Příběh z neurčité doby, zato s velice určitou atmosférou nutnosti.

Když už se rozplyne sen, zbývá jen živoření. Hrdina se ani nesnaží hledat něco nového, hledá jen nejlepší způsob jak přečkat  peklo jeho rutiny. 

Jedinou záchranou je mu okouzlení ženou Spirit - k němuž ovšem dozrává vždy pozdě, vpleten v klam opojení kořalkou a skrze melancholii ztracených večerů. Růži kupuje symbolicky. Možná dokonce jen sám sobě. Aby si dokázal lépe odpustit

Probudil se asi tak o půl sedmé ráno.
Pokoj byl ještě poněkud tmavý, i když v tomto období je venkovní osvětlení sluncem už obvyklé. Ležel na čtvercové vyvýšené posteli, kde se na povlečení nahromadila spousta čeření a dun po včerejším večeru. Vedle něj spala jeho žena, která měla tak dlouhé vlasy, že samospádem stékaly pod postel, kde tvořily vodní vír. Byla přikryta až po konečky očí a jen jedna noha jí trčela ven coby termoregulační čidlo.

Na stěně zasténal zmenšený živý Kristus, přikovaný na moderním krucifixu. Živili jej červeným vínem. Většinou byl tichý a zasmušilý, jakoby smířený se svým údělem - dekorovat.
Muž vstal a provedl ranní očistný rituál. Pustil si hudbu. Hrála ta jeho oblíbená, kdy se celým pokojem linula Afrika. Noviny si v rychlosti přečetl na záchodě. Dnes se tisknou velmi vtipně přímo na toaletní papír. Dá se takto sehnat i Kierkegaardova filosofie nebo erotika.

Titulky zněly zajímavě - ::Továrna na ionisované mraky se uvádí do provozu:: - zaujat článkem zapoměl na Čas, a tak byl nakonec nucen spěchat. Rozhodl se, že se nají v autobuse, kde se rozmohlo stewardství.

Spěchal hlučně a tak probudil Spirit - spící ženu.
Byla krásná. Lehká pleť byla nádherně vypnuta v jiskrné tváři a tělo se skvělo ještě teplým mládím. Obzvlášť povedeně byl do zad a stehen zakomponován zadek.
//Kam jdeš?// Zakňourala. //Do práce přeci.// Odvětil nervózně a pohladil ji po hřívě. //Nečekej mne brzy.// Dodal a hrnul se do chodby. Spěšně se pak vrátil, aby jí dal pusu.
Jeho oči vypadaly neuvěřitelně smířené.
Vrazil do výtahu a začal tahat za táhlo, které se vázalo k mechanismu, který výtah snášel či vynášel. Zjistilo se totiž, že automatisované výtahy nemají blahý vliv na duši.
Ulice byla podmračná a liduprázdná, až na duo veselých tlustých tuláků.

Vyrazil na autobusovou zastávku a do koutku úst zasadil Dromedárku bez filtru, která se vyrábí z trusu a voní koriandrem. Jak se blížil k nevyhnutelné pasáži dne, opouštěla ho mysl.
Kdysi hrál na tenorsaxofon a miloval jazz živým způsobem. Tohle byl po jisté události nucen opustit a začal sbírat desky. Sbíral jen ty, které považoval za příšerné.

Saxofon neprodal, ale přišel o schopnost hrát, takže jej jako erotickou pomůcku schovával někde na tajném místě.
Trpěl také světomamem, na který požíval alkohol v předepsané míře.

Autobus přijel přesně - jako vždy o deset minut později.
Muž zahodil nedopalek a zapadl dovnitř. Od stewarda koupil lacinou snídani. Seděl sám na zadním sedadle a cítil, jak jej opouští mysl a nastupuje něco jako předsmrtný stav.
V rádiu řidiče hráli ::Kvílení atomových bomb:: a nikdo se nesmál.

Když vystoupil ven, poblíž Práce, které jeho kolegové říkali Dvanáctihodinové peklo, měl ještě chvíli čas a tak se posadil na lavičku u nonstopu. Pomalu přestával být člověkem a dral se na druhý břeh. Zůstalo z něj jen oblečení a dýchající tělo. Smutek se ztrácel v umírání. Jedinou jímavostí byl song Cheta Bakera linoucí se z pubu a opilé hlasy, které se do něj nevkusně vměšovaly.
Tělo vstalo a zamířilo k areálu. Prošlo vrátnicí s něčím naučeným a zchřadlo. Už nebylo nic.

Ožíval vždy v noci nad pátým panákem a jukeboxem.
Vracel se nad ránem a plul ulicemi jako tanečnice. Lampy pouličního osvětlení, co ve dne emitovaly stín se skláněly a přizpůsobovaly své ohebné kovové krky jeho vratkému kroku.
Zastavil se, aby se nadýchal //Spirit// dechl do prázdna.
Rozhodl se, že jí Opět v nočním květinářství koupí ranní růže.
Takové co vydrží jen jeden den.