.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Poetická hospůdka

Histes - Veselé - 29. 05. 2008 - 2997 přečtení

Pod splavem se splavují vzpomínky. Dokonce i dívky s plavými vlasy. Voda je zázračná, má jedinečnou barvu. Kdo do ní vejde, stejně oděn odejde. A komu se to nelíbí, musí se probrodit až nad továrnu na papír, kde ještě stále žijí žáby. Skáčí po sobě – staré ošklivé a slizké, stejně jako mladé nedorostlé vzdorovité potvory.
(Upravená maturitní práce. Některé části mají mnoho významů. Každý, který naleznete, je správný.)


Pod splavem se splavují vzpomínky. Dokonce i dívky s plavými vlasy. Voda je zázračná, má jedinečnou barvu. Kdo do ní vejde, stejně oděn odejde. A komu se to nelíbí, musí se probrodit až nad továrnu na papír, kde ještě stále žijí žáby. Skáčí po sobě – staré ošklivé a slizké, stejně jako mladé nedorostlé vzdorovité potvory.

„Kvak.“
„Která z vás to byla?“
„Nečum tak blbě a zapal mi. Když jsem přežila ty sračky z papíren – než mě došlo, že celulosové záplavy neopadnou a budu se muset přestěhovat – nějaký ten vajgl už mě jen tak nezamorduje. A co ty, mladej? Vidím ti až do prdele. Pověz nám něco o sobě. Nebo né, zanechme formalit. Já to tady před všema uslintanýma mšicema řeknu. Tobě chybí splavovláska!“
„Mně stačí je pozorovat.“
„Jo zvenku, to není ono. Důležité jsou věci uvnitř, pod hladinou, to je panečku jiný svět. Koukej, pod vodou žába hned zhubne. Občas mě takhle napadne, měla bys sportovat, ty stará zelená bečko. To si pak nahodím starý červený trenky, vezmu párátko a jdu zdolávat Mount Bachor, pupek paní továrníkové. Je stále v erupční činnosti a bez zastavení roste. Nejhůř je po fazolích, to se honí černý mraky, pro lezení rozhodně nepříznivý počasí. Pak si nechám i od sousedky poradit: ‚Ty žábo, dneska máš počasí horší jak na D1, já být tebou nelezu.‘ A já povídám: ‚Ale měla bych, mám bachor, že bych vykolejila vlak.‘ A pak na něj smíchy popadám. Mám pro tebe taky radu. Do života.“
„Jakou?“
„Dej za mě hlas Bursíkovi a té jeho dobité žábě, přeplav řeku a jdi za svým snem. Fuj. Já, stará koketa, musela říct tuhle idiotskou frázi! Jdi za svým snem – pché. Padej!“

Proud byl příliš silný. Pomalu jsem se smířil s tím, že na druhý břeh vylezu o kus dál, než jsem počítal.

Odjakživa jsem si myslel, že na stromech číhají klíšťata. Já i po druhém mrknutí viděl holku s nohou zaháknutou o větev stromu, jak se houpá a osvěžuje si tvář. Když mě spatřila, zamávala, napřáhla ruce a ironickým úšklebkem mě vítala.
„Tak tys přeci jen dorazil. Ale co že ti to tak dlouho trvalo, blázne?“
„To nevím, ty trdlo. Myslíš, že bys už mohla přestat s tím cyklickým potápěním mé hlavy?“
„Nemohla, ještě ses nepředstavil.“
„Když vše víš a tváříš se jako přítelkyně od dětství, představ si mě sama.“
„Hm. Vítáme ve světě hudby a přírody blázna, jehož snem je mít trdlo, které netrápí žádní ubožáci. Ani blázni. Ale představila bych si tě i jinak. Můj uspokojovatel veškerých potřeb. Navařit, svařit, naložit, položit, pářit. Tak už udělej výmyk, je tu na co skočit. Co já? Větev, nepovídala a hýbala se!“

„Už jsi byl někdy v poetické hospůdce?“
„Leda Balbínově.“
„To je proti tomu, co uvidíš, slabota. Koukej, na tom stromě rostou rumba koule.“
„A nerostou vám tady taky harfy jakou houby po dešti?“
„Ty blázne!“

Procházeli jsme typickým českým lesem se standardní výbavou – krmelec, posed, rozlehlá sociální a skladovací zařízení. Jenže v něm byl daleko větší klid, rovnováha. A krásná průvodkyně, jejíž oblečení bylo vždy pouze na jeden knoflík.
„Pročpak máš jen jeden knoflík na vestě?“
„Abych je mohla všechny lehce ztratit. Taky bys měl jen jednu ženu, ne?“

Lesem se započala rozeznívat poetická hospůdka.
„Už se blížíme?“
„Určitě.“
Dříve než jakoukoli střechu jsem zahlédl výčep. Jen tak v prostoru. Srny se spolu s vajglžábou válely smíchy.
„Tak už ho tu máme. To je ten, co mi ho zapálil.“
Srny se daly do štěkotu a nakoply další bečku piva. O kousek dál vařil stařešina srnčí na borůvkách.
„Jak to děláte, že v jedné přírodní hospůdce čepujete srnám a hned o něco dál je vesele porcujete?“
„To máte tak. My ty srny nejdřív ožerem a pak teprve sežerem. Ach, jak je tady krásně.“

Nabažili jsme se vůně stařešinovy kuchyně a procházeli se dál. Malíři měli svá plátna rozestřena po trávě, mezi nimi otáčeli notové party muzikanti. Hráli podle libosti a když přišla chuť, zaimprovizovali si všichni na jeden harmonický postup.
„Počkej, co to slyším? Není to Michal Prokop, Bitva o Karlův most? Ale proč nezpívají slova?“
„Nač slova, vždyť ta naše city omezují.“
„Ne, pomáhají je přeci vyslovit.“
„Ale kdepak. Od toho máme hudebníky, malíře. Tady slova neplatí. Žijeme hudbou a obrazy. Tichem lesa i štěkotem opilých srn. Slova si představ, potřebuješ-li je. Poslouchej Prokopa. Není lepší si myslet, že zpívá o věcech, které tě nejvíce zajímají?“
„Já nevím. Nejsem si úplně jistý. Nechápu, jak celý tenhle svět funguje, jaktože je zcela běžné, když mezi plátna přijede zpocený traktorista, žahne pivo a hned zase zmizí.“
„Protože vždy chtěl být traktoristou. Probuď se, tady jsou lidé za odměnu. Pojď ještě kousek za mnou.“

Vedla mě za ruku mezi plátny, notovými stojany a stromy k trochu prořídlejší části lesa.
„Do toho hustšího by se nám nevešel,“ usmála se na mě.
Jen tak mezi stromy stál klavír. Bylo to mistrovské křídlo Petrof. Stál jsem a hleděl jsem.
„Je naladěný, zkus ho. Tady můžeš mít, co jsi vždy chtěl. Mě a křídlo. I s jedním se dá lítat. Stačí mlčet. Zkus to se mnou jednu noc a pak se rozhodni, zda svá slova obětuješ citu.“

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 29.05.2008 09:52:01     Reagovat    Nový komentář
Autor: [tulák] - Jarda (jarda@poetickej.net)
Titulek:
"I s jedním se dá lítat."
silná myšlenka
dobrý počtení

Komentář ze dne: 29.05.2008 18:26:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill
Titulek:
Zajímavě barevný svět. Hezky konkrétní vylíčení imaginárna. Jen jeden údaj adresností poněkud ruší nadčasovost: ministři přece přicházejí a odcházejí, leckdy si toho ani nevšimneme. Naproti tomu Michala Prokopa a D1 budou znát, řekl bych, i další generace.
Ale jinak dobrý...

Komentář ze dne: 29.05.2008 19:28:43     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Hezky se mi to četlo, ostatně jako většina Tvých věcí. Nebudu opisovat, co už napsáno výše...naprosto souhlasím s Hillem i s tulákem.

  
Komentář ze dne: 29.05.2008 20:09:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Re:
Děkuji za názory. Omlouvám se, že jsem si to nakonec povolil sám. Bral jsem to tak, že na dnešek nic není a ty máš problém s PC.

    
Komentář ze dne: 30.05.2008 12:11:51     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re:
no přeci se mi nebudeš omlouvat, to je v naprostém pořádku...

Komentář ze dne: 29.05.2008 23:50:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Epona] - Martina Králová (Rianon.D@seznam.cz)
Titulek:
Teda Rícharde, todle by byla naprosto fantastická hra. Něco na způsob Sen noci Svatojánské, akorát dnešní .... Ani nespočítám momenty, kdy se mi rty zkroutily do úsměvu ... ale takovýho sympatickýho ... žádný řachání, protože to je tak něžný ... a vnímavý ... "pod vodou žába hned zhubne" .. zrovna je z venku slyším, jak kuňkají:) uvnitř je člověk uplně někdo jinej, stejně jako ta žába, hubenější o slova, co ho serou, blbnou hlavu, motaj do sítí, o lidi co dělaj přesně to samý .. a stejně je tak fajn mít pár kileček navrch, bo hubená žába, je smutná osaměním a vlastní společností. Tohle dílko je inspirativní, ráda ho čtu z různých pohledů, protože je v sobě pojí. Díky, protože mi zase něco mohlo vykouzlit úsměv.

  
Komentář ze dne: 30.05.2008 00:08:52     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes, který ví, že už zítra včas nevstane (@)
Titulek: Re:
Jejda, tenhle komentář mne moc povzbudil a potěšil.. a vykouzlil ten úměv.. díky moc



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz