Každý z nás se od útlého dětství dozvídal doma i ve škole, co kromě Emy, která má mísu, znamená slovo stůl, člověk, kráva, tráva a další slůvka. A najednou některé stoly ztrácí nejen tvar, ale i smysl. A člověk? Ještě že krávy i trávy jsou tytéž.

            Ačkoliv... Tráva, kterou si můžete koupit v rolích v zahradnictví? A kráva, kterou potkáte v kraví velikosti, ale umělou třeba na Národní třídě? Takže nás slova matou? Nebo tak činíme my, pořád míň schopní nazývat věci a pojmy pravými jmény, dávajíce slovům jiné významy než jim náleží? My všichni, ne pouze politici, jimž (obzvlášť některým) slova slouží jako zbraně, pokud možno co nejničivější. Protože vítěz má moc, a kdo má moc, může všechno. Tedy i lhát a dávat slovům jiný význam. Politici totiž na tento způsob užívání slov dostali plnou moc od nás. A my jim ji dali i s vědomím, že jsou takoví, majíce asi už v krvi usazenou zkušenost, že za totality slova znamenala něco jiného doma a něco jiného mimo něj.

            Poslouchejte, prosím, své i nesvé politiky a zkuste si představit, jestli ještě znají pravý význam slov láska a úcta a pravda a čest a noblesa a nadhled. A lež. Jestli ještě ví, že nenávist je sestrou závisti a odporu k jinakosti. Nenechte si brát půvaby slov, která vás provázela i tehdy, kdy ještě provázela i vaše politiky. Popřemýšlejte kdy, kde a jak se stala chyba. V nás i v politicích. A co udělat, aby se už nestala, Aby se z mnohých půvabných slov vytratila jejich skrytá ošklivost. A naopak.