Davide, děkuji o tvlj zájem o Postřeh, teší mě to, teší mě i ten mail, který mi poslal Ríša. Děkuji. K básni.

líbí se mi na ní časový postup od přítomnosti k minulosti
Březen - otevření jara, prudké jako peklo a nesoucí něco neblahého,
v dalších obrazech vnímám únor jako masopustní rej a vynášení Morany
končíš lednem a zabijačkovou tradicí
celou báseň vnímám jako pouto ke kořenům a kraji
rytmicky a melodicky není třeba báseň zpochybňovat, vždy mě tvé básně i texty zaujaly právě tímto prvkem
výpovědní honota je věcí alternativní, odnáším si z toho představy a to co jsi chtěl vyjádřit, jsi napsal zdařile,
těžké je pro mě komentovat Davida Bátora, ještě těžší známkovat, proto neznámkuju.

Nebýt toho prasete, které je spíš typické pro dnešní dobu, úplně mě to přeneslo do dob, kdy byl Beltime mnohem významnější, než dnes. Prováděly se lidské oběti ... ale pokud jich nebylo, namísto krve panny, pro plodnost země a úrodnou půdu, do vyjeté brázdy pole skapala krev zvířete.
I tak, tohle dílo má skvělou atmosféru.

Líbí se mi to a hlavně to svým způsobem cítím

Dýchla na mě příjemná atmosféra jara, zeleně a jitrniček. Jednoduše, krátce a jasně řečeno vše - vždyť to vypadá tak lehce - napsat pár veršů - když to někdo umí. Líbí se mi.

zmínka o pekle se mi nelíbí. ve zbytku básně vykreslený obraz tady ztrácí sílu volnosti podtextu. křik pekla tu působí spíš výsměšně, protože skutečnost není tak silná jako peklo a právě tím, že mne text nechá, abych si tohle uvědomila, ztrácí na váze. tudíž už nedokážu pořádně zhodnotit zbytek textu.

Je to dobrá, v dobrém slova smyslu sebevědomá báseň, hezky se mi četla a zůstal z ní hezký dojem.

Děkuji všem za komentáře. Je to jedna z mých náhodných básní. Tudíž nic vážného. Spíš takový místopis. Letos mi vyjde třetí sbírka. Zřejmě bude poslední. Material na další sbírky mám rozpracované. Ale nemíním, už nikoho otravovat a obtěžovat s vydáním ani po jejich dokončení. Nejsem si totiž jist sám sebou. Nechci psát básně jen tak nazdařbůh jako mnozí. Nafukovat své já do nesmyslnosti a dekadence. Odcházím do ústraní. Do času víry, lásky a naděje. Do času pro studium náboženství a mystiky. Do času předčasné smrti, který tak důvěrně znal básník Otokar Březina. David Bátor.

Mně, holce, která prožila dětství na vesnici, tato báseň mluví z duše. A tak to má být. Není co rozebírat.

Děkuji za komentář. Tuto báseň jsem zařadil do další připravované sbírky. Má čtvrtá sbírka vyjde pod názvem Místopisy. S vydáním nikterak nepospíchám. Pracuji pilně a poctivě na každé básni. Přeji pěkný den. David Bátor.