Poskytl jsi nám něco málo svých mouder, která nám dávají nahlédnout do Tvých myšlenek. Některé určitě budou korespondovat s těmi našimi, někde se budeme i lišit. Každý z nás vnímá jinak a jednotlivé situace vyhodnocuje podle vlastních "pravidel".
K jednotlivým vyjádřením :
* řekla bych obecně platné a myslím,že se najde dosti těch, kteří budou souhlasit

* Jsi nevěřící nebo jen tak trochu....
Asi bych použila malinko upravenou formulaci: Jsem v zásadě nevěřící - tedy v zásadě by Bůh neměl existovat....

* Tak kdo vlastně ví a zná ?

* Neznám nikoho přespříliš šťastného...ale znám pár nešťastných, kteří také nerozumí poetům

*...dost podstatné uvědomění...pokud je někdo toho názoru, že je nesmrtelný, pak pochybuji o jeho zdravém rozumu...

Přesně. jsem nevěřící jen tak trochu, nebo spíše bych rád věřil, v domění větší duševní spokojenosti. Jak já závidím křesťanským fundamentalistům. Není nic lehčího než "smíření".
K tomu čtvrtému bodu - ano je to hloupost. neplatí to ani omylem, i když se to tak rádo zdá.

*...dost podstatné uvědomění...pokud je někdo toho názoru, že je nesmrtelný, pak pochybuji o jeho zdravém rozumu...


blázni sou ti, co zbyl jim jenom rozum

Ale jistě blázni taky ti, co rozum ztratili úplně...

ad 4. bod: možná ti s tzv. maniodepresivní psychózou. Ti chvíli mohou být přespříliš šťastní. Jenže v následující chvíli zase... bum, bác.

Je to opět něco zpestřujícího na PT, ovšem tentokrát nejde o pouhou legraci z vody, ale skutečně zajímavé myšlenky. Nuže, díky za ně.

Ke druhému moudru - paradoxní je, že věřící se nemohou smířit s rýpáním nevěřících, tak teda nevím, jestli někdy dospějí ke smíření a psychické vyrovnanosti. Skuteční věřící, psychicky vyrovnaní jedinci, svou vyrovnanost nemusí dokazovat návštěvou kostela...