.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Po

Marion - Ze života - 13. 02. 2008 - 1754 přečtení

Byla jsem jako marioneta na nitkách lenosti a loutkař byla nevolnost sama. Naštěstí měl můj konec pokračování.

Toužila jsem probudit k životu něco fantastického, mít halucinaci, která by byla opravdová, duchaplná jako esprit sám. Bylo to po tom letargickém období, po tom příšerném období, které už nikdy nechci zažít. Nikdy v životě, lidé, nikdy v životě se nesnažte odklonit z cesty za sny a nahradit štěstí otupělostí.

Vydala jsem se, obklopena muzikou, jak je pro mě ostatně příznačné, do zšeřelých ulic. Psychedelická hudba se linula z nitra pravé kapsy přes dva drátky až do uší, do mozku, do zorniček a ve vzduchu tvořila vykousnutá kolečka, která by nevědoucí označili za svit pouličních lamp.

Hle, srdce mi poskočilo vzrušením a všechny mé vnitřní hlasy si začaly šeptat, když se sto metrů ode mě začala rýsovat silueta, vypadala přesně jako černý anděl, zřetelně jsem viděla obrysy křídel a o vteřinu později jsem zahlédla zablýsknutí nože. Jenže potíž člověka je v tom, že jakmile vidí to, co chtěl uzřít, musí hned prozkoumat, zda-li je to opravdové. Kéž bych byla hned uhnula pohledem a zabočila do postranní uličky a do konce života snila o tom, že jsem viděla padlého anděla. Ne, to ne. Já jsem na něj zírala s otevřenou pusou a nechala jej přijít blíž. Uvědomila jsem si, že je to jen muž a že má na sobě obyčejnou livrej a v rukou drží paraple, které se ještě před chvílí tak magicky a nebezpečně blýskalo. Ach, jaké zklamání.

Uznávám, že toto, co se chystám říci, nebude vůbec vhodné. Takže, šla jsem dál a pak chvíli čekala, až můj psík vytlačí všechnu špínu toho večera, všechnu špínu všech špinavých pocitů, které člověka tak špinavě ovládají. Měla bych ji vylisovat (šlo by to vůbec?) a vystavit v nějakém muzeu pro výstrahu budoucím generacím, ale možná už v té době nebude avantgarda vůbec pochopena. Člověk sice musí nejdřív něco vsadit, aby vyhrál, ale rozhodla jsem se, že toto poselství přenechám jiným. Na ulici Na Řečišti seděl na jednom z komínů orel, měl tiziánová křídla a zvědavost mi jej proměnila v obyčejný rezavý kryt na komín. Ještě jsem ani nestihla zabědovat nad dotěrnou realitou, když jsem uviděla, těsně vedle rozcestníku, osamělého spoluobčana. Ten obraz, jenž se mi zostřil o malou chvíli později, byl tak tragikomický, až jsem žasla nad tím, jak milimetrově sedí do mého života a jak velkým skvostem v tomto torzu mého příběhu je. Ne, nebyla to halucinace

.„Dobrý večer!“

Neodpověděl.

„Co to tam děláte?“

„Honím buka.“

„Cože?“ Jeho upřímnost mě odzbrojila, tohle jsem nečekala ani od muže s kalhoty u kolen a penisem v ruce.

„Leštím kládu, hraju kapesní kulečník, češu afro, jak chceš…“

„Ne, nechci, děkuji.“ A tak jsem odešla, uspokojená jako lyrický subjekt, který prošel epifánií, s pocitem, že člověk může se svým životem dělat cokoli, co chce. Hranice jak vidno neexistují. Vše je v našich rukou. Někdy doslova.

Ještěže existují lidé, kteří vám vždy připomenou, že je daleko zajímavější vidět realitu než halucinace.


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.02.2008 20:04:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Zvláštní povídka ze života, na mě trochu dlouhé dobírání se merita, ale má to svou myšlenku, není to jen levné prodávání slov, i když se mi to zdálo malinko frázovité z počátku. a má to poselství pro čtenáře. Nemusím mít pravdu, ostatní posoudí podle sebe.

  
Komentář ze dne: 09.02.2008 19:53:43     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Bajik (@)
Titulek: Re:
Mrzí mě, že se Ti to zdálo frázovité, myslela jsem to upřímně.

    
Komentář ze dne: 13.02.2008 09:04:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re:
Vůbec Tě nepodezírám z neupřímnosti, co se tohoto článku týče, nechtěla jsem, aby Tě můj názor mrzel, Tvé dílko nezatracuji, prostě to na mě působí tak, jak jsem napsala, ale i já nemusím mít ve svých soudech pravdu, je dobře, když tu bude diskuze, protože ta Ti přinese víc poznatků než ten můj jeden komentík. Držím palečky do dalšího psaní, ať už poezie nebo prózy.

Komentář ze dne: 12.02.2008 23:34:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
Ten závěr mě rozesmál. Trefně ... "vše je v našich rukou. někdy doslova ..."
Padlé anděly a podobné fantasmagórie snesu tam možná v animéčkách, ale sny jsou důkežité, tak si je nenech vzít:")

Komentář ze dne: 13.02.2008 06:10:34     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
a v ruckách v tom počátečním případě...
o této povídce jsem nějak nepochyboval, protože pro mě v sobě má dávku poetična a není to je suchým vypravováním...ať děláš co děláš Barči, poezie se nezbavíš :o)

Komentář ze dne: 13.02.2008 14:14:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - jehlaspichlas (jankennethlister@seznam.cz)
Titulek: Po
Život ti utíká mezi prsty a každá chvilka, kterou prožiješ
bereš nevědomky jako samozřejmost, neboť kolemjdoucí
smrt si zatím nepřipouštíš. Jsi ještě mladý.
Každý všední je téměř stejný. Máš svůj životní styl, který
nechceš měnit, jenom tvoje fantazie ti ukáže věci, u kterých
by ses v dané situaci nedočkal, protože to, co prožíváš, tě
vážně nudí. Jenom tvoje sny tě vezmou za hranice fantazie,
a jakmile příběh skončí, ocitáš se zpět v nudné realitě,
než tě po ránu přejede auto, protože řidič za volantem
podlehl mikrospánku. Noční směny jsou na hovno. Uděláš
v nich daleko víc chyb než za denního světla, kdy je
člověk nejvíc soustředěn. Potom můžeš litovat činu,
kterou bys za normánlních okolností (bez abnormalit, které
způsobují drogy, alkohol, mobilní telefony, labilní city,
které tě ovlivňují) neudělal. Skončí ti práce, jsi doma nebo
se stejnými přáteli a užíváš si volna, nebo máš jiné priority:
doma uklidit nějaké blbiny, umýt prádlo apod. Potom každej
říká, jak čas tak rychle letí. Čĺověk by si měl vytvořit svůj
vlastní harmonogram, co chce za celý týden dělat a dle
něho se řídit... blablabla...

Komentář ze dne: 13.02.2008 22:48:09     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan bátor (@)
Titulek:
Co k této povídce dodat? Snad jen velký dík za ni. A škoda, že ji přečte asi málokterý muž, jenž by to potřeboval. Spíše nijaký. než nějaký. Ale povídka to je palčivá. To téma svědí jako vyrážka na místě, kde se nemůžete poškrábat. A je to témat více. Není jednoduché. Vůbec ne. Nebudu se pouštět do sáhodlouhých rozborů. Na to zde nejsou čas ani oči. Ale myslím, že jednu věc bych skutečně autorce vytkl. Nevěřím. V určitém momentě jako čtenář až příliš vím, že jsem zatažen do příběhu, který je komponován. A je to v momentě, kdy se ptáš: co to tam děláte pane? Tomuto momentu nevěřím. A je pro mne tak zásadní, že boří celou strukturu a kohezi povídky. A jestli se pletu, protože jak je dobrým autorským zvykem, sluší se od Tebe nyní toto popřít a vysvětlit, prosím, protože to je jen můj osobní dotaz abys mi případně, bude-li se ti chtít odepsala na maila, či na interku. Děkuji a díky i za povídku. Hodí se. Milan Bátor

Komentář ze dne: 14.02.2008 09:06:36     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek:
kapku mě to nudilo, ale závěr mě nakonec přesvědčil, že přečíst si to nebyl ztracený čas.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz