Abych to tak řekla lidově, jsem z toho odvařená.:o)

Jo, já z tý poslední sloky nápodobně ... časem se rozepíšu víc o celku ...:) Jen by bylo supr, kdyby vpadla ústa bolestí ... i když, facku bych zasloužila, co to přivolávám ... ale to je snad jediný, co mi v tý poslední sloce vadí ...:")

lidově : absolutně mě to dostalo .)

o první sloce se dá říct, že dobře rozporuješ některé obrazy prorůstá k povrchu se mi zdá poněkud nelogické avšak plné a kořeny o samotě? - ty mluví samy o sobě kontrastně,

druhá sloka se dobře hodí do kontextu protože vzbuzuje naději a to je dalším kontrastem,...
jediné co snad můžu vytknout je natolik konkrétní slovo jako je onkologie do básní se mi takové konkrétnosti nehodí a trošku to sráží význam básní, ale rozumím že jsi to nechtěl zbytečně protahovat

třetí sloka je drsná ale působí na mě jistým vyrovnáním toho celého, něco jako vše zlé je k...ho.. a končí to smrtí
motiv stromů ve spojení s větrem je takové typické a tím to ztrácí na poutavosti

celkově jsou jednotlivé melodie veršů příjemné ale dohromady vychází rytmus o něco hůře ale to je jen drobností
těžko se mi hodnotilo takovéto téma básně...jistě víš proč, nejsem necita a tak trochu v básních žiji
2,8

Celá báseň dává smysl.
Stromy zkrášlují krajinu kolem senatoria.
Stárnou jako všechno živé.
Příjdou dřevorubci nebo jiná pomocná pracovní síla a stromy
pořežou jako na Amozence vymýcejí pralesy...

"Dnes zmlazují zeleň
u pavilonu
onkologie."
Tahle část mě z celé básně zaujala nejvíc, je vynikající. Vůbec nesouhlasím s Pavlem s "onkologií". Má v sobě něco mnohem silnějšího než všechno to kolem. Zelená je barva naděje, omlazení a do toho onkologie. Vlastně v tom cítím vyjádření naděje v bezradnosti.
Jako bys rozvinul film o nemoci, naději, smrti a ty tři sloky byly jednotlivé záběry dlouhého časového úseku. Tolik tmy a přece světlo.
Je strašně důležité nebýt sám, proto mě moc mrzí "o samotě". Celé tohle dílko je natolik bolestné, že jen zatěžko je jej hodnotit, natolik upřímně vyznívá.
Samotný závěr "A pachuť popela po větru z louky" ... sladkost louky, popel ... nějak mi přišlo na jazyk slovo bittersweet tak často používané, .. ty dva verše vyjadřují smrt tak jak ji vidím i já ... sladkou ve vysvobození a novém začátku, hořkou ve ztrátě a bolesti z konce.
Našla bych věci co mi nesedí na jazyk, že třetí sloka je výrazem tak nějak oddělená od předchozích, že zelený klid na skalpelech je pro mě navíc nebo že bezedná nicota mohla být vyjádřena jinak, lépe, ne tak ustáleným slovním spojením, ale vlastně to jde všechno tak nějak mimo, ... Mě to oslovilo velmi a doufám, že to není osobní zkušenost, protože jestli ano, držím pěsti štěstí, ať všechno dobře dopadne komukoliv, koho by se to mohlo týkat a vlastně všem, kterých se to týká. Měli by bojovat, protože život je boj a sladké vítězství.

je dobře že nesouhlasíš .o), nemám nic proti slovu "onkologie" vždyt i slovo patologie jsem respektoval u Haryho, ale když si přečteš celou báseň a odmyslíš si myšlenku nemocných lidí, pořád zůstává celek a se slovem cizího původu je to najednou pryč, už to dává básni tu hranici, pevnou hranici, ne tu která byla průchodná jako předtím
onkologie je jen drobností, nepovažuji to za zásadní chybu
ale každopádně děkuji za připomínku

Taky souhlasím s onkologií. Tyto konkrétnosti dodávají básni netypické a originální vyznění.

Jako nejzajímavější myšlenku považuji toto: Stromům vpadla ústa... rozumím tomu tak, že když chci pokácet strom, musím udělat klínový zářez, aby se vybulil na tu správnou stranu. A ten zářez jsou právě vzniklá ústa, která nám sdělují... já to cítím...

Má to duši, ta báseň zná své místo a čas a proto její příběh existuje. 1.

tak to už je spiknutí :D

Vidím, že i tobě jsme zařezali úsměv u pavilonu onkologie :)

Díky za komenty, tato báseň je do jisté míry spojena ze skutečností, prolínají se v ní osudy nemocného člověka a stromů, zde nebyl brán až tak ohled na formu ale obsah - ano moje návštěva blízké osoby na Žlutém kopci (nemocnice)\v Brně a zvuk pily z pod oken, pro mne je hlavní bod básně prvek "vpadlá ústa" - nemoc je vkonečném stádiu vytvoří člověku, kterého jste nějak znali za méně než jeden měsíc. Vše ostatní - popis stavu (1,sloka - Pokus o změnu, operace, řez,2. sloka, a Závěr 3sloka- je sled obrazů, které po kratším či delším hledání vydají cílený smysl. (Padající listy z odřízlých větví- zelený klid, atd.)- Psát o podobných věcech je dvousečné ale občas nutné, alespoň u mne.

Líbí, jen škoda, že jsem si trubka přečetla ten "osvětlující komentář" a mám z toho teď trochu omezené vnímání. Nicméně, vzala mě první sloka - člověk potřebuje oporu a podporu, jako strom živiny, jinak ho rozežere nějaká nemoc nebo bolest ať už fyzická nebo duševní s naprostou lehkostí a zůstane z něj jen prázdná mdlá schránka. A líbí se mi i onkologie, i když je najednou trochu konkrétnější, ale nadruhou stranu rozjasní tu představu načatou předtím a navede na představu nějakého příběhu a vlastně už dál nebudu nic říkat..je mi z toho ouzko.