no předně bych byl rád aby se takovéto úkoly nedávaly, protože, kdo to kdy viděl, dělat poezii jako úkol, ale k básni

zkoušelas Nezvala, tedy
snad bych to zařadil k přelomu jeho poetismu a proletářství je tam mírná revoluce a láska, vyjádřená hlavním motivem města a ulic, je zde pohled na to město, myslím že velmi dobře vybarvený, leč mi chybí více z průmyslových zón počátku století, kouř továrních komínů
je to ale mírně roztrháno rozdíly mezi délkami veršů, Nezvalovi slušeli více ty delší, které rozvláčnili právě ten pohled na město,
první part: 6. a 7. verš má pěkná přesah
druhý part: sedmikrásky - to je slovo, které mi v tomto kontextu nesedí, už je příliš vyumělkované
též bych eliminoval přivlastnovací zájmeno "tvých pocitů" a formoval bych to takto:

...ale teď když hledím
přes prádelní šňůry pocitů...

bylo těžké hodnotit to jako podobenství s Nezvalem, protože sám ho nemám příliš nastudovaného a odložil jsem ho předčasně protože jako první se mi do rukou dostal jeho Zpěv míru, ale mrzelo mě to a vzal jsem do rukou Edisona a zde jsem byl mile potěšen a znovu zklamán tím jak se básník může zaprodat, ale zdůvodnoval jsem si to láskou k poezií a touhou po tom psát a být vydáván,
pokud bych měl zapomenout na to, že to bylo psáno s nezvalovským záměrem, libuji si, je to plné obrazů, které nekřičí jen volají a já je slyším, nejsou mi protivné, stát poezie, Francie, mě dokázal vždy nadchnout pokud se o něm píše (to je ovšem jen moje okrajové)
snad dostaněš či dostalas dobrou známku
já ti dávám 1,7

Taky takové úkoly moc neuznávám. Myslím, že to není zrovna vhodné, ne každý totiž dokáže psát a tím spíš vyjádřit své pocity a zbytečně se pak stresuje. Ale nedostávali jsme za to snad kromě jedniček, jinou známku, takže vlastně ani nevím, jestli ji vůbec mám=)

Něčím mě to zaujalo. Naprosto souhlasím s "prádelní šňůrou pocitů", to by bylo vážně perfektní ... Od Nezvala jsem četla jenom Edisona, takže nemůžu nějak porovnávat a ani nechci .... napodobování někoho jiného vážně není dobrý DÚ. Má to krásnou náladu, takovou jemnou, ale ona to tak trochu dělá ta Paříž ... je totiž kouzelná i ve slovech a stačí se zmínit o Montmartru a ihned bude z kousku čehosi žlutého v ledničce dobře naležený sýr a víno bude lesklejší než to, co pomrkává ze sklenice .... ale dost plácání .. prostě ta Paříž je taková sázka na jistotu.

Paříž jsem si zamilovala=) a sází na ní hodně lidí a asi máš i pravdu...většinou to vychází.
A Montmartr je můj oblíbený...jako Moulin Rouge...Dokonce mám od malíře z Montmartru svůj portrét=)

Vítám Makretku opět na Postřehu. Jsem rád, žes po delší době "nepotřeby psát" opět něco stvořila. Víš, hodně se mi líbí to, že jsi se otevřela světu. Z těch lásek, rtů, mlhy a deště jsme v Paříži, v obrovském prostoru, ale i tak je kam uchytit prádelní šňůru. Zaujalo a líbilo se.

Jeee, díky šéfe=) Já neměla "nepotřebu" psát, jen mi to prostě nešlo, špatná období, problémy a jeden zážitek, co mi to psaní vyhnal úplně místo toho, aby mi naopak psát pomohl, to je život no=)
Myslím, že já se otevírala světu vždy, ale asi v jiným smyslu než myslíš ty, nicméně Paříž asi bude věčný téma, někdy se bojím, že už i klišé, ale stejně tam každý najde ještě tisíce motivů jak tohle město uchopit jiným, krásným způsobem=)

Ano, Hradec nad Moravicí na tom bude velmi podobně :).