář ze dne: 23.12.2007 22:20:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
- "a ty nohy hýbají jak od nejlepších z mých otrokyň.."
- „Nejspíš ji vezmu na svůj statek a zaměstnám jako služku."

No, popravdě řečeno jsem docela zklamaný. Vím, že psát umíš..viz. Axel Lonelake, ale tentokrát to u mě neklapne. Snad jen můza dočasně odletěla do teplých krajin a potřeba něco napsat zůstala.
Dílo pro mě touto 2. částí ztratilo veškerou atmosféru. Text zatím nemá vůbec žádné dějové pilíře na kterých by mohl stavět a tedy ani důvod, kterým by udržel čtenářovu pozornost.
Popis zasazený do dávné to doby se jmény, které tvořily historii nevyznívá vůbec autenticky. Zákulisí a motivy pohybů organizovaného vojska jsou přinejmenším nejasné. Nezávislé pohyby jednotlivých postav neznámou a zlověstnou krajinou vyznívají až komicky (" musel jsem něco vyřídit na západě.“)
Ani postava zachráněné ženy nevyznívá reálně a přirozeně ( je přece daleko od domova..)

Nejsem spokojený se sdělením, jeho formou, historickou kulisou díla, atmosférou, vykreslením postav, vývojem děje a prozatím chybějící pointou.

Je mi líto Jakube. Moc si to neber, je to jen jeden z možných názorů.
Hodnotím 4
P.S. - jinak přeju fajnové Vánoce



  
Komentář ze dne: 23.12.2007 22:25:36     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re:
No jo, člověk se nemůže trefit k chuti všem, nevadí.

    
Komentář ze dne: 23.12.2007 23:29:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Richard (@)
Titulek: Re: Re:
Jakube, ne vždy je to o tom správném "šálku čaje", ale u inteligentních čtenářů většinou o reálné hodnotě díla. Tím myslím, že člověk vzdělaný určí daleko lépe a objektivněji klady i zápory díla. Každý umělec (míněno všebecně) by si měl stavět laťku výš a výš. A pokud cítí, že jeho poslední dílo je jen jedním z mnoha, z principu autocenzury jej dál nevypustí, i kdyby si tím měl postupně odčinit roční pomlku. Budu jedině rád, pokud budeš více autor, než řemeslník. Tebe psaní neživí, nepotřebuješ prodat vadné okno se slevou. Postřeh nemůže být stanicí STK, kde se teprve uvidí, jestli to projde. Ty sám bys měl vědět, zdali je vůz, kterým se vezeš prohnitý, či spravený tak, aby ses za sebe nemusel stydět.

Jinak tady nenapadejme toho, kdo to vydal. Harr je bez počítače a na Prózu jsem měl dohlídnout já, pamatuji-li se dobře. Někdo to sice povolil za mne, ale neměl jsem čas se tím zabývat, takže tady bude problém spíše na mé straně.

      
Komentář ze dne: 23.12.2007 23:55:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: Re: Re:
No ano... Jestli je úroveň tohoto kousku skutečně až taková, jak předestírá Stín (Milana s jeho jednou větou neberu vážně), potom nebudu ani přidávat díly další.

Nicméně udivuje mě v tom případě reakce Zbyňkova a Pavlova, kteří jsou tímto stavěni mimo vzdělanost.

A stále se snažím zkoušet nové spisovatelské postupy, psát něco jiného a nového, i když, pravda, musím přiznat, tento seriál byl spíš záležitostí relaxačního psaní, protože mimo jiné nemám poslední dobou náladu ani chuť psát cokoliv s hlubším poselstvím.

Apropo, zajímavé je, že někteří komentátoři se jako supi slétávají zrovna na povídky, kterými si jsem nejistý... Kde byli, když jsem měl pocit (i když při zpětném pohledu to byl asi fakt jen pocit), že se mi daří?

