.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Jak jsem se postila

Karolína Maxová - Humoreska - 04. 02. 2008 - 2297 přečtení

To mě zas jednou popadl amok, že potřebuji se svou (dnes už souhlasím s okolím, že naprosto normální) postavou „něco udělat“...

Na cvičení jsem v té době neměla pomyšlení a na liposukci peníze natož odvahu. A s dietami jsem skoncovala. Být o listu hlávkového salátu, půlce rajčete a pěti lžičkách light jogurtu, se mi příčilo od chvíle, kdy jsem se o něco podobného pokusila, navíc s úmyslem vydržet to do konce života. Kdyby doživotí v trestním zákoníku vycházelo z délky trvání mého odhodlání, museli by k němu odsouzené vězně propouštět po dni a půl, protože po šestatřiceti hodinách téměř bez jídla jsem vybílila ledničku a to s vědomím, že takhle to dál nepůjde.

Se svým trápením jsem se svěřila své józe holdující kamarádce. Její návrh držet jednodenní půst, který mě pročistí a dá vale zbytečným faldíkům, jsem shledala báječným a na sobotu stanovila den postění se. Mé přesvědčení, že předposlední den týdne je pro takovou akci ideální, vzalo za své, když mi mamka oznámila, že teta pořádá narozeninovou oslavu a s naší návštěvou počítá. Neznám ale puberťáka, který když na něčem leč úplně nesmyslném trvá, by byl ochoten přiznat chybu a slovo vzít zpět. Ne. Stůj co stůj v sobotu nepozřu ani ň oslava neoslava.

Spát jsem šla kolem půlnoci s teorií, že dopoledne prospím a ulehnu se slepicemi, a tím tak eliminuji 24hodinové nebezpečí v podobě nenasytných chuťových buněk. Praxe byla jiná. Po osmé ráno mě probudila vůně právě připravených sýrových toustů linoucí se z kuchyně přes chodbu, schody, dveře a celý můj pokoj až k posteli. Přímo do nosu mě praštila ve chvíli, kdy máma vtrhla do děcáku s otázkou, jestli si „…jsem vážně jistá, že nebudu nic jíst“. Samozřejmě, že v takový okamžik si člověk není jistý vůbec ničím, v horším případě naprostým opakem. Ale jak říkám - k mému věku revolta patřila, a tak se jí dostalo odpovědi v podobě rázného URČITĚ! podbarveného prvním zakručením mého žaludku. V posteli jsem vydržela do desíti. Snaha nemyslet na jídlo vypadala asi takto: 10:45 řadím knížky podle autorů, 10:55 řadím knížky podle velikosti, 11:10 hlady třískám česko-anglickým slovníkem o zem, 11:11 sbírám slovník z podlahy, 11:15 dělám domácí úkol z angličtiny, 11:30 hlady třískám česko-anglickým slovníkem a domácím úkolem z angličtiny o zem. Na mamčin řev „…co tam dělám nahoře za kravál…“ jsem odvětila, že „jsem se rozhodla podpořit účinky půstu cvičením v podobě skoků přes švihadlo“. Následně se projevil fakt, že mám v sobě litr a půl čisté vody, a tak jsem v pravidelných desetiminutových intervalech odbíhala na toaletu.

Odpoledne přišla další krize. Máma mě osočila z nic nedělání a já byla donucena jít umýt nádobí. Dodnes jsem přesvědčená, že ta neskutečně lákavými fotografiemi ilustrovaná kuchařka byla vedle dřezu podstrčena s jediným cílem – pokořit mě a donutit mě uždibnout si alespoň kousíček toho čerstvě upečeného narozeninového dortu servírovaného vedle ní. A na truc ne! Kuchařku jsem vrazila do skříňky, dort do špajzu. Oplachování talířů a drbání hrnců jsem si krátila obdivným přemýšlením o všech anorektičkách prokládaného pitím pramenité vody a hypnotizováním hodinových rafiček. „Máš sebou hodit, do třiceti minut odcházíme,“ vzkázala mi sestra s ledovým klidem a plným žaludkem. Ok. U tety budeme tak do šesti a pak půjdu rovnou spát, proběhlo mi hlavou. Suma sumárum mi z toho vycházelo už jen zhruba tříhodinové nelidské utrpení.

Než jsem vyšla, musela jsem na záchod. Než jsem tetu stačila pozdravit a poblahopřát jí, musela jsem na záchod. V tomto duchu se pak nesla celá slavná párty. Teta totiž můj půst pojala jako fantastickou příležitost k otestování všech jejích bylinných, ovocných a exotických čajů. Pokud šlo o jídlo, jíst jsem nemohla. Ne kvůli půstu, ale protože jsem si ráčila o „Ananasový vánek“ opařit jazyk. S kručícím břichem, nateklým jazykem a psím pohledem jsem rentgenovala tu horu chlebíčků, brambůrků a sladkostí – věnečků, čokoládových řezů a hlavně – kremrolí!!! Po osmnácté zavelel táta k odchodu. Teta na mě spiklenecky mrkla a ve dveřích mi vrazila krabici všech těch dobrot na druhý den. Když říkám všech, tak myslím všech – i ty kremrole tam byly! Měla jsem na ně takovou chuť, že jsem zvažovala nařídit si budík na půlnoc a jednu minutu. Nakonec jsem si ten sladký poklad jen dala na stolek k posteli a dřív než Večerníček stačil zamávat na dobrou noc, usnula jsem. Rozumí se, že hlady.

A co tak mohlo být to první, co jsem po otevření víček udělala, že? Zakousla jsem se do té kremrole a…ještě teď mi je z toho slaného listového těsta s křenovou pěnou špatně…


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 31.01.2008 22:28:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Perfektně popsáno, "zhltla" jsem na jedno skousnutí. Myslím, že v tomhle se leckdo uvidí...a tím nemyslím jen slečny v pubertálním věku, ale i ty trošku starší....ovšem, stejně nerozumné.
Jen tak na okraj....myslím, že každá "dáma" s tímto problémem nejednou zápasila. Vyhrály jen ty "lepší".Některé si prostě řekly:" Každej je ňákej, nikdo není dokonalej! a šly si dát do cukrárny "nášup".
A co se týče trubiček "naslano", připomíná mi to jednu"takyzkušenost". V jídelně byly k obědu bramborové šišky s opraženou strouhankou, vypadaly přesně tak, jak jsem je milovala. Abych nevypadala hladově, řekla jsem si o 6 kousků. Ještěže... tak. Byly slané a vůbec mi nesedly.

Komentář ze dne: 04.02.2008 08:24:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
no jistě, ženy a diety, jsou toho plné časopisy a ty driáky je to stejně k smíchu jako to hubnutí, pobavil jsem se velmi, vcuclo mě to do světa hubnoucích, i když jsem v něm nedávno též byl, ale takto jsem se netýral, rada je jíst méně ale zato časteji porci 3 jídel rozvrhnout na 5 nebo 6 dílů, tělo nesmí mít pocit hladu, to je chyba.
hubnutí bereš s humorem, ale znám film , který tolik humorný není, vybalila jej na mě Epona a musím říct, že mě pohltil svou upřímností a naturalismem, doporučuji shlédnutí "Requiem for a Dream"

  
Komentář ze dne: 04.02.2008 23:10:28     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - banány se šlehačkou (@)
Titulek: Re:
houbeles 3 jídla na malý díly...jsou dva způsoby metoda Boba a Bobka, tudíž "Vstávat a cvičit!" a pak ta druhá metoda - tzv. Bodová dieta = co vidím, to zbodnu ;))) a uplně nejlepší je kombinace obou, protože je známo, že jeden z těch dvou králíků byl děsnej aktivista a to zase jako pozór, všeho moc škodí;))

No a k samotnému textu jeden velice stručný a výstižný komentář: :))))))))!

  
Komentář ze dne: 05.02.2008 08:25:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek: Re:
www.csfd.cz/film.php?14317 ... komentáře k filmu.

Komentář ze dne: 05.02.2008 11:46:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - zbynek (@)
Titulek:
myslím, že Halina by to nenapsala líp. opravdu
Já kdysi jako klučina držel bobříka hladu a měl jsem takovou jinošskou, naivní představu, která čtením Foglarovek nabyla na sebevědomí, a ta byla: pokud budu mít silnou vůli, nebudu mít ani žádný hlad. Člověk si jen vsugeruje tu myšlenku, že má hlad. Tělo vydrží týdny bez jídla (to jsem ještě nevěděl, že po čtrnácti nebo kolika dnech tělo stráví svou slezinu) tak proč by se nedalo vydržet být jídla pár hodin, navíc, když si to dobře naplánuji, že těch 24 hodin se začne počítat hned po večeři dne prvého a skončí před pozdní večeří dne druhého.
Vydržel jsem to bez toho, abych měl hlad, přesně jak jsem si předsevzal. Teď bych ale mnohem radši trpěl hlady než byl jako Foglarovi hoši.

  
Komentář ze dne: 05.02.2008 12:51:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek: Re:
Můj rekord, Zbyňku, je 5x24 hodin, a třídenní hladovku jsem svého času držel každého čtvrt roku. Jednodenní - to je jen taková maličkost k oživení metabolismu :-)
Jinak článek je mile povedené čtení, sice na už mnohostokrát popsané téma, ale svěží a příjemné, neztrácející švih - a spějící k předem očekávané pointě, zde ovšem s šokujícím vyústěním (slané místo sladkého - brrrr!)

Komentář ze dne: 09.02.2008 22:33:53     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - makretka (@)
Titulek: =)
Jako kdybych to znala z vlastní zkušenosti. Věčný změnšování porcí, snaha o pravidelný přísun jídla, nejlépe pětkrát denně:) a ano, správně, pravidelní cvičení a posilování=) jen ten půst jsem ještě nezkoušela a jak tak čtu, tak to radši ani zkoušet nebudu.

Komentář ze dne: 10.02.2008 12:12:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - histes (@)
Titulek:
Na Halině je to srandovní spíš v tom ohledu, že pózuje značce "ultra fit & slim" a dva týdny na to řekne: zase jsem neodolala a všechno sežrala. Možná proto už ji víc do reklamy nevzali.

Urbánkové zaručeně pomáhá kosmodisk :). Jaká smůla, že je tak neviditelný, že si ho nikdo nevšimne.

Teď k článku - pobavil mě :). Mě tedy obzvlášť, protože pro mě je jíst ztráta času. Občas se zapomenu a večer si uvědomím, že jsem ještě nic nejedl... Pokud nikde neleží nic předchystaného, tak si většinou nic nepřipravím a ani nic nejím - jó, pokud mě nechytne vzácné nadšení si něco připravit. To ale musím mít velice kreativní a dobrou náladu :).

Komentář ze dne: 08.05.2008 15:08:53     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - jehlaspichlas (jankennethlister@seznam.cz)
Titulek: Jak jsem se postila
To abych ho skouknul

Co se týče obezity, všichni víme, že to většinou bývá dědičné,
v případě, když netrpíte bulímií, nebo nejste, ženy, po mateřské, to vám okamžitě naskočí nějaká kila nahoru.

Chce to jíst zdravě a střídmě a být chvíli v pohybu.
Myslím, že jsem vám nepověděl nic nového, tudíž konec
přednášky.

Dílko se mi líbilo, nevtíravé a humorné


Takovej dotaz: Možná jsi to od někoho někdy slyšela, ale
nemáš něco společného s Terkou Maxovou?

Komentář ze dne: 08.05.2008 15:24:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Karolína Maxová (karolina@postreh.com)
Titulek:
Děkuju za komentář. Potěší mě, když si někdo přečte i starší práce. K příbuznosti s Terezou Maxovou - Karolína Maxová je pseudonym, nicméně je pravda, že příjmení Maxová se mi líbí a poprvé jsem o něm slyšela právě v souvislosti s naší topmodelkou, stačí? :-)



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz