I nezávislý umělecký časopis byl postižen nákazou. Tumorem, který se skrývá tak dokonale, že i Dr. House by měl problém ho najít.
Jakou zahájit léčbu? To zjistíme až po podrobné diagnóze...

Představte si následující situaci: Jste šéf diagnostického oddělení v jedné nemocnici, která patří v Čechách k absolutní špičce. Máte za sebou tři atestace z patologie a jednu z anesteziologie (taky už vám táhne na padesát), máte pod sebou dva doktory a všechny prostředky nemocnice jsou vám k dispozici. A stejně musíte dvacet hodin týdně trávit nudným ošetřováním bolístek na ambulanci.
Jednoho dne k vám přijde adolescentní výrostek s ošklivými bolestmi hlavy. Je hubený, na bradě má škrábance od žiletky a na čele neléčené akné. Sice už zjistil, k čemu se používá deodorant, ale protože ještě neobjevil vynález sprchy, je cítit opravdu už z dálky. Chcete mu předepsat ibalgin, ale tvrdí, že už je bere a že to nic nepomohlo. Uděláte mu rentgen hlavy, který nic neukáže, a pak mu předepíšete léky na migrénu a pošlete ho do kina.
Druhý den je tam zase. Bolesti nepominuly a prý se ještě zhoršily. Nic mu nepomáhá a žádá po vás vyšetření hlavy. A navíc se mu filmy s Willisem nelíbí.
Protože nemáte žádný těžší případ, pošlete ho na CT hlavy, které ale nic neodhalí. Je vám to divné a proto jdete za šéfem nemocnice, aby vám povolil PET sken mozku pro odhalení skrytých nádorů. Váš šéf vám to nedovolí (v jeho věku nepravděpodobné), ale když se vrátíte, kluk se zdá v pořádku. Říká, že bolesti pominuly a že chce jít domů.
Váš případ právě začal být zajímavý. Necháte si ho na pozorování, i když se mu zrovna nechce, a ani ne za dvě hodiny si znovu začne stěžovat na bolesti hlavy. Pošlete ho na detailní vyšetření mozku a tam váš neurolg zjistí, že jeho mozek žádné bolesti neregistruje.
Je to záhada? Proč by někdo tvrdil, že má bolesti, když je nemá? Mohl by to být závislák na analgetikách a jenom mohl chtít, abyste mu nějaká předepsal, ale pak by věděl, že na bolest hlavy nedostane žádné z těch běžných a levných. Takže to musí být ta druhá možnost: bolest hlavy byla záminka pro vyšetření hlavy.
Prostudujete si výsledky testů a dostanete podezření. Zanedlouho pacient přestane tvrdit, že ho bolí hlava a chce domů. Zopakujete testy pod záminkou, že ty první byly neprůkazné a výsledky jsou jasné: pokaždé mu pracovala jiná část mozku - ukázková schizofrenie.
Pacientův mozek soupeří sám se sebou o nadvládu nad tělem. Jedna jeho část - ta, která je zodpovědná za to, aby se sám najedl, aby reagoval na okolní svět a aby byl schopný si zavázat tkaničky u bot, z nějakého důvodu útočí na tu část, která zaručuje, aby to, co vyjde z úst, nebyl jen shluk souhlásek a samohlásek, ale aby to mělo i obsah.
Důvod, proč na sebe tyto dvě části útočí se už asi nepodaří zjistit, možná je to genetické, ale jisté je to, že ani jedna strana není ta dobrá.
Jak problém vyřešit? Byl by tu velice riskantní chirurgický zákrok, který by jednu nebo druhou část odstranil, ale je tu velké nebezpečí trvalého poškození i ostatních částí mozku a kdoví, co ještě by pacient ztratil.
Možná by šlo jen jednu z těchto částí "odpojit" přestřihnutím jistých nervů, ale pak by pacient nebyl schopný buďto samostatně existovat, anebo by nebyl schopný říct ani slova "mám hlad" ve správném pořadí. Co si vybrat? Stephen Hawning anebo Forest Gump?
Naštestí žijeme ve století, kdy stačí brát správné prášky a narostou vám žábra, takže řešení se najde. Nebude elegantní, ale bude relativně úspěšné a bezbolestné. Při správné dávce prášků (takové pěkné nazelenalé kuliny, které byste neměl nikdy rozkousnout) si tyto dvě části mozku nebudou jedna druhé všímat. Samozřejmě, že vítězství to bude Pyrhovo, protože nikdy nezjistíme, co všechno by mohl pacient dokázat, kdyby se tyto dvě části spojily za společným mentálním cílem. Na druhou stranu, ta část zodpovědná za fyziologii těla konečně bude moct zjistit k čemu slouží sprcha, třeba začne chodit do fitka nebo jezdit na kole, protože nebude marnit čas hádáním se s druhou částí svého mozku o přechodníky, když ta druhá strana stejně v tomto vyhraje. A navíc, i tento druhý mozkový lalok bude moct konečně dělat to, v čem je dobrý a to, jestli si ráno vezme zelené či modré tričko, v klidu může nechat na někom jiném.
Pacient je vyléčen. Možná bude žít šťastně až do smrti a možná taky doktora neposlechne a prášky po týdni brát přestane, ale čí to potom bude chyba? Vaše ne.