jo Davide tak toto mě hodně zaujalo, protože haiku je útvar samostatný, ale sestavovat z něj báseň je v tvém podání daleko zajímavější, každá sloka má sovu samostatnou myšlenku a přesto zapadá co celku,
každá část se dá charakterizovat jedním slovem (ted nevím jestli jsou ta moje slova správná) a to je právě kouzlo haiku

1. moudrost
2. soustředění
3. smysl

1. a 2. se mi zdají mnohem lepší než haiku poslední, nakolik zde převyšuje sdělení haiku nad celekem je záhadou každopádně je to polovičně odvedená práce

1,2

Jak už jsem ti říkal Davide, líbí se mi to velice. Formu sice neznám, haiku jsem nikdy nezkoušel psát, ale je z toho cítit dobré řemeslo!
Závěrečná část je sice chudší, ale pro mě je důležitější to sdělení.A to je na správném místě!

Je mi líto, ale mám-li to hodnotit skutečně jako haiku, tak to haiku není. Jediné, co zůstalo, je forma. Haiku zachycuje moment, nesnaží se popsat pocit, ale obraz.

1. Delfínů zpěvy není haiku. Slyšel jsi delfíny zpívat? to je jen autorova sugesce, nepatří do haiku, to je objektivní. "měl bys" - opět není haiku - haiku neradí, jen konstatuje. Chybí zachycení momentu, chybí čas.

2. "Zde" je zbytečné, stačilo by "pod vlnami", "nevnímej mlčící" - dva zápory - ztrácí napětí, "jen" opět zbytečné, opět nepopisuje moment

3. Celá tato metafora je naprosto v rozporu s haiku, haiku není metaforické v západním slova smyslu. Lidé se za delfíny nevracejí, ani se nevrací do hlubin. "Aby" je opět podmiňování, to se s haiku neslučuje. Chybí prvek překvapení. Dáváš hádanku (lidé se vracejí) a pak na ni odpovíš (aby umřeli)

Takže se na mě nezlob, ale tohle podle ěm nemá s haiku nic společného (když se dívám na podstatu haiku). Já sám jsem napsal pár tokových pseudohaiku, takže možná že jsi nechtěl napsat skutečné haiku, jenom jsi si vzal formu. Pak je to v pořádku. Ale jako HAIKU v celém slova smyslu je to mizerné.

Co o haiku vím, mělo by splňovat 5 - 7 - 5, přírodní motiv respektive zařazovací slovo, přizpůsobený slovosled (sloveso ke konci a pauza kvůli japonštině a to buď na konci prvního nebo druhého verše) + zvukomalebné zachycení okamžiku, pocitu, myšlenky.
Řekla bych, že formu si splnil. Poslední část mě zaujala nejvíc. Vnímám ji jako návrat k přirozenosti matky přírody, oproštění se světa moderních technologií, civilizačních nemocí, rychlého způsobu života a zároveň znovuzrození. Při čtení prvního trojverší jsem si vzpomněla na jednu věc z Pána prstenů, která mě tam zaujala, sealonging ... nevím jak to bylo přeloženo ... snad touha Elfů po moři, která probuzena, skličuje a táhne k domovu. Podobně vnímám i první haiku, jako vábení (zpěvy) delfínů (přírody) k našemu pravému domovu, které probudí - li onu touhu, nikdy neutichne a my ji necháme stáhnout nás pod vlny.
Soubor se mi moc líbí. Dá se v něm nalézt hodně a přitom je tak málo řečeno.

Vzhledem k tomu, že jsem jeden čas haiku i dost psala a pořád se mi tento útvar líbí, zajímala jsem se o vznik a vývoj. Nechci posuzovat, zda David napsal čisté haiku či zda má Zbyněk pravdu. Každý si určitě udělá obrázek sám podle níže uvedených pravidel.

Haiku je velmi populární forma tradiční japonské poezie,
která se už delší dobu objevuje i v ostatních svět. jazycích.
Jde o kratičké básně bez názvu, které popisují určitou reálnou situaci
vztahující se k přírodě nebo lidskému životu.
Úlohou básníka je věrně zobrazit scénu omezeným počtem slabik
bez jakýchkoliv metafor, hodnocení nebo filosofických či abstraktních úvah.
Původní japonská forma měla velmi přísná pravidla. V jiných jazycích
však nepanuje obecná shoda ohledně toho, co přesně lze kavalifikovat
jako haiku. Obyčejně se adoptuje určitá "podmnožina" tradičních
japonských pravidel ve snaze zachovat "ducha haiku".
- každá báseň má 3 řádky, které mají 5-7-5 slabik
- miniatury mohou být tří či méně řádkové, ale délka slabik nepřesáhne 17.
- v básni by se mělo nacházet tzv. kigo - slovo určující roční období.
Může být přímé - (jarní vítr) nebo nepřímé (kvetoucí třešeň)
- haiku by se neměla rýmovat, neměla by mít název a používat metafor
- haiku je v podstatě ekvivalentem obrázku či fota - jde o momentku
- Haiku se často skládá ze dvou částí stavěných do protikladu.
Je na čtenáři, aby téma objevil ve vzájemném vztahu těchto dvou elementů.

Ahoj, soudím, že toho víš o haiku hodně. Ctěl bych se zeptat, jak striktní je v haiku nerýmování verše ( narážím na překlad a přebásnění - NOVÁK, Miroslav (překl.) a Jan Vladislav (přebás.). Bašó: Měsíce, květy. Praha: Mladá fronta, 1996.) Dík za odpověď.

Dle některých zdrojů je klasické haiku a-b-a, např. právě Bašó v podle mne křišťálově čistě přeložené ukázce:
Podzim. Smrákání
Na suché větvi sedí
Černí havrani
Tato jediná báseň mi řekla víc než celý článek rozborů.

Odpověď jsem Ti poslala na mail.

Mně by teda vůbec nevadilo, jestliže se to nějak vymyká klasické myšlenkové formě haiku. Všechno se přece nějak vyvíjí a pokud to není vyložená destrukce nebo degradace toho či onoho (což toto určitě) není, tak je to spíš pro dobro věci. Tady zůstal jakýsi hádankový přídech, který dodává podstatnou ale nepřehnanou abstraktnost, konkrétní nekonkrétnost individuálně dešifrovatelnou. A to já teda beru.

formu hodnotit nemůžu, o haiku nic nevím. ale obsahově na mě text působí dost chudě. metafora zpěvu delfínů a návratu lidí za nimi se mi zdá levná jako osušky s motivy moře a západem slunce. víc k tomu říct neumím.

Nejbližší je mi poslední haiku.