„Musíme si uvědomit, z čeho Edmund Husserl vycházel,“ snaží se nám Dášenka pomoci. Podle mě si spíš musíme uvědomit, že z těch dvanácti lidí, co tu dnes sedí, nemá tucet filozofii v aprobaci. Hemží se to tu češtinou, dějepisem, němčinou, zeměpisem i tělocvik tu je zastoupen, a tak bude lepší, když kolega Husserl bude vycházet z nás, tedy z faktu, že o něm slyšíme prvně, a bude tak laskav a představí se nám sám. „Zkuste to rozebrat Vy, slečno,“ zneužije Dáša chvíli, kdy místo hypnotizování lavice zírám na její ofinu. „No…,“ zformuluju stručně a výstižně své momentální myšlenky. „Čeho jeho Husserl zakladatelem?,“ dožaduje se Dášenka aspoň jedné souvislé odpovědi. Prolítnu odstavec. Píše o matematice, přírodovědě, jakousi relativitu a indukci zmiňuje, takže asi o fyzice, no a ty egyptský pyramidy, jasnej děják. Že by tedy založil…než se naštěstí stačím vyjádřit, dovídáme se o dotyčném první věc – je to zakladatel moderní fenomenologie. „A z českých filozofů na něj navázal…,“ nevzdává se Dáša. „Na něj navázal…,“ nevzdávám se já. „Patočka na něj navázal.“ „Jasně! Patočka!,“ vykřiknu s nadšením, že se konečně chytám. „Charta a Literární noviny!“ Následně docentka mírní moji euforii s tím, že Patočka signatář a Patočka šéfredaktor je rozdíl, navíc máme filozofii, takže se budeme držet zmíněné fenomenologie.

„Fnemologie, fnemologie fnemologie …hm… feminýzmus, féna, fenómén, fétiš…nichts!,“ zuřivě listuje česko-německým slovníkem Marika, studentka evropských studií z Drážďan, které projekt Erasmus, pedagogická fakulta a hodina filozofie evidentně komplikují život. Chudinka, rozumí každý pátý slovo, takže zatímco my jsme u posledního odstavce, ona se snaží přeložit si nadpis. „Můžeš ty vysvětlit mi to co znamenat?,“ ptá se mě a výraz v jejích očích napovídá, že ve mně vidí poslední záchranu. Než stihnu odpovědět, tahá Dáša eso z rukávu: „Husserl pracoval s pojmem LEBENSWELT. Ví někdo, co to znamená?“ „Ja! Ja! Ja!,“ skanduje Marika. Je mi jasné, že se musí cítit jako Čech, který se po návratu z třítýdenní dovolené v Řecku zakousne do českého nesladkého a nebílého chleba. Vím, o čem mluvím. Doma je zkrátka doma. I docentka má radost, že se konečně mezi ignoranty našel myslitel, od „světa života“ se přehoupne k rozboru a my máme tu čest pochopit, co tím autor myslel.

To máte tak, na jednu stranu je hezké díky vědám propočítávat, co se stane v budoucnosti (pokud každý den sníme dvojnásobek jídla než je doporučováno, za deset let zemřeme kvůli obezitě), ale má to smysl, vycházíme-li z hypotéz (když nás zítra přejede auto, obezity se nedožijeme)? A na stranu druhou je hezké stavět složité pyramidy s komplikovanými a spletitými chodbami (dá to velký problém je vykrást), ale má to smysl, vycházíme-li z faktu, že pyramidy byly nakonec vykradeny (když člověka pohřbíte do země, ušetříte si práci a vyhnete se vyloupené pyramidě)? Zkrátka racionalitu exaktních věd můžeme přirovnat k racionalitě egyptských pyramid… pane Husserl, mám pocit, že můj vztah k filozofii přesídlil z Pluta na Neptun.