V umírání je prý každý sám
Problém je, že celý život umírám
Popel, saze, prach a dým
Těch lepších jsem pouhý jen stín

        
Komentář ze dne: 24.12.2007 00:12:06     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
"Krása je v tom, když se chvěji zimou, krása je v tom, když mi selže srdce a cítím všechny ty nové pocity, krása je v zoufalství, když někoho ztratím, krása je ve válce, ve které umírají lidé, krása je v tom, když otevřu okno a vidím krajinu k druhé hodině ranní, ve světle pouličních lamp, krása je v tom umírat na rakovinu, krása je v tom hladit malé kotě, krása je v tom, když mám svaly v křeči, krása je když nemůžu dýchat, krása je když vidím úsměv, krása je když prší, krása je, když se lidé mají rádi. Někteří řeknou ‘to je pro mě málo’, pro mě není žádný zážitek větší nebo menší.

Každý si s nekonečnou pečlivostí utřídím v mysli a uvědomím si, že kdybych rozebíral jakýkoliv jev donekonečna, do nejdrobnějších kousíčků, pořád bude ten malý zbytek tak velký a neskutečně svou velikostí a ušlechtilostí zdrcující, že musím jen žasnout nad jeho krásou a protože jsou takové všechny věci, potom je pro mě celý svět stvořen jen z krásy, stačí jen, když to tak člověk chce a když dokáže ze všeho toho proudu krásných věcí zachytit byť malý kousíček a tím se těšit třeba celý život. Bál jsem se smrti, o které jsem věděl, že přichází, i když si nepřipouštíte, že by mě to mohlo napadnout. Smál jsem se, ale pod tím byl ztuhlý tou hrůzou. A pak jsem si uvědomil, že v každé vteřině mám století a v každém centimetru všechny krásy světa.."
Zpověď Briana nad Axelovým hrobem

        
Komentář ze dne: 24.12.2007 01:05:40     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
No, asi bych se k tomu měl vyjádřit, když jsem zmiňován...

Taky přemýšlím o tom, že tady vydám dílo na pokračování, ale nevím nevím. Bohužel taková díla je těžké hodnotit před koncem, navíc ale každý jeden kus musí mít svou úrověň, protože jak jednou čtenář je znechucen jedinou neporařenou kapitolou, těžko se k dílu vrátí.

Už ve dřívějším komentáři jsem psal, že závisí na tom, do jaké míry čtenář přijme autorův svět. Aspoň podle mě.
Jakubův svět mi není cizí, stejně tak, jako mi není úplně vlastní. Ale pokud ho přijmu, vžiju se do něj, tak podle mě není vůbec tak strašný, jak je tu líčen.
Rozvitá souvětí, důraz na hrdinskosti, detailní líčení děje a méně rozvité duševní pochody, to vše do něj patří a mě to tam nevadí. Kdybych četl jen díla, se kterými se ztotožňuji po všech stránkách, skoro nic nového bych se nedozvěděl.
Já se na další pojračování těším a drobné chybky, které se občas objeví, budu rád tolerovat, pokud příběh bude stát za to.

        
Komentář ze dne: 24.12.2007 08:41:17     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
mě též kubo neber moc vážně, já jsem člověk co dělí prozu na dobrou a špatnou čili čitelnou a brak, ta tvoje má od braku daleko a pokud zde byla jedna špatně stavěná věta, kterou jsem nepoznal, protože jsem to bral jako květnatost jazyka, není to pro mě důvodem, proč bych nechtěl čít dále něco, co se mi dějem líbí
to je asi vše od nevzdělance :o))))))))))))))
krásné Vánoce

Komentář ze dne: 29.12.2007 13:18:30     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Branwen] - Branwen (branwen@volny.cz)
Titulek:
Dovolím si navázat na svůj komentář k první části.Úvod je u konce, přešlo se skutečně k akci- nicméně i tady ji brzdí nadbytek přívlastků. O vzhledu postav máme již představu, je tedy zbytečné psát o štíhlých rukou dívky atd.Rovněž opakování slov je vhodné jen tam, kde násobí napětí či děj - "divoce se mu zajiskřilo v očích, divoce mávl mečem"- jinak je dobré dát si víc práce s hledáním synonym.Souhlasím se Stínem, že zachráněná dívka se chová nereálně- těžko bude uvolněně tančit uprostřed ciczích vojáků, když před chvílí jen tak tak unikla smrti. Stejné je to i s hrdinovým prohlášením "že si musel něco vyřídit na západě".Chtělo by to lepší formulaci - tohle připomíná větu ze špatného westernu.
Jinak to nevidím až tak špatně, zápletka se začíná rozvíjet a když si dáš pozor na ty přívlastky, bude to vcelku čtivé.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz