koukám že rada se hodila, ale poradila sis s ní jinak a taky dobře,
jak jsem ti už řekl - osobně jsem si báseň rozdělil do tří fragmentů po slokách, do jakýchsi "elementů"
1. Světlo - jako stěžejní motiv
2. Voda - vzniklo z asociací
3. Cosi poskvrněného špinavého notně to může být vzduch

první sloku jsi začala formou ve druhé osobě(nepočítám úvodní verš), proto bych tak viděl i zakončení a to ve svolení k zájmenu "Tvé" druhou sloku začínáš stejným způsobem (je osobou 3.), ale už to není třeba, protože dále rozvíjíš jiný obraz

celkově je báseň ucelená a není nijak složitá nabízí jasnou myšlenku a tím je přístupná, dala jsi možnost tak nahlédnout druhým do druhých a ne tolik do sebe samé ale to bude užitou formou "ty on"
1,3

Oknem se naučíš číst
Křížovky sídlišť
Za úsvitu

Škoda, že se zbytek víc nedrží těchto tří veršů, navozují zajímavou atmosféru.

Vítaj zpět, Reni

vyzdvihla si nejsilnější část básničky
a tím vlastně i tvůj dovětek držet se víc tohoto trojverší sedí
a autorce
(nevím jako bys v úvodu "vystřílela prach", ono když je to nejsilnější na začátku, potom se se stává že další text odezní do ztracena, to stupňování písmeno, slovo by možná chtělo završit veršem, né slovem básníka, zdá se mi to to tam moc jako konstrukční prvek, prostřední sloka mě úplně minula, a konec tím bych asi já začal, nějak riskuješ skonání, v opaku, slov zhášením.. jo a nechápu použití verzálek, zvlášť když se mi zdá že používáš dramatickou větu, nebo co ty tečky na koncích některých veršů znamenají)