.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Bramborový salát bez jiskřiček

Marion - Ze života - 27. 12. 2007 - 1921 přečtení

Úspěch prý znamená vstát o jedenkrát více, než upadnu. Tak tedy slzím do zelňačky a znovu vstávám. Úspěšně zapomenout, to bych chtěla.

(pozn. Lépe mě pochopíte, když si nejdřív přečtete REALITU BEZ POMERANČŮ.)



Přišel čas Vánoční. Sedím v zaprášeném křesle v kostičkových ponožkách po svém bývalém a cpu se dortem k osmnáctým narozeninám, který mi rodiče nechali upéct se zpožděním jedenácti měsíců a dvaceti dnů. Jsem rozcuchaná, umazaná od čokoládové náplně a ve své nepoměrně gigantické noční košilce zcela osaměle tlím jako papoušek ve sloním výběhu. Připadám si jako Bridget Jones. Tak tohle jsou tedy letošní vánoce, čas splněných snů. Po chvíli mě přestane bavit smutnit nad svým osudem a vyplním naši vánoční atmosféru Lauren Hill – Can´t take my eyes off you. Je to jediná písnička, díky níž se v tomhle období dokážu plně odreagovat. Ve svých vzletných, rozmáchlých a ztřeštěných pohybech namířím prstem přes okno, za kterým prochází sousedovic kluk, pravděpodobně potřebuje narychlo chytit nějakého kapra v Ostravici, která šplouchá dvacet metrů od našich sídel, a zanotuji:

“ I need you baby, and if it´s quite all right

I need you baby, to warm a lonely night!"

Vytřeštěně mi podává přes okno ruku.

„Piškot“

„Pudink, těší mě“.

„ No vidíš, to jsem zrovna snídal, piškoty s pudinkem“.

Je trochu natvrdlý. Mohlo ho napadnout, že jsem jej před chvílí slyšela přes otevřené okno, jak křičí na maminku pokyny ke snídani. Přemýšlím o té chvíli, má studenou ruku a jejich dům voní jako perníková chaloupka. Záměrně si nechci všímat toho, jak se směje a jaké barvy jsou jeho oči, aby naše setkání nebylo tuctové. A navíc, stejně bych nechtěla kluka, který si sám neudělá ani snídani. Alespoň jsem vylepšila naše mezibarákové vztahy, což je základ přežití, jak mi vždycky říkala babička. Spokojeně odcházím od okna našeho řadového domku, který nad sebou pečlivě udržuje chomáče výparů. Pohled mi padne na Učení Dona Juana, které spořádaně leží na naší kuchyňské lince, asociativně si vzpomenu na Městečko, kde se zastavil čas, Starce a moře, Stradivárky na silnici, Pekaře Jana Marhoula, Dekameron, Kroniku Pickwickova klubu, Manželství do 158 liber a další díla, jejichž přečtení jsem si naplánovala na vánoční svátky. Inu, nezbývá mi nic jiného, než se do toho pustit, od ledna nebudu mít času nazbyt, jako každý vyrovnaný a smířený maturant.

Začne mi zběsile pípat mobil a já příjmu úděl moderního člověka a s povzdechem začnu přemýšlet nad krátkou vánoční básničkou, kterou dočista znásilňuji, protože na její vytváření nemám absolutně chuť. Začnu se durdit jako krocan, že zase musím vkládat plno ořechů a mandarinek do zpráv pro lidi, kteří si na mě vzpomenou jen jednou za rok. Potom usoudím, že nejmoudřejší bude přestat plašit a nejdříve si přečíst, co po mně vlastně kdo chce. Přečtu si zprávu od Aleše, který mě prý večer čeká pod vánočním stromkem. Najednou moji povznesenou náladu neudrží ani Lauren Hill a mě se po obličeji zase začnou kutálet koule slz, které se nabalují a nabalují a jsou stále větší a větší, až se bojím, abych náš dům nezaplavila křišťálovými sněhuláky. Je mi úplně jedno, co mi v tu chvíli přeje Peťa, Gabika, Míra a Moňa. Je mi úplně jedno, kolik sněhových vloček mi posílají, kolik polibků a veselých kaprů by mi chtěli dát, je mi jedno, jestli mi přejí štěstí, protože tím na mém neštěstí vůbec nic nezmění.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 26.12.2007 01:34:17     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek:
Tady bylo zpracování daleko lepší. Pěkně se to četlo, i když krom ventilace svého vnímání světa o vánočním čase se příliš nedozvídáme. Já jsem letos poslal pár sms poprvé v životě. Byl jsem naštěstí většinou od přání ušetřen, protože mé číslo jsem nikomu nedával ani na vyžádání. Ale kvůli různým akcím a potřebě se domluvit jsem se letos pípání mobilu nevyhnul... Ale nakonec mě zprávy potěšily. Přišla mi SMSka od Bell, z čehož jsem měl velikou radost, pak právě od Barči. Teď ve mě sice pohlasla naděje, že z mého přání měla radost, ale raději se nechám unášet naivitou.

Nelíbí se mi to pohřbení alespoň malého optimismu na závěr - to je spíš trucovité odříkání čehokoli jiného, než smutku...

Jinak, mám pocit, že si vybíráš ty nejtenčí tituly autorů :). Alespoň novela Stařec a moře. A pokud se chceš nechat unést Irvingem, těch 158 liber... nevím nevím. Možná raději Svět podle Garpa nebo Rok vdovou...

Jo.. Rút, tu jsem obdivoval :)

  
Komentář ze dne: 27.12.2007 06:30:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Zbynek (@)
Titulek: Re:
Jen tak na okraj, přečetl jsem si komentář a musím přiznat, že Svět podle Garpa je asi jediná knížka, kterou jsem v životě nedokázal přečíst do konce.

A tento článek se mi líbil. Nevím, co víc k němu dodat, ale je dobrý, napsaný s přehledem.

    
Komentář ze dne: 27.12.2007 11:18:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - histes (@)
Titulek: Re: Re:
To u mě jich je Víc.

Komentář ze dne: 26.12.2007 16:13:22     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Bajik (@)
Titulek:
Jono, takový Dekameron a Kronika Pickwickova klubu, to jsou opravdu strohé knihy: D.

Mimochodem, zrovna tenhle můj výtvor mi příjde o hodně nanicovatější než to první. (Ale díky za upřímnost.)

Komentář ze dne: 27.12.2007 10:41:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
Milá Barčo,
myslím, že se jedná spíše o Zpověď. Ta je napsána čtivě a efektivním výstižným jazykem.
Dílko bych si ovšem podruhé nepřečetl. Výpovědní hodnota pro průměrného čtenáře je minimální a slušné vypravěčství tento fakt nezachrání. Zkrátka tady chybí téma, pointa a nějaký ten vývoj, gradace. Ten "happyend" s Alešem pod vánočním stromkem je spíše tvůj nikoliv čtenářův.
Hodnotím 3.2
P.S. - Od Irvinga doporučuji nejvíce - Dokud tě nenajdu



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz