tato báseň mě zláklala dějovostí a takovou zvláštní retrospekcí, která je ti renčo docela vlastní v určitých typech básní (tím nechci tvrdit, že jsem znalec tvých básní, ale něco málo jsem jich přečetl) lyrika úzce spadá do 80. let tedy dle mě,
metaforicky to nemá tolik co říci jednotlivě ale básen samotná je metaforou, forma "TY" básni svědčí
je v ní řád nic se nemísí a je přehledná od počátku do konce
sdělení tam je, navalené napřímo, umocněné lehce posledním veršem.
v druhé části 6. a 8. verš mi najednou nesedí k sobě rytmicky, dříve mi to nevadilo ale "návaratu" by mohlo být vyměněno za slovo s krátkou slabikou, ale "po" rozhodně nechat

klidným hlasem rečeno
1,4

Obsahově mě to zaujalo. Trochu mi nevyhovuje rozčlenění, bo když to čtu nahlas, pořád se mi na jazyk vtírá tečka za "nedohledal", nová věta /nový nádech/ u "se vztyčeným palcem", až po "stopuješ čas" s tím, že "na zádech" je pro mě úplně navíc a zbytečné rozmělnění, ani ne tak upřesnění, protože kde jinde bychom tornu nosili. Co vím, vždycky byla na zádech jako baťoh. Druhá část "pomocí palčivé touhy po návratu" - tam mi to nějak nesedí. Jinak myšlenkou zajímavá k první .... "Představa člověka, který se snaží utéct daleko, daleko, pryč a stejně se mu to nedaří, až si konečně uvědomí, že není potřeba před problémy utíkat, ale čelit jim, ale toho času, co projde mezi vztyčeným palcem a zatnutou dlaní.

Je to zvláštní a povedené. Rozumím tomu, ale více hodnotit nedovedu. Snad jen pro potěšení autorky dodám, že si to s chutí čtu opakovaně. Je v tom svoboda, samota, ticho, smíření s osudem?

Je to vlastně určité smíření s tím, že čas nezastavíš, jde pořád stejným tempem, v mládí máš pocit, že neutíká, strašně bys chtěl být dospělý, cestuješ životem po všech cestičkách a snažíš se "stopnout" ty momenty, kdy si myslíš, že by ses měl zastavit a nejde jen pozitiva, ale i o negativa, která si s sebou neseš dál, čím jsi starší, tím je jich méně a ta "tornička" je lehčí jednak o to, že mnohé poznáš a pak také o to, že se smiřuješ ale neznamená to, že nežiješ plnohodnotně...
Pochopil jsi toho docela dost...

Čas nikdy nepůjde zastavit. Jednomu člověku utíká, druhému
se plahočí. Musíme si jenom přiznat, že je to konstrantní hod-
nota, kterou si vymyslel člověk. "Čas není důležitý, důležitý
je pouze život" (film Pátý element). To znamená, že záleží
na nás jak svůj životní čas využijeme, a jak se svým životem
budeme spokojeni či naopak.

Sice jsem tu neřekl nic nového, ale je to tak. Občas se tím
každý zabýváme, když nám najednou teče do bot a není
již cesty zpět.

Líbí se mi vyjádření pointy. Srozumitelné a výstižné. Jinak se mi báseň vždy vejde mezi 1,00 - 1,5, ať ji čtu jakkoliv.:o)

děkuji..

Něco v té básni mě zaujalo. Takový pocit, že je mi to blízké. Zdání útěku, i když neuniknu tomu čemu bych chtěla...Pro mě povedená.