Říkalo se mu "český " Solženicyn.

Spisovatel, básník, politický vězeň a disident. V „nadějném“ roce 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a po té se živil jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov se podílel na vydávání ilegálního časopisu „Za pravdu.“ Tento byl cyklostylovaný, v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým. Obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko - realistického umění, např. sovětských filmů.

V květnu 1949 byl při pokusu o přechod do západního Německa zatčen, patrně na převaděčovo udání.
Po krutém vyšetřování, ( k dobru mu byla přičtena i kritika sov.filmů), byl odsouzen za velezradu na 11 let. Dobu trávil v několika pracovních táborech – v Kladně, v Jáchymově a nakonec v mírnějším Bytízu u Příbrami.Tady napsal, a s pomocí civilních zaměstnanců
propašoval domů, většinu povídek, později vydaných pod názvem Na co umírají muži.

V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle.
V květnu 1960 se oženil se svou přítelkyní z doby před zatčením, ale toto manželství nevydrželo.
Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP.

Nejprve publikoval v několika časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky,
velmi často o politických vězních.
Jenom literatuře se pokusil věnovat od roku 1965, určitou dobu psal i scénáře.

Za čtyři roky byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekuovat;
„Štěpení“ byla tedy první kniha Sixty-Eight Publishers od autora žijícího v ČSSR.
Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví.
Stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale stejně i pro nedostatek financí,začal r. 1975 pracovat jako čerpač vody.
Byl mezi prvními co podepsali Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní(vnitřní) depresi a od r.1988 byl ve starobním důchodu.


V roce 1991 obdržel 'Cenu Egona Hostovského'.
R.1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád T.G.Masaryka III. třídy.



Dílo Karla Pecky se většinou  zabývá vězeňskou tematikou a čerpá z vlastních zážitků.


Poezie:

- Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954-1957)- (v cizině 1976) Praha1995( vlastním nákladem)
- Schody (v cizině 1986)
- Domovní znamení (Praha 1990)
- Střechy a zákoutí (Praha 1992)

Próza:

- Úniky (1966) – povídkový triptych
- Na co umírají muži (Praha1968,CCC Books, Mnichov, 1976) – kniha povídek z lágrů, část vyšla dříve časopisecky
- Horečka (1967 ) – román o útěku z vězení
- Hra na bratrství (1968) – novela
- Velký slunovrat (1968 ) – román o návratu politických vězňů do života a o potížích,jež je
potkávají (z vlastních prožitků)
- Štěpení ( 68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993) – román o spisovateli a jeho možné emigraci - (obsahuje i jeho novelu o Valdštejnovi - vznikla z film. scénáře napsaného v konci 60. let)
- Pasáž (v cizině 1974, v ČR 1993) – kafkovská novela, 1997 zfilmoval ji Juraj Herz, (viz stejnojmenný film)
- Motáky nezvěstnému (cizina 1978, ČSFR 1990) - určitě jedno z nejlepších děl o životě
politických vězňů
- Malostranské humoresky (samizdat 1983, Toronto 1985, doplněná verze ČSFR 1992 ) – povídky ze současnosti - zfilmováno 1996 - dokonalý obraz společnosti soc. Československa – jakýsi protipól Nerudových Malostranských povídek

- Pád Pýthie ( v cizině 1988, Orbis Praha 1991)
- Svůdnost černé barvy ( samizdat 1988)
- Dlouhý koktejl (Praha1991)
- Svůdnost černé barvy (Maťa 1999) - povídky z pozůstalosti

V rozhlase:

- Konfrontace ( 1967 ) - uvedeno 1968 – podle stejnojmenné povídky z Úniků

Ukázka:

Z Malostranských humoresek - věnovaná jednomu z největších českých filosofů 20.stol. Karlu Kosíkovi, který pobýval v domě "U labutí":

- Momentka profesora K. aneb podíl hospody na polidštění filozofa.

"Pan profesor K. byl před vstupem bratrských armád velmi známou osobností. Jeho poslední kniha přivodila málem zemětřesení, na jeho přednáškách bývalo nabito, z jeho četných úvah v tisku kolovaly citace v široké veřejnosti.
V Praze není žádnou zvláštností potkat v hospodě slavné muzikanty, herce, filmové režiséry nebo ministry, ať už bývalé, či s portefeuille, dokonce i kata, kromě posledně uvedeného v tak hojném počtu, že to budí podiv.
Ale že by do obyčejné pivnice zavítal profesor K., připadalo tak neuvěřitelné, jako kdyby měl přijít živý Karel Hynek Mácha."


Čerpáno :

- Jan Lukeš: Hry doopravdy: rozhovor se spisovatelem Karlem Peckou. Paseka 1998.
- Jan Lukeš: Stalinské spirituály: zkušenost politických vězňů 50. let v české próze. Jiří Hejda, Jiří Mucha,Karel Pecka, Jan Beneš (Český spisovatel 1995)
- Reflexonline
- Vikipedia
Vyprávění mého otce, který se spisovatelem pobýval v Jáchymově (1953)