.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Únor  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28   

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Odlidštěný

Foton - Absurdní - 13. 03. 2008 - 1787 přečtení

O člověku, jenž není člověkem, a možné naději...

H. seděl u stolu, pokuřoval dýmku a bědoval. Ale není jisté, jestli se to dá nazvat bědováním, byl to naprosto prapodivný stav duše. Sám se v tom vůbec nevyznal. Chvíli prožíval silné smutky, potom se zase zničehonic vzchopil, s radostí začal pobíhat po bytě, v hlavě si začal vytvářet nejsmělejší plány pro budoucnost nebo se vrhal do různých prací. Práce však nikdy nedokončil. Další chvíli ho zase popadly deprese a vše ho přestalo bavit. Poté následovalo rozjaření a tak pořád dokola. Nesmyslné opakování. Zbytečné bylo jak jedno, tak i druhé. Jednu věc však věděl určitě. Uvnitř se cítil neobyčejně prázdný, připadal si jako robot. Sice chodil do školy, zkoušel studovat, ale vůbec to nebylo ono. Někdy promluvil s lidmi, ale strojově, bez emocí, jen něco mechanicky oddrmolil. Často to z něj lezlo, jak z chlupaté deky. Lze říci, že ho úplně přestal bavit život. Vnější svět okolo něj a vnitřní svět jeho duše splynul v neurčitou stejnorodou šeď. Všechny věci a úkony, co prováděl během šedých, stereotypních dnů, dělal jen jako naučené algoritmy, nedokázal přemýšlet, rozvažovat, plánovat. A když už před ním vyvstal úkol, nad kterým se bylo třeba trochu zamyslet, velmi těžkopádně vymýšlel jeho řešení a jeho jedinou touhou bylo se co nejrychleji problému zbavit. Z takovéhoto nezájmu o cokoli a robotického způsobu života celkem logicky vyplývá, že mu přestávala sloužit paměť a poznávací rozumové schopnosti už také nebyly, co bývaly. Když se něco neprocvičuje, časem to zakrní. Že má za půl roku maturitu, z několika předmětů je skoro na propadnutí, mu bylo jaksi jedno. Ani si neuvědomoval, jak hluboko mu morálka klesla. Zabil člověka sám v sobě...

I přes tuto chladnou strnulost se v něm daly rozpoznat známky jakési roztěkanosti, extrémního neklidu. Když bděl, chtěl jenom spát, ale jakmile si šel lehnout, nikdy nemohl usnout. Zatracený bludný kruh... A to je jen princip bludného kruhu, do kterého lze dosadit desítky dalších situací. On si vlastně toto vše uvědomoval. Není příliš daleko od pravdy, řekneme-li, že se jeho duše rozdělila na dvě bytosti, které se vzájemně moc nemilovaly. Nebo snad více takových bytostí? Lze se na jejich sváření dívat jako na nezbednou hru, kdy si dělají vzájemně naschvály. Silnější výklad by to hodnotil jako nemilosrdný boj, do něho se však nebudeme pouštět. Skutečně. Jsou jako muž a žena. Typický obrázek. Nadržený muž, jenž ztratil zdravý rozum, zaslepen milým úsměvem a vábivou krásou své vyvolené, za ní všude chodí jak ocas, nebo lépe řečeno jak slintající pes s vyplazeným jazykem. Hlava mu pluje kdesi v oblacích rozkoše. Jenže, dívka je potvora. Krásně se usmívá, velmi mile tváří se, ve skutečnosti tahá muže za nos. Utíká před ním a přitom se tak roztomile chichotá, dělá jí totiž neobyčejně dobře, když má za zadkem nadšeného (rozuměj přiblblého) obdivovatele, se kterým vlastně může libovolně manipulovat. Muž se stává jejím otrokem, nadobro chycený spáry sladkého mámení. Jenže on není tak blbý. Po nějakém čase dojdou mu zrádné úmysly nevděčnice té, a to není příjemné. Milý pán se naštve a pohrdavě odkráčí s pomyšlením si o ní, že je bůhvíco, něco nepěkného ji řekne a nejspíše se zas chytí jiné ženské, stejně nevypočitatelné, aby té předchozí ukázal! Milé dívce teď zbudou oči pro pláč. Nejspíše ho bude do konce života proklínat, bude se mu chtít pomstít a jeho nové lásce jak by smet. Celé to nesmyslné kolečko může začít znova...
A toto že je láska? Nejvznešenější cit, od nejranějších věků opěvovaný, který dělá člověka člověkem? K čemu vůbec toto zapotřebí?

Jednou, po dni nejzoufalejším, H. konečně tvrdě usnul jako dudek. Těsně před svítáním se probudil, a jako by se ocitl v jiném světě. Možná to byl sen, možná nebyl. Okolo mlha, tajemně pročísnutá několika světelnými paprsky. Z ní se postupně vynořovala postava, vzezřením víly. H. v ní poznal dávnou přítelkyni z dětství, upřímnou a hodnou dívku, teď už jako vyzrálou slečnu. Něco se v něm pohnulo. S rozpraženou náručí se k ní rozběhl jako malý kluk...


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 13.03.2008 17:57:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
První část mě docela zaujala, je v ní zajímavý vhled do myšlenek člověka, který se cítí být prázdný. Myslím, že druhou částí, sice mnohem méně povedenou, dokonce bych, pro její černobílost, řekla i nepovedenou, si klepl hřebíček na hlavičku. On totiž právě nedostatek lásky je jednou z těch děr. V někom menší než v druhém, ale pořád stejně prázdná.
A jen taková poznámečka na závěr, ne všechny holky jsou svině a ne všichni kluci otloukánci, co budou poskakovat, jak slečna zapíská.

  
Komentář ze dne: 13.03.2008 19:25:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Foton (@)
Titulek: Re:
Dík za komentář. :-)

Komentář ze dne: 13.03.2008 20:37:30     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Jaroslav Ferst
Titulek:
Absurdní jako sám život, tentokrát mi to ale připadá poněkud nesourodě zpracované, jakoby z mlhy do hořka, pak další mlha a jasný den. Ta druhá část, o tom "hořku", je příliš syrová, konkrétní, téměř adresná, možná proto tak kontrastuje s úvodem.
Ale čte se to dobře, tak proč ne?

Komentář ze dne: 13.03.2008 20:59:50     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - zbynek (@)
Titulek:
je tam snad až nadbytek slov. na začátku docela dlouho popisuješ totéž, opakuješ se víceméně, jen jinými slovy. pak najednou přejdeš do roviny abstrakce, metafory, příběh se naprosto ztratí (tato pasáž pro mě byla nejpoutavější - úplně jsem na první ostavec zapomněl). navíc se mění i tvůj jazyk, což by nebylo na škodu při delším textu, ale tady to působí trochu zvláštně a mě to tam nesedělo. zakončení je pěkné, to se musí nechat.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